Jihočeská výstava v Táboře 1929 - profesor Theodor Petřík a Tábor

15. výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček on-line.

 
Obsah:
 

Interaktivní mapa výstavy

Úvod

Přesazování lípy na výstaviště, podzim 1928 (během kruté zimy uschla).

Od 25. června 2009 do konce října 2009 probíhá v Táboře v Muzeu fotografie Šechtl a Voseček (na náměstí Mikuláše z Husi) výstava fotografií z události která se konala před 80. lety. Z výstavního areálu Jihočeshé výstavy 1929, který šokoval i inspiroval návštěvníky, se dodnes zachovala jen část jednoho pavilonu. Série více než 300 fotografií a negativů (převážně skleněných desek 13 x 18 cm) z ateliéru Šechtl a Voseček ale podrobně dokumentuje stavbu výstaviště, architekturu pavilonů, události a významné hosty, zničení výstavy vichřicí i její obnovení.

Fenomén průmyslových výstav je spojen s rozvojem techniky a průmyslu. Jejich největší rozmach nastal v druhé polovině 19. století, historie však sahá až do 18. století. Údajně první velká výstava byla uspořádána roku 1798 ve Francii na Martově poli jako oslava Francouzské republiky. Ve větším měřítku se pak konaly „světové výstavy“. První z nich byla uspořádána v roce 1851 v Londýně. Pařížská výstava z roku 1889 po sobě zanechala Eiffelovu věž. V Praze se světová výstava konala v roce 1892. (1) Předvádění technických novinek a výrobků se netýkalo jen velkých výstav, kde se prezentovaly celé země. Ve stejné době se konala řada výstav regionálních.

Ve 20. letech tyto regionální výstavy významně přispěly k šíření moderní architektury a umění do konzervativního prostředí menších měst. Příkladem toho byla „Výstava severních Čech“ v Mladé Boleslavi (1927), realizovaná podle návrhu architekta Jiřího Krohy. Ten pojal expozici jako demonstraci konstruktivistické architektury. Šokoval veřejnost a nadchl řadu architektů. Pavilony byly dočasné dřevěné konstrukce se sklem a prapory (na rozdíl od „Výstavy soudobé kultury“ v Brně 1928 s železobetonovými stavbami). V roce 1929 se v podobném duchu jako v Mladé Boleslavi uskutečnila „Jihočeská výstava“ v Táboře spojená s výstavou československého válečnictví. Její celková koncepce a hlavní pavilony byly navrženy architekty Theodorem Petříkem a Janem Chomutovským. (2)

Jihočeská výstava v Táboře 1929 spojená s výstavou čsl. válečnictví

Zleva: fotograf J. Šechtl (s fotoaparátem Leica), min. předseda F. Udržal, Dr. A Kroupa předseda výst. výboru a gen. S. Čeček při zahájení 23.6.1929.

V Táboře se na přelomu století konalo několik výstav (1864, 1886, 1902). Poslední táborská výstava – Jihočeská výstava v Táboře 1929 spojená s výstavou československého válečnictví – byla výjimečná svým moderním architektonickým i urbanistickým pojetím podle návrhu architektů Jana Chomutovského a Theodora Petříka.

Předseda výstavy, Dr. Adolf Kroupa, popsal záměr výstavy: „…nebylo snadné uskutečniti myšlenku výstavní a neupadnouti při tom do obvyklé šablonovitosti krajinských výstav… Město Tábor, věrno své slavné minulosti a svému významu mezi městy jihočeskými, musí se pochlubiti výstavou svéráznou, »táborskou«. A tak došla uskutečnění myšlenka přičleniti k připravované výstavě jihočeské, rozšířené na celou jihočeskou oblast, výstavu čsl. válečnictví.“ (3)

Zahájení proběhlo 23. června 1929 za účasti čestného občana města Tábora, ministerského předsedy Františka Udržala. Jihočeská výstava se skládala z několika částí. Hlavní z nich byly výstava čsl. válečnictví, obchod, průmysl, zemědělství a školství (v budově reálky). Kromě samotného výstaviště na břehu Jordánu (v místě dnešní plovárny) byla doplněna řadou expozic rozmístěných po celém městě.

