Tábor 1880–1920, kalendář pro rok 2015

…Než stromy objaly Tábor do svých náručí

Za časů, kdy v Holečkových sadech byla zarostlá jen tvář spisovatele Holečka, hledící z pomníku, to se to fotografovalo! Najít pěkný záběr na Tábor nebylo nic těžkého, pokud ovšem člověk vlastnil docela těžkou fotografickou kameru a ovládal nelehkou práci pořizování snímků s takovou lehkostí, jako to uměl Ignác Šechtl a pak jeho syn Josef Jindřich. Až do počátku dvacátého století mohli postavit fotoaparát skoro kdekoliv okolo Tábora a město se jim ukázalo v celé své – nebojme se toho výrazu – nahotě.

Ostatně když už jsme se zmínili o pomníku Josefa Holečka, nadšenci ho odhalili roku 1926 a tehdy mu dělaly společnost malé stromky. A na altán, kousek odtud, bylo dobře vidět. Snímky v tomto kalendáři však pocházejí ze staršího období, z oněch fotografic- kých dřevních dob, kdy Ignác Šechtl při procházkách krajinou vláčel rozměrnou kameru.

Na svazích pod úpatím hradeb a krajních domů ještě nerostly stromy, a pokud ano, bylo jich pomálu. Proč? Městská pevnost se přece nemůže utápět v houšti dřevin, jinak by se dobyvatelé měli za čím krýt anebo by jednoduše okolní porosty podpálili a tím upekli obránce ve vlastní šťávě.

Snímky, které vybralo Muzeum fotografie Šechtl a Voseček pro tento kalendář, představují pohledy na Tábor těsně předtím, než i ve svém vzhledu zapomněl na někdejší poslání pevnosti. Svoje okolí tehdy ještě neměl zastavěné příměstskými domy, o panelácích nemluvě.

Snad při tom člověka napadne, že by bylo zajímavé, kdyby mohl současně vidět, co dnes nabízejí pohledy ze stejných záběrů. Marie Michaela Šechtlová, pravnučka Ignáce Šechtla, se o to chtěla pokusit, ale brzy zjistila, že by nebylo o co stát. Na snímcích by se vyjímaly hlavně stromy a z jejich korun by tu a tam vystupovaly vršky staveb. Do některých míst, kde Ignác Šechtl stavěl svou kameru, by se pro samé stromy vlastně ani nedostala.

Při tom si uvědomila, že malíři už dávno nemalují Tábor v podobě vedut, tedy pohledů do krajiny, kde se v bočním pohledu skví město. To by už snad šlo jedině v zimě, kdy stromy nemají listí a přes své holé větve odtajní alespoň trochu z půvabů historického města v dáli.

Nic proti stromům, máme je rádi, jejich mohutná majestátnost v nás vzbuzuje pocit bezpečí a mnozí lidé čerpají sílu, když objímají jejich kmeny. Jenom fotografové už musejí pořizovat své záběry na město ze stále vyšších míst, nejlépe leteckých. A to v dobách Ignáce Šechtla ještě nebylo nutné.

Pokochejme se tedy jeho pohledy na Tábor těsně předtím, než okrašlovací či turistické spolky začaly prosazovat sázení zeleně, anebo se této aktivity chopili lidé jen tak, jako třeba ředitel místní věznice, který prý nařídil vězňům vysázet stromy v Holečko- vých sadech, aby zkrátka měli nějakou činnost. A oni, jak vidno ze současné zelené podoby sadů, k tomu přistoupili s náležitým fortelem.

Podle našeho skromného názoru tím městu roz- hodně neuškodili. Jen už je pohled na něj jiný než na konci 19. století a s tím se nedá nic dělat a ani s tím nic dělat nechceme, protože každá snaha o kácení stromů vyvolává pochopitelný odpor lidí. A proto se příjemně zasněme nad snímky Tábora, když byl ještě holobrádkem. Nejpříjemnější místo pro pro- hlížení takových fotek bude nejspíš ve stínu pěkně vzrostlého strom

V roce 2014 vydala: Marie M. Šechtlová
(e-mail: sechtl.vosecek@gmail.com)
fotografie: Ignác Šechtl a Josef Jindřich Šechtl
grafická úprava: Jakub Troják
úprava fotografií: Jan Hubička a Eva Hubičková
texty: Eva Hubičková a Josef Musil Elnorsen
překlad: Andrew Goodall a Eva Hubičková
tisk: Durabo Čelákovice

Tábor 1880–1920, kalendář pro rok 2015 Leden Únor

Březen Duben Květen

Červen Červenec Srpen

Září Říjen Listopad

Prosinec