Historické fotografie ke 140. výročí založení České vyšší hospodářské a hospodářsko-průmyslové školy zemské v Táboře

Průmyslové výstavy

Historie průmyslových výstav sahá až do 18. století. První byla uspořádána roku 1784 ve Francii na Martově poli jako oslava Francouzské Republiky. Jejím cílem bylo předvedení nejlepších výrobků a podnícení soutěživosti podnikatelů, čehož se dařilo dosáhnout vyhlašováním nejlepších výrobků. Zároveň je v tomto stadiu patrná snaha obsáhnout výstavou pokud možno všechna výrobní odvětví země, ve svých důsledcích si nebývale široký záběr vynucoval uspořádání výstavy do sekcí. Tento fenomén „národních výstav“ se rychle rozšířil do Anglie a později dalších zemí Evropy.

Myšlenku světové prezentace pak vnukl sir Henry Cole (inspirován návštěvou pařížské výstavy v roce 1849) Albertovi, manželovi královny Viktorie. Obří výstavní prostor vytvořil Křišťálový palác projektovaný Josephem Paxtonem a postavený za dobu tří měsíců v Hyde Parku. Odpověď Francie na sebe nedala dlouho čekat a tak již r. 1855 otevřela světu brány výstava v Paříži, největším městě kontinentální Evropy.

Světové výstavy se v letech 1873 – 1902 rozšířily do ostatních států Evropy a na další kontinenty. Evropskou mocností schopnou prezentace před světem se po Anglii a Francii stalo Rakousko-Uhersko. Výstavu z roku 1873 však silně poznamenal krach na vídeňské burze. Vídeňákům zůstal na místě výstaviště zábavní park Prátr. První Světová výstava v zámoří se konala roku 1876 ve Philadelphii na oslavu sto let nezávislosti Spojených států amerických. Novinku přichystala světová výstava v Paříži 1878, když nabídla státům příležitost ke stavbě vlastních pavilonů na „Třídě“ národů. Pomník technických schopností francouzské inženýrské školy po sobě zanechala v podobě Eiffelovy věže pařížská výstava z roku 1889.

Světové výstavy odrážely aktuální trendy vývoje společnosti. 19. století bylo okouzleno technikou a postupem průmyslové revoluce. Pod názvem „EXPO“ jsou pořádány dodnes. V současné době je charakterizuje uvědomění si dluhu vůči přírodě (téma EXPO 2005 Aichi je „Moudrost přírody“). Průmyslové výstavy nebyly pořádány jen ve světovém a národním měřítku, ale i výstavy regionální. Mezi mě patří čtyři Táborské výstavy z let 1864, 1886, 1902 a 1929.

Autor: Eva Hubičková

Dobové dokumenty

Návrh na zřízení škol hospodářských

V uvážení, že představuje hospodářství a hospodářský průmysl nejčetnější a nejvydatnější faktory daní v království; v uvážení, že mohou býti oba tyto faktory daní sesíleni jenom důkladným a speciálním vzděláním mládeže jim věnované; v uvážení, že školy speciální v tomto sněmu posud stávající netoliko jen s prostředky velmi skrovnými a v nedostatečném počtu zřízeny jsou, alebrž i existenci svou skoro výhradně děkují munificenci dvou vlastenecky smýšlejících velkostatkářů, nechť uzavře slavný sněm zemský:

Mají zaříditi se školy speciální pro hospodářství a hospo- dářský průmysl v přiměřeném počtu a opatření.
Má sestaviti se komise znalců, která by návrh tento dále vypracovala a eventuelně učinkovala co odbor komise, jež zvolí se pro záležitosti školské.

— J. B. Lambl

Tento návrh podporují: Ferdinand kníže z Lobkovitz m.p. Karel kníže ze Schwarzenberga m.p.