Výstavu provázely sjezdy spolků, korporací, společenstev, ústavů a škol, politických stran, slavnosti a kulturní akce. Významný byl Den národní obrany, nad kterým převzal záštitu div. generál S. Čeček. Sjezd se nesl v duchu hesla „Buď připraven – jsme připraveni“ a uskutečnil se za velké účasti příslušníků čsl. armády, legionářů, Sokola, hasičů, veteránů, policie a skautů. Mimořádný úspěch měla také živá šachová partie „Bitva u Zborova“ provedená s 250 učinkujícími na přírodní šachovnici výstavy. Výstavu navštívila řada významných osobností včetně prezidenta T. G. Masaryka, který na výstavu zavítal krátce po jejím otevření, 30. června 1929.

Odznak z výstavy podle návrhu J. V. Duška (zapůjčil Václav Šedivý)

Třináctý den výstavy byla část expozice zničena bouří: „Čtvrtek 4. července zůstane pro vždy zapsán černým písmem v paměti našeho lidu. Jestli krutá větrná smršť a bouře, jaké není paměti, těžce dolehla na celou téměř střední Evropu, u nás v Čechách zanechala následky tím krutější… Hrůza čtvrtečního řádění vichřice v Táboře na výstavišti táborském byla ohromující. Na ulicích nebylo na krok viděti. Prapory ze žerdí byly strhány. Světlo v žárovkách poděšeně blikalo a za malou chvilku zhaslo. Vedení elektrické bylo strháno.“ (4) Další týden se dočteme v týdeníku Tábor: „Vstupní brána byla z jedné třetiny zničena, hudební pavilon s pobočními křídly odnesen a řada pavilonů, zejména i hlavní pavilon, kde vyvráceny rámy okenní, poškozena. V zábavním parku výstavním způsobila vichřice pravou spoušť. Škody na budovách, postavených výstavním výborem, odhadnuty na 850.000 Kč. Elektrické vedení bylo přerušeno i na výstavišti, které tonulo v tmách… Výstavní výbor ponechal dopoledne v pátek výstaviště uzavřeno. Od 1. hod. odpol. však byla výstava dána opět v celém rozsahu do provozu. Za dopoledne páteční bylo vykonáno vše, co vůbec bylo možno.“ (5)

Z výstaviště se dodnes zachovalo jedno křídlo pavilonu Obchodu (přestavěné na tělocvičnu). Urbanistické členění výstavního areálu je ve struktuře ulic stále z velké části znatelné.

Čestná vstupenka na výstavu (zapůjčil ing. Jiří Kroupa).

Architekt Jan Chomutovský a návrh Jihočeské výstavy 1929

Architekt Jan Chomutovský v ateliéru Šechtl a Voseček, 1929.

Významný český architekt, rodák z Tábora, Jan Chomutovský (*1897, původním jménem Jan Chomout) měl ateliér v Praze, kde vystudoval Školu architektury Akademie výtvarných umění u Jana Kotěry. Převážně v hlavním městě také nacházel zakázky. Koncem 20. a počátkem 30. let dosáhl Chomutovský úspěchů i v Táboře a táborském regionu. V roce 1926 zvítězil v soutěži na projekt spolkového domu Lužnického svazu elektrárenského v Táboře (spoluautor František Novoveský), v roce 1929 se v rodném městě proslavil jako projektant úspěšné Jihočeské výstavy (spoluautor Theodor Petřík), v letech 1930–1931 postavil hlavní budovu lázní v Bechyni, dnešní dům Jana, a v roce 1931 postavil svou vilu v Táboře.

Kromě architektonické tvorby se akademický architekt Jan Chomutovský věnoval i výtvarnému umění a designu. V archivu fotografického ateliéru Šechtl a Voseček se zachovalo několik snímků z expozice nábytku, která byla v rámci Jihočeské výstavy v Táboře 1929 umístěna v budově reálky. Moderní funkcionalistický nábytek vyrobený dle návrhu arch. Chomutovského byl vystaven vedle zdobného historizujícího nábytku, který se v té době ještě těšil velké oblibě.

Funkcionalistický nábytek podle návrhu arch. Jana Chomutovského na výstavě v Táboře v roce 1929.

V časopise Stavitel uveřejnil arch. Chomutovský článek, ve kterém popisuje koncepci výstaviště: „Při projektu Jihočeské výstavy bylo docíleno architektur jednotně komponovaných a ucelených, čímž byl dán nutný předpoklad k dobré a účinné propagaci a nebýti letošních živelných katastrof, jistě by byl výstavní podnik aktivním.

