Parní turbíny a generátory

Generátory elektrického v popředí poháněné parnímy turbinamy vpozadí představovaly vrchol soudobé techniky. Z Encyklopedie mládeže pro školu a dům:

Parní turbiny se vyvinuly poměrně pozdě, teprve ke konci XIX. století; zato však rychle zvedly se nad stroje parní a rychle je zatlačily. První turbinou parní, která technicky dala se upotřebidi, sestrojil r. 1883 švédský inženýr Laval, po něm nejvíce zásluh o jejich rozvoj přísluší anglickému inženýru Parsonovi. Do Čech po prvé uvedl turbinu Lavalovu inž. Fr. Křižík r. 1897.

U parní turbíny pára z parního potrubí se vede do trubice, nátrubku nebo dysy a nechá se jí vytékati. Tlak v potrubí žene páru prudce ven, takže opouští konec nátrubku s velikou rychlostí 1200 - 1500 m za sekundu. Tato rychlost jest náhrada za ztracený tlak. Páru takto prudce vytékající vedeme na lopatky kola na hřídeli naklínovaného tak, jak vedeme vodu na lopatku turbiny vodní. Lopatky jsou zakřivené a pára je nucena po nich přejít a změnit svůj směr: tím tlačí na lopatky, rychlost její se zmenšuje a odevzdává se kolu, kterým otáčí. Působí tedy pára tak jako voda v turbině s tím rozdílem, že rychlost vody nevýše jest 50 m, rychlost páry 1500 m.

Z tohoto základního principu parní turbiny jest patrno, že pohyb točivý vyvozuje se přímo a proto není potřebí mechanizmu klikového se všemi nevýhodami (nestejnou otáčecí ryclostí, mrtvými polohami, setrvačníkem a p.). Avšak tento točivý pohyb jest velmi rychlá a dosahuje asi třetiny vytokové rychlosti, tedy přes 400 m. To se objeví vysokým počtem obrátek kola turbinového za minutu 10.000 až 30.000 obrátek (parní stroj 150 až 300 obrátek). Této velké rychlosti se nedá prakticky upotřebiti a zmenší se ihned na hřídeli turbiny Lavalovy převodem ozubenými koli na desetinu až patnáctinu, takže z turbiny se odebírá 1000 až 3000 obrátek. Tento počet obrátek se velmi dobře hodí pro pohánění strojů elektrických, centrifugálních pump a pod., které se hned ke hřídeli turbiny přímo připojí.

Jak vypadá parní turbina? Na litinovém rámu spočívá turbinová skříň z dobré litiny. Jest složena ze dvou půlek, takže nazvedne-li se vrchní půlka, vidíme uvnitř celé zařízení a můžeme na něm provésti opravy. Kola oběžná tvoří jediné těleso rotor — uložené hřídelem v ložiskách, kola rozváděcí jsou na stěnách skříně: počet lopatek jest značný. Rotor jest vykován z nejlepší oceli a nese lopatky přesně opracované a velmi dobře zasazené. Vůbec konstrukce a provedení parních turbin je v pravdě vrcholem umění strojnického.

Turbiny se stavějí do velikosti 100.000 i 200.000 koňských sil, tlaky parní přes 100 atm, s parou přehřátou, s kondensací obyčejně pak přímo spojeny jsou se strojem elektrickým vyrábějícím proud elektrický — generátorem — a tvoří s ním dvojíci — turbogenerátor. Turbiny nutno také regulovati, jako stroj parní, aby počet obrátek při různém zatížení byl stejný. Děje se tak regulátorem, kterým turbina pomocí převodu kol otáčí a který samočínně přivíra podle potřeby paru ostrou nebo zavíra jednotlivé dysy. Aby se turbina nerozběhlanikdy nad dovolený počet obrátek, má ještě regulátor pojišťovací, který přístup páry úplně uzavře, jakmile obrátky překročí dovolenou míru.

Parní turbiny při velikostech nad 1000 koňských sil zvítězily úplně nad stroji parními a již při 500 koň. silách je překonávají. Konstrukce jejich je dokonalá, běh jistý, chod stejnoměrný, obsluha snadnější, náklady zřizovací menší, veliká úspora místa, malé náklady udržovací, spotřeba páry tím menší, čím je turbina větší.

U nás parní turbiny stavějí tři závody: Českomoravská Daněk Kolben, Škodovka a První brněnská strojírna.

— Inž. A. Rosa, Encyklopedie československé mládeže pro školu a dům díl třetí, Plamja, 1931