Jaroslav Charfreitág: Cesta do Nového světa 1902–1903

Dvanáctá výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček on-line.

Jaroslav Charfreitág

Jaroslav Charfreitág se narodil 28. října 1877 v Žamberku jako pátý ze sedmi dětí. Jeho otec František byl vážený obchodník a žamberský občan. Jaroslav vyrostl ve velmi svobodomyslného mladíka, zajímajícího se o pokrok ve všech oborech. Neměl rád lidi, kteří nepřemýšleli a neprojevovali snahu a zápal a ve všem se spoléhali na Boha. Volnomyšlenkářství mladíka a jeho kamaráda Bedřicha Krčmáře došlo tak daleko, že se spolu domluvili na tehdy neslýchané věci, a sice nesmeknout před božíhodovým procesím. Neměli představu, jaké to bude mít následky. Lidé jim hubovali, dívali se na ně spatra a i rodičům to na vážnosti nepřidalo.

Situace se nelepšila, a tak se oba mladíci sebrali a odešli z domovů s malými kufříky a velkým fotoaparátem na negativy 9×12 cm, kterým Jaroslav dobrodružství dokumentoval. Odvážně se vypravili až do daleké Ameriky. V Anglii si počkali na loď a lodní lístek spláceli mytím nádobí a úklidem lodi. V červnu 1902 dopluli do New Yorku.

„Divy naší velké metropole: mrakodrapy a velký most z Brooklynu. New York City“, foto William Herman Rau, 1904

V New Yorku Jaroslav našel práci nejprve v kuchyni jednoho hotelu, později pracoval i jako pomocník u fotografa. První stručné pozdravy popisují strašná horka, podiv nad Brooklynem větším než New York, a Jaroslav sděluje: „Práce je lehká a plat slušný (přes 2 $ na den ).“. V Americe se jim líbilo a v červnu 1903 byl již Jaroslav „first class machinist“. V Americe si plně užívá i kultury, má sezonní vstupenku na koncerty: „Park Concerts — Dept. of Parks the City of New York Boroughs & Richmond“.

Z New Yorku cestovali přes Niagaru do Chicaga. Touha po domově však byla silnější, a tak se v srpnu 1903 vrátili zpět domů. Cesta vedla lodí přes Atlantik do Francie, kde chtěli poznat světoznámou Eiffelovu věž.

Jaroslavova „Plzeňská pivnice“

Po návratu domů Jaroslav otevřel v domě, který pro něho postavil jeho otec, „Plzeňskou pivnici“, jež se brzy stala známou po celém okolí. Vedle toho se intenzivně zabýval novinkami z vědy a techniky. Odebíral věstník „Vynálezy a pokroky“, kde byly zveřejňovány slavné patenty z celého světa. Korespondoval s profesory c. k. české vysoké školy technické, konzultoval s nimi svoje pokusy v elektrotechnice a chemii, byl činný v dění města také v kultuře, patřil k prvním lyžníkům a býval vidět i na kostitřasu. Sám vynalézal a nechal patentovat řadu vynálezů. Zapojoval se stejně jako jeho otec do veřejného a kulturního života města Žamberka a jeho pivnice byla místem schůzek a diskuzí intelektuálů a významných lidí města.

Své technické dovednosti využíval i při sestrojování hraček a sportovního náčiní pro své děti. Jsou to např. sáně opatřené volantem a ručními brzdami, skiboby. Dalším užitným vynálezem bylo vylepšení stojatých secesních hodin v lokále. Upravil je tak, že o půlnoci oznamovaly elektrickým zvonkem závěrečnou hodinu. Zajímavá je i hůl špacírka, která je složena z několika sešroubovaných částí a obsahuje tužku, lékovku a nůž.

Jaroslav zemřel 5. června 1937. Krabičky s negativy dokumentujícími jeho dobrodružnou cestu i vynálezy byly teprve nedávno nalezeny na půdě. Díky vstřícnosti rodiny tak může být celý cyklus poprvé vystaven.

Autor: , Google +

Poděkování

Dvanáctá výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček

Výstava se skládá ze 75 fotografií tištěných z originálních negativů na fototiskárně HP Z3100.

Výstavu připravilo Muzem Šechtl a Voseček ve spolupráci s Jaroslavem Strnadem, vnukem fotografa a vynálezce.

Tisk a příprava výstavy: Jan Hubička, Eva HubičkováMarie Šechtlová
Digitalizace negativů: Jan Lapčík
Anglický překlad: John Titchener
Typografie: Jakub Troják
Sponzoři: Energie s.r.o., Josef Strnad spol. s. r. o., Nobl, Jihočeský kraj, město Tábor.
Děkujeme také Heleně VágnerovéJosefu Musilovi.