Projekt výstaviště byl založen velkoryse; okolí výstaviště poskytovalo jedinečné přírodní krásy, jsouc vroubeno vodou jezera Jordánu.

Základem celému řešení byla zde vstupní passage s připojenou vstupní bránou, ústící na hlavní slavnostní prostranství, vytvořené pravoúhelně otočenými křídly vstupních podélných pavilonů.

Administrace, pokladny, požární policie, etc. byly umístěny ve dvou podélných křídlech před vstupní branou, dokonale architektonicky zcelených s hmotou brány a pokračujícími oboustrannými podélnými pavilony.

Vstupní passage byla pohledově uzavřena pavilonem Obchodu, živností a průmyslu a ve středu slavnostního prostranství byla situována reklamní svítící věž, se které bylo výstaviště osvětlováno reflektory.

Po levé straně slavnostního prostranství byl situován pavilon ministerstva národní obrany s připojenou výstavou československého válečnictví na volné ploše; pravá strana tohoto prostranství byla uzavřena pylony, k nimž přiléhala výstava zahradnictví.

Podmínkou výstavního pavilonu Obchodu bylo, aby po skončení výstavy mohl býti připojen k přilehlému stadionu místní tělocvičné jednoty Sokol a pro její účely snadno adaptován. Tato okolnost musela tedy býti při jeho projektování stále uvažována a bylo tudíž dbáno všech možností, aby budoucí proměna mohla se provésti co nejsnáze a s nejmenším nákladem.

Jihočeské zemědělství representovalo se na výstavě vlastním rozsáhlým pavilonem a přesvědčilo nás o své velké vyspělosti.

Z dalších pavilonů nutno uvésti pavilon města Písku, tři velké restaurace (pavilon místního pivovaru s velkým dancingem) etc.

Zahradní úprava, již provedlo hlavní město Praha, byla velmi zdařilá a tvořila vhodný rámec architektuře výstavních objektů.

Jihočeská výstava a její architektura budou cenným mezníkem ve vývoji soudobé architektury v jižních Čechách. Hlavně po stránce propagační vykonáno zde mnoho. Neboť výstava příspěla značně k přeměně nazírání na novou ar­chitekturu, které v tomto provinciálním městě je přirozeně dosud ještě z velké části konservativní, a tím i k usnadnění budoucího vývoje a realisačních možností.“ (6) (7) (8)

Architekt Jan Chomutovský se později stal poslancem Československé strany lidové. Po komunistickém převratu v roce 1948 se stejně jako řada dalších politiků pokusil uprchnout z Československa. Jeho další osudy nejsou známé. Podle oficiálních informací byl jeho útěk neúspěšný. Řada zpráv ale ukazuje, že v 60. letech působil v Americe.

Prof. Dr. Theodor Petřík a Tábor

Profesor Theodor Petřík, kolem 1910.

Theodor Petřík se narodil 8. října 1882 v Táboře jako syn lékaře Františka Petříka a Toničky roz. Koldové. Rodina bydlela v domě vystavěném na Soukenické baště v Táboře, zvané Převrátilka. Absolvoval Reálné gymnasium v Táboře a na C. k. České vysoké škole technické v Praze vystudoval obor architektura a pozemní stavitelství. Roku 1910 dosáhl hodnosti doktora technických věd a roku 1914 se habilitoval jako docent na obor zemědělského stavitelství, které se později stalo jeho hlavním oborem. Roku 1920 se stal mimořádným a roku 1923 řádným profesorem a také předsedou nového ústavu zemědělského stavitelství. V letech 1927–28 byl děkanem Vysoké školy zemědělské.

Profesor Theodor Petřík se svou manželkou Miladou Petříkovou-Pavlíkovou, roku 1935.

Zemědělskému stavitelství se věnoval celý zbytek života. O jeho průkopnické činnosti se dočteme v řadě článků a sám Theodor Petřík vyjádřil svoje životní krédo takto: „K zemědělskému stavitelství jako k jednomu odvětví stavební tvorby obrátil jsem svoji pozornost, když jsem se rozhodoval pro praktickou a teoretickou specializaci. Bylo to pole architektury, na němž nejen u nás, ale také v cizině pracovalo přede mnou jen málo odborníků, zejména vysokoškolských, a k němuž směřoval zájem veřejnosti i architektů více pro stránku národopisnou a dekorativní než pro jeho vlastní účel. Viděl jsem od začátku v zemědělském stavitelství především službu techniky zemědělské výrobě. A ta okolnost, že jsem náležel do rodiny, v níž byli ve dvou pokoleních lékaři, to mne snad vedlo k tomu, abych v technické službě sledoval to, co pomáhá zlepšovat zdravotní stránku zemědělské výroby.“

Snad pro věhlas profesora Theodora Petříka v oboru zemědělského stavitelství jsou často opomíjena jeho raná díla. Zejména v rodném Táboře potkáváme stavby, kterými výrazně ovlivnil vzhled města.

