12 pohledů
táborských uliček
Album 12ti pohledů Muzea fotografie Šechtl a Voseček si můžete
i s přiloženou mapou a textem koupit jak
v muzeu, tak v Táborském
infocentru a na dalších místech.

Palackého třída je
pojmenovaná podle historika a spisovatele doby obrozenecké,
Františka Palackého. Původně se nazývala Novobranská. Vznikala od
roku 1861 na parcele školních zahrad, v té době ještě jako
nedlážděná vozovka, ale již s čilým obchodním ruchem. Její
vznik umožnilo postupné zbourání dvou bran, které střežily vstup do
města. Na jedné z mála dochovaných fotografií vidíme třetí
bránu zvanou Pražská
(a), která byla
zbourána až roku 1884. Dnes na jejím místě najdeme vchod do Divadla
Oskara Nedbala
(b).

Pražská ulice,
jdoucí ze Žižkova náměstí, procházela zpočátku Pražskou branou
(a), kudy vedla kdysi jediná cesta
z Tábora do Prahy. Ulice byla vždy plná ochodů
a obchůdků. Historické domy jsou zdobené pro Tábor typickými
obloučkovými štíty a psaníčkovými sgrafity. Dům č.p. 211
(c) byl v roce 1900 majetkem
Antonína V. Vojty, který zde měl obchod s průmyslovým zbožím.
Po druhé světové válce zde byl dlouhá léta obchod „Sklo–porcelán“,
dnes „Ober – bank“.

Z Palackého
ulice až na Tržní náměstí vede Žižkova ulice nazvaná po slavném
vojevůdci a spoluzakladateli Tábora, Janu Žižkovi
z Trocnova. Dům č.p. 247
(d)
naproti společenskému domu Střelnice
(e)
přísluší do Prokopovy ulice, nesoucí jméno po dalším husitském
vojevůdci, Prokopu Velikém, zvaném Holý.

Z Tržního
náměstí vstupujeme do Špitálské ulice. Ta odvozuje svůj název od
středověkého špitálu, který sousedil se Špitální kaplí
(f), dnes pravoslavným kostelíkem Povýšení sv.
Kříže. Dům č.p. 344
(g) byl obydlím
nejstaršího táborského vodáka Václava Poněšického, zodpovědného za
rozvod vody do městských kašen. Kolem roku 1915 zde byl hostinec
a kavárna „U Třech kopů“ a dům patřil Marii Schönové,
vdově po dlouholetém táborském purkmistrovi. Restaurační zařízení
„U Šetků“ v domě fungovalo ještě v 60. letech 20.
století.

Ze Svatošovy ulice
pohlížíme na dům čp. 35
(h)
v Křížkově ulici, dřívější Jungmannově. Prvá byla pojmenována
po učiteli hlavní táborské školy, Josefu Svatošovi. Ten v roce
1826 vypracoval plán výstavby znovu založeného Sezimova Ústí, po
něm krátce nazvaném Svatošov. Druhá má svůj současný název po
prvním řediteli táborského gymnázia, Václavu Křížkovi. Ve
jmenovaném domě si zřídilo sklad truhlářské družstvo STOLAR,
založené roku 1926. V tomtéž domě si v roce 1929 otevřel
trafiku pan František Lemberka. V pozadí vidíme klášterní
kostel Narození Panny Marie
(i)
z roku 1666.

Na jižní straně
náměstí Mikuláše z Husi, na rohu Filipovské a Soukenické
ulice, vidíme starobylý dům č.p. 72
(j).
Říkalo se zde „U Lípy“, podle lípy, která stávala na rohu klášterní
zahrady naproti domu. Filipovskou ulicí se chodívalo ke kostelíku
sv. Filipa a sv. Jakuba na hřbitov. Dům koupil v roce
1904 zedník Jan Pravda, zboural jej a v roce 1908
postavil nový patrový s restaurací a hostinskými pokoji.
V roce 1906 se na rohu Soukenické a Zelenářské ulice
nalézalo truhlářství a sklad rakví Josefa Ungra
(k). V současnosti je v domě „U Lípy“
(j) cukrárna a Muzeum Šechtl
a Voseček.