1866

Stará budova hospodářské školy

Hospodářská a hospodářsko — průmyslova škola v Táboře otevřena bude, jak se dovídáme, jistě 10. listopadu, a konají se k slavnému otevření velkolepé přípravy. Zvláštní slavnostní výbor, jenž má na program slavnosti sestaviti a určiti, utvořen jest, a započne svou činnost již příští týden. Pan professor Mejsnar sepsal slavnostní báseň, která v litografickém ústavu J. Franka v Táboře vytištěna a mnohými hospodářskými okrasami opatřena, co příloha k „Táboru“ přidána bude. — Těšíme se zajisté na ústav tento, který nejen pro město Tábor, nýbrž i pro celé jižní Čechy tak blahodárného působení přislibuje, a za nedlouho budou jeho všichni nepřátelé zajisté o něm jinak mluviti, než se to posud dálo.

— Týdeník Tábor, 27. října

— Hospodářská škola v Táboře. Stran Hospodářské školy táborské vedlo se již tolik stížností, že věc nejde ku předu, že se protahuje atd. atd. Nic se nestalo, dokud obec nenaléhala. Nyní najednou když měla býti škola otevřena, 10. list., zastaveno otevření. Proč, to nikdo neví — avšak praví se, že se někdo tře za ředitele na tu školu, koho obec nechce. Referát o hospodářských záležitostech v zemském výboru má pan rytíř Peche, jemuž město Tábor udělilo čestné měšťanství. I u nás máme několik zpátečníků, kteří nyní si radostně ruce mnou nad tím, že snad škola a ni již otevřena nebude, v krčmách výlohy, jaké tato způsobila vypočítávají, a vůbec bychom radili, aby spořivosti u sebe započali a tak blaho obce podporovali. Přes všechny překážky, vstoupí tento pro celé Jižní Čechy vůbec a pro město tábor zvlášť důležitý ústav co nejdříve v život, a pak umlknou i ti, jenž právě jen z obyčeje o všem mluví, co se s jejich náhledy nesrovnává.

— Týdeník Tábor, 10. listopadu

Jak se doslýcháme, bude hospodářská a hospodářsko-průmyslová zemská škola v Táboře otevřen slavnými službami Božími v zdejším děkanském chrámu v ponděli dne 26. t. m.

— Týdeník Tábor, 24. listopadu

Vyšší hospodářská a hospodářsko-průmyslová král. zemská škola v Táboře otevřena byla v pondělí 20. t. m. zpívanou velkou mší v zdejším děkánském chrámu Páně. Mimo studujících a professorů tétu školy byli ma mši sv. též přítomni: pp. Laufberger, c. k. místodržitelský rada a krajsí přednosta, c. k. okresní Lorenc, c. k. okresní komisař Rauscher, městské zastupitelstvo a j. — S otevřením hosp. školy umlkly také hlasi protivníků, kteří ještě v cestu kladly, a o tomto ústavu své zaryté zášti pověsti rozšiřovali, že ani otevřena nebude. Těší nás však, že se vůbec na slova takových zpátečníků malá váha klade, a že vzdor jejich namáhání dobré věci škoditi, většna našeho statečného zastupitelstva "Pokrok" za heslo si vzala a dle něho, neohlížejíc se na žádného statečně kráčí. Za rok zajisté přesvědšíme tyto pány lépe o užitku, jaký vyšší hospodářská škola městu a okolí vůbec a obci zvlášť přinnesla.