Významný teoretik architektury, prof. Oldřich Starý, píše v článku pro časopis Architektura 1941: „Nebylo by spravedlivé při zdůraznění hlavní zásluhy a životního díla Theodora Petříka nezdůraznit jeho kvalitní práci i v jiných oblastech, zejména pak poměrnou vyspělost a moderní zaměření jeho prvních prací, kterými se přihlásil do řad moderních architektů. Velkého úspěchu zařazením mezi nejvyšší ceny dosáhl svým soutěžním návrhem na přestavbu a přístavbu staroměstské radnice z roku 1909, velkoryse pojatým.“ Této soutěže se zúčastnila řada mladých slibných architektů (Gočár, Janák, Hűbchmann a další). „Pozoruhodné byly jeho návrhy na Riegrovu mohylu na Kozákově z roku 1907 a na Národní divadlo v Brně z roku 1910. Z téhož roku je i první jeho známá realizace: přestavba a přístavba občanské záložny v Táboře, provedená na choulostivém místě velmi decentně. …Svému rodnému Táboru věnoval několik studií na úpravu radnice (1917), na adaptaci staré i budoucí nové městské spořitelny (1914, 1923). Projevoval trvalý činný zájem o všechny táborské stavební otázky i úpravy; byl tam dlouhá léta konservátorem. S architektem Janem Chomutovským projektoval v Táboře i zdařilou Jihočeskou výstavu 1929.“

Kromě již uvedených staveb pro Tábor navrhl v roce 1919 rozhlednu Svobody (Hýlačka), postavenou Klubem českých turistů. Tato stavba dosáhla takového úspěchu a obliby, že byla vystavěna její kopie v Žamberku. Podle vzpomínek rodiny Petříkových vznikl původní návrh rozhledny při malování pohledu na Tábor. Věž měla doplnit kompozici akvarelu. Předseda Klubu českých turistů pak požádal architekta Theodora Petříka o vypracování projektu.

Mezi táborské projekty profesora Theodora Petříka patří například vila manželů Novotných ve vilové čtvrti (1913), sušárna brambor (1916), stavby Továrny na konservy a poživatiny (1918) a Akciové jihočeské továrny na uzené zboží (1920), selekční stanice bramborářská ve Slapech u Tábora (1921), adaptace domu prof. Kroupy v Pražské ulici čp. 224 (1922), návrh ozdravovny v Plané nad Lužnicí (1922), dům p. Kováře na dnešní ulici 9. května (1926) či kasárna v Táboře (1930). Řadu let působil v Táboře jako konservátor památek a v Praze v Klubu za starou Prahu.

Na řadě z uvedených projektů spolupracoval se svou manželkou. Milada Petříková-Pavlíková, dcera táborského lékaře Josefa Pavlíka, byla vynikající architektka a také první česká žena, která vystudovala architekturu a stavitelství na ČVUT. Po smrti profesora Dr. Theodora Petříka v roce 1941 podrobně zpracovala jeho dílo a vytvořila soupis většiny prací. (9) (10)

Akvarel profesora Theodora Petříka, který byl inspirací pro jeho projekt rozhledny Hýlačka postavené Klubem českých turistů.

Použitá Literatura:

Poděkování

Za spolupráci a poskytnutí materiálů děkujeme rodině Petříkových a Hochových, Jiřímu Kroupovi a Milanovi Šilhanovi. Děkujeme také Jihočeskému kraji a ČVUT za finanční podporu.
Fotografie:
Josef Jindřich Šechtl, digitální archiv ateliéru Šechtl a Voseček http://sechtl-vosecek.ucw.cz/
Autor:
Eva Hubičková
Konzultace:
Ing. Jiří Kroupa
Reprodukce fotografií:
Jan Hubička, Eva Hubičková, Marie Šechtlová
Jazyková spolupráce:
Václav Šedivý
Anglický překlad:
John Titchener, Eleanor Schlee
Autor: , Google +