Soukenická ulice
dostala jméno po dílnách soukeníků, kteří spolu s koželuhy
patřili k nejčastějším řemeslníkům ve starém Táboře. Dům č.p.
91
(l) svým vchodem patří do Křížové
ulice, kterou se chodívalo přes městské sady a křížovou cestou
do Klokot. Dům
(l) od roku 1867 vlastnil
rod Effmertových. Roku 1910 patřil Janu Effmertovi, pekaři ze
Sedlce. Během let se sice měnila úprava fasády, základní prvky
stavby ovšem zůstaly zachovány.

Pohled do ulice Na
Parkánech v době rekonstrukce druhé parkánové zdi
(m) hradu Kotnova na počátku minulého století. Vlevo
vidíme hlavní budovu pivovaru
(n)
a za ní sladovnu vestavěnou do jedné ze čtyř věží
(o) původního Hradiště. Za budovou pivovarských
skladů a sklepů, která byla ve dvacátých letech minulého
století přestavěna, prosvítá průčelí židovské synagogy
(p) z roku 1885. V současnosti se ve staré
sladovně
(o) nalézá výstava „Táborský
poklad“.

Hradební ulice se
nachází v místech původních hradeb táborského opevnění. Dům
č.p. 181
(q), od poloviny 16. století
zvaný Šiškovský, se šindelovou střechou nám odkrývá malebnost
zákoutí Starého města. Do této podoby vystavěl dům zedník Krištof
Švarz kolem roku 1700. V době snímku vlastnila dům Marie Bílá.
Dům vpravo, č.p. 182
(r), patřil již od
roku 1882 náboženské židovské obci.

Začátek Kotnovské
ulice je přímo u brány tehdejšího pivovaru, který sídlil
v prostoru hradu Kotnova od roku 1612. Dům č.p. 129
(s) je bývalá městská šatlava, později
policejní vězení. Majitelé pivovaru jej na konci 19. století
koupili a zbourali. Vedlejší starobylý domek č.p. 132
(t), někdejší stodola spolu
s bránou již také patří minulosti. Dnes je v těchto
místech hotel Dvořák.

V domě
v Kotnovské ulici č.p. 132
(u)
vpravo v době vzniku snímku sídlil soustružník a opravář
deštníků. Dům č.p. 180
(v) vlevo, od
poloviny 17. století řečený Kaplířovský, patřil v průběhu 18.
a 19. století soukeníkům a krejčím. Majitelem v roce
1890 byl Jan Souhrada. Mezi oběma domy se tehdy otevíral pohled na
průčelí židovské synagogy
(p), postavené
v maurském slohu. Nesmyslná demolice budovy v roce 1977
zbavila Tábor významné stavitelské i historické památky. Dnes
je na tomto místě parkoviště s pamětní deskou.

Kotnovská ulice
pokračuje od hradu Kotnova až ke Školnímu náměstí. Obě strany jsou
lemovány domy z přelomu 16. a 17. století. Ty, které
vidíme na fotografii, jsou charakteristické svými obloučkovými
štíty, renesančním jádrem a vnější pozdně barokní úpravou.
Štít domu č.p. 138
(w) v popředí
byl empírově adaptován a počátkem 17. století zde byla živá
řeznická hospoda. V době snímku vlastnila dům Antonie Havrdová
a nacházel se v něm hostinec „U Zlaté koruny“.
V současnosti je zde muzeum Kodet.
— Jiří Kohout
fotografie: Ignác a Josef Jindřich Šechtl / text
a datování fotografií: Jiří Kohout / grafická úprava: Jakub
Troják / překlad: Eleonor Schlee a John Titchener / mapa: Eva
Hubičková a Jakub Troják / úprava fotografií: Jan Hubička /
vydala: Marie Šechtlová (e-mail: marie@sechtl-vosecek.ucw.cz) /
tisk: Protisk České Budějovice, 2006