— Týdeník Tábor, 1. Prosince

1920

Finale Zahradnicko-ovocnické výstavy. Píše se nám: „Ty tam jsou blažení dnové aranjuezští!“ (Don Carlos, I. jedn. I. výjev.) Nikdy nevymizí z pamětí účastníků vypomínky na pavilon »Ochutnávárna«. Ta stala se magnetem pro všechny vrstvy občanstva neodolatelným! Madeilon tam čepovaný konkuroval vítězně s Madeilonem Pravečkovým! A když pozorovatel sledoval psychologii davu, přesvědčil se, že se přízeň jeho sklonila k destilátům a nikoliv k ovocným štávám. V břichu pavilonu bylo možno spatřiti zástupce samosprávy, které smíšenina madeilonu s koňakem nebo slivovicí prostě oněmila, zástupce tisku, kteří byli dočista »zmocněni«, malé zástupce tabákové regie, kteří vydávali rádi těžce vydělanou hřivnu, zástupce holičů a vlásenkářů, kteří tu ve své bídě a mizerii nořili ducha svého v Nirvanu, pajdagogy, kteří »nechtějí cajk, ale peníze«, sličné dámy dostávající náladu víc než růžovou. Tu a tam bylo viděti z křovin čouhati nohy, kdežto ušlechtilejší část těla byla kryta zrakům a měsíčkovi. Zlatý pavilon! Co však v pondělí tropil, to přesahuje všechny meze domyslu. Jeho nivelisující vliv srovnával rozvaděné duše náboženské a politické názory, vyrovnával společenské protivy a nezastavil se ani před pohlavím, ani věkem. Všichni účastnící svorně ničili alkohol do tří hodin do rána. Bylo viděti mládež i pod 14 let i starší naději republiky, jak po ulici dřeli kozla, honili davida, smáli se do kanálu, okrádali jinou část těla a řvali po indiánsku na neviditelné nepřátele. A tam, kde rádi poslouchali jsme ladným tonům Pravečkových hochů, opanoval držkant, který se kolmo nesl až k Plejádám a jehož délka a táhlost splývala s věčností. Pilo a zpilo se všechno do němoty. A to bylo nedůstojné finale výstavy. — Očekávám, že se v Č. J. objeví hlasy z obecenstva, které budou si přáti, aby se pavilon i s obsahem nezrušoval. Neboť teď, kdy je alkohol napolo již zničen, bylo by to spojeno s nevyrovnatelnou škodou. Zachováním pavilonu získal by i průmysl: mohla by se založiti nová továrna na výrobu »opilčích koží.«

— Týdeník Tábor, 15. října 1920

1929

Tři táborské výstavy. 1864 — 1886 — 1902

(Črta retrospektivní.)

Průmyslová výstava roku 1864

Založení reálného gymnasia v Táboře r. 1862, v jehož čelo postaven byl znamenitý pedagog, spisovatel a pěstitel slovanské vzájemnosti Václav Křížek, prospělo značnou měrou i národnímu společenskému a hospodářskému životu našeho města. Ředitel Václav Křížek věnoval se čile veřejnému životu a s ním i ostatní členové profesorského sboru. Střediskem spolkového ruchu myla měšťanská beseda, v níž vznikla myšlénka na počádání prvé průmyslové vystavy v Táboře r. 1864. Iniciatoři měli na mysli hlavně naše kruhy řemeslnické a živnostenské, jimž malý rozhled po současných vymoženostech a stísněnost hospodářská bránila použití zlepšovacích podmínek pro jednotlivá odvětví řemeslné a živnostenské práce, tou doubou se objevujících.

Prvá tato výstava požádána byla ve dnes 14—17. dubna zmíněného už roku v místnostech rálného gymnasia. Vyloženy tu byly mapy a pomůcky k studiu zeměpisu, partie lidských lebek, vyobrazení lokomotivy, model parního stroje, fotografie uměleckých nádob, stereoskopy, vázané skvostné knihy a populární anglická literatura, americké noviny, list znázorňující výrobu jehel, kartonu, porcelánu a skla, sbírka numismatická, mušle, raci, různá zvířata, pomerančové a citronové stromky, nářadí pro domácí hospodářství, předměty různých odvětví řemeslných se týkající (obuvnictví, truhlářství, kolářství, kovářství a zahradnictví). Současný místní kronikář zaznamenal o průběhu této prvé výstavy, že byla jen slabě navštívena a že tam v minimálním počtu přicházeli řemeslníci a živnostníci, pro něž hlavně byla výstava uspořádána. Naši řemeslníci báli se prý konkurence nových strojů a nevěnovali jim žádné pozornosti.

Krajinská řemeslnicko-prům. výstava r. 1886

Výstava tato již ve značných rozměrech uspořádaná, obeslána byla lavně z krajů táborského, píseckého a českobudějovického a měla tato oddělení:

I. lahůdky a potraviny, II. předivo, pletivo, tkaniny, zboži plstěné a oděv, III. výrobky z kůže, IV. výrobky dřevěné, V. nábytek, výzdoby a potřeby bytu, práce lupenkou, VI. suroviny všeho druhz, lučebniny, výroby z kamene, sádry, skla a pod., VII. výrobky kovové (vyjma stroje), VII. výrobky různé, IX. papír a výrobky z papíru, X. nástroje hudební, XI. stroje a nástroje, XII. technologie a školství, XIII. vyšívání a kroje, XIV. umění grafické, plastické, rozmnožovací a starožitnosti všeho druhu, XV. hygiena.

Výstava tato, těšící se neobyčejné účasti obecenstva místního z okolního a jsouc po celou dobu svého trvání cílem návštěvnictva i z jiných krajů Čech a Moravy, umístěna byla ve všech učebnách reálného gymnasia, v dívčí škola a na klášterním náměstí.

Zahájena byla dne 1. srpna (v neděli) za velmi nepříznivého počasí předsedou výstavního komitétu a purkmistrem dr. Em. Zeisem — Protektorem výstavy byl Bedřich kníže Schwarzenberg.

Zahájení mělo slavnostní ráz a súčastnili se tohoto aktu zástupci úřadů, korporací a spolků a mnoho cizích hostí.

Promluvil také protektor výstavy a místopředseda obchodní a průmyslové komory českobudějoviické Effmert

S výstavou byla spojena celá řada významných sjezdů, z nichž velmi četně byl obeslán řemeslnický sjezd, který zabýval se mnohými otázkami, stavu tohoto úzce se dotýkajících, zejména pak zřizováním živnostenských společenstev a otázkou podomního obchodu.

Radostný ohlas v Táboře vyvolava návštěva obyvatelstva města Kolána, které sem příjelo zvláštním vlakem v průvodu proslulé sokolské hudby Kmochovy. S občanstvem kolínských přibylo 250 hostů z Prahy.

Dne 8. srpna bzl konán valný sjezd hasičské župy kraje táborského. V městkém divadle koncertoval slavený virtuos Frant. Ondříček. — Výstavní kapelou byla hudba ostrostřelecká

Předsedou výstavní jury byl Jan Brdlík z Počátek, jeho náměstkem prof. F. Hromádko a zapisovatelem ředitel F. Farský. Pílnými a nebyřejně agilními jednateli výstavního výbory byli Jan Nedvídek, redaktor a vydavated »Č. Jihu« a prof. Ant. Červený.

Státní stříbrnou medaili obdželo celkem 15 vystavovatelů, stříbrnou medaili obchodní komory 29 vystavovetelů, stříbrnou medaili zemědělské rady 4 vystovatelé, diplomy s právem ražení výstavní zlate medaile 38 vystavovatelů, stříbrnou medaili výstaví 80 vystavovatelů, bronzovou státní medaili 30 vystavovatelů, bronzovou medaili obchodní komory 10 vystavovatelů, pochvalné diplomy 72 vystavovatelé, bronzovou medaili Nár Jednoty Pošumavské 4 vystavovatelé, pěněžitou odměnu dostali 3 dělníci, diplomi za spolupracovanictví 16 osobm odměnu okresního výbory v Bechyni 16 osob, odměnu okresního výboru v Bechyni 1 vystavovatel a město Tábor udělilo pěněžité odměny 3 vystavovatelům.

Výstava uzavřena byla v něděli dne 22. srpna předsedou výstavního výboru dr. Em. Zeisem, který poukázal na krásné její výsledky pro žemeslné a průmyslové podnikání na celém českém jihu.

Jihočeská hospodářská, průmyslová a národopisná výstava roku 1902

Tato poslední naše výstava, který v nebývalých u nás dosud rozměrech na překrásném míste, za Kotnovskou bránou, kde se nyní rozkládá se půvabná vilová čtvrť, se svěžím pozadím Pintovky, byla uspořádána, tkví jistě ještě v mnohým v paměti.

Výstava tato byla největším podnikem tohoto druhu na českém jihu a soustředila pozornost celých Čech, Moravy, ba přilákala celé řady našich krajanů i z cizích zemí.

S láskou a nadšením činěny byly k ní dlouhé i pilné přípravy a výsledek této jihočeské výstavy plně také opodstatnil naděje, kladené na její zdar.

Otevřena byla — zase v neděli — 2. srpna za účasti, opravdu skvělé. Všechky kruhy táborské, representanté veřejného a spolkového života, zástupcové státních i samosprávních úřadů a celá řada významných osobnosti byla na tomto slanostním aktu súčastněna

V předvečer zahájení výstavy uspořádána byla v městském divadle akademie, k níž krásný proslov napsal poeta Adolf Heyduk.

S poslanců říšských a zemských byli přítomni: dr. Herold, J. Brdlík, dr. Ryba, A Šťastný, dr. Lang, M. Vojta, Bíba, Loula, dr. Engel, Dr. Metal a dále inspektor dr. Sitenský, nakladatel Otto, rada Jahn, smíchovský starosta Elhenický, starosta Žižkova Žďánský, zástupcové městských rad ze Soběslavi, Benečova, Třeboně, Pelhřimova, Písku, Ml. Vožice a l. v.

Po zapění chorálu »Sv. Václave!« ujal se slova předseda výkonnehé výstavního výboru Jan Setunský, který uvítal všechny účastníkz.

Pak promuvil ya městkou radu — protektora výstavy — starosta dr. Kotrbelec. Neobyčejně vzletně a nadšeně zmínil se nejprve o významu a cíli krajinských výstav vůbec a přešel k specielním znakům naši jihočeské výstavy, který má povzbuditi všecky pracovníky rukou a ducha k systematické činnosti pro hospodářské obrození té části Česch, jež dosud netěšila se v té přízni a pozornosti, jaké si zaslouží.

Po přednesení národní hymny »Hlaholem«, prohlédli si hosté výstavní pavilony.

Mezi hosty šel jediný hlas, že tak pěkné a ladně uspořádané výstavy na českém jihu dosud nebylo.

V prvou neděli výstavní zaranžován byl malebný průvod všech táborských spolků a společenstev na výstavu. Počastí prvé neděli výstavní valně nesloužilo. Do 9. hod. ranní panoval prudký déšť, který později ustal. Šedé chmury honily se po obloze po celý den, lež to nebylo nikterak na závadu čílému životu, který až do hodin nočních na výstavišti vládl a veliké masy navštěvovatelů spojoval k družnému besedování. Výstavní kapela, řízená A. Gausem hrála neunavně a přednášela skladby výhradně jen českých komponistů. V druhou výstavní neděli bylo na výstavě přítomno 20 tisíc návštěvníků a konán tu den sokolské župy Žižkovy. Na výstavu dostavilo se také v průvodu české vysloužilectvo. Zastoupeno bylo 57 spolků.

Vypraveny byly do Tábora zvláštní vlaky z Prahy se 650 účastníky a z Č. Budějovic se 700 účastníky. Ve dnech 7. a 8. srpna konán byl velký student. sjezd akademického spolku »Štítný«.

S nejživějšími sympatiemi a s bratrskou láskou přijati byli na výstavište vídeňští Čechové, kteří se sem dostavili v počtu 400 osob se svýj protektorem, šlechetným českým kavalírem, hrabětem Janem Harrachem. Přijeli 15. srpna. Týž den konal se v Táboře sjezd ____ jenoty Pošumavské.

V neděli 17. srpna byl sjezd českých zemědělců, mající více než 1000 účastníků. Neděle tato byla velmi rušná, tisíce lidu proudilo výstavištěm, ač po celý den nepřetržitě pršelo. Byli tu Čechové ze Cmuntu a Dol. Rakous, 1200 účastníků z Nuslí a hromadné návštěvy z Milevska, Pelhřimova, Jihlavi, Počátek, Strmilova, Nadějkova, Nevelkova a Malšic.

Dne 19., 20. a 21. srpna koncertovala v Táboře proslulá »Česká filharmonie«. Dirigoval Oskar Nedbal. Dne 19. srpna přijel k návštěvě jihočeské výstavy zemský maršálek kníže Jiří Lobkovic a dne 21. srpna ministr krajan Ant. Rezek.

Čtvrtá výstavní neděle byla neobyčeljné krásná. Slunce hřálo celý den a modrojasná obloha klenula se nad výstavištěm a proudy návštěvníků, kteří zaplavovali všecky prostory.

Neděle tato byla ve znamení hasičů a cyklistů. V hasičském průvodu bylo 2000 členů. Uvedenou neděli hostila jihočeská výstava 300 příslušníků města Benešova, živnostenská spoločenstva ze Smíchova, Strakonic a Příbrami.

Dne 21. srpna navštívila výstavu městska rada Vinohradská a ředitel Nár. divadla F. A. Šubert

Dne 25. srpna přijelo sem 150 osob z Kutné hory. Celková návštěva do 26. srpna obnášela 96.200 osob vstupné zaplativších.

Dne 27. srpna přijel na výstavu místodržitel hrabě Coudenhove a ministr obchodu Call.

Výstavní výbor usnesl se, aby jihočeská vástava byla prodloužena do 9. září.

Dne 28. srpna hostila výstavu městskou radu Pražskou se starostou dr. Srbem, členy obchodní a průmyslové komory Č. Budějovické a obchodní gremium z Písku

Dne 29. srpna prohlédl si výstavu ministr železnic baron Wittek.

Dne 31. sprna konal se sjezd pěvecké župy Táborské-Žižkovy a jihočeských pěvecký spolků.

Pátá výstavní neděle, dík přízni nebes, vydařila se zase znamenitě. Návštěva byla imposantní. Z Písku přijel sem vlak s 575 účastníky.

Stotisícovým návštěvníkem byl Petr Frank, majitel knihtiskárny a vydavatel čas. »Tábor«.

Poslední výstavní neděle byla zase — jako ta první — zachmuřená, nevlídna a odpoledne silně pršelo. Prostory výstavní oživovaly skupiny venkovské omladiny v národních krojích a četně domácí obyvatelstvo, které s elegickými pocity loučilo se s drahou svou výstavou, cílem to každodenních vycházek a místem, kdež tolik nezapomenutelných a radostných chvilek prožilo. Dne 8. září rozloučily se s výstavou spolky a korporace táborské, které o zdar její měly značné zásluhy. Ukončení a uzavření výstavy dálo se v povznášejícím slavnostním aktu dne 9. září, jehož súčastnila se městska rada, celé obecní zastupitelstvo, předsednictvo a výkonný výbor výstavní, mnozí hosté a osobnosti ve veřejném životě činné.

Vřelou řeč pronesl tu starosta města dr. Kotrbelec

Předsedou výkonného výbory výstavního byl J. Setunský, jednatelem dr. J. kos a pokladníkem K. Krch. Z těch již nikdo nežije, jako za brány věčnosti vešly celé řady pracovníků v jednotlivých odborech výstavních, jimž tuto věnuje čestnou vzpomínku. Naše čtenáře bude snad ještě zajímati konečná finanční bilance poslední táborské výstavy.

Předsednictvo a výkonný výbor sešel se ke schůzi 17. února 1904, kde provedeno celkové vyúčtování podniku výstavního.

Pokladník K. Krch přednesl tu účetní bilanci sestavenou ředitelem obč. záložny B. Dvorským

Celkový příjem jihočeské výstavy obnášel 85.000 K, úhrnné vydání 83.162.19 K, přebytek 1838.42 K.

Jak patrno, skončil náš poslední výstavní podnik v ohledu finančním velmi uspokojivě

Po dvacetisedmi letech přibližujeme se zase ku dnu, kdy otevřena bude na březích Jordánu nová jihočeská výstava, už ve svoboném státu československém, oněmž snili tak mnozí, kteří přikládali své ruce k minulým výstavním podnikům táborským a kteří se splnění své touhy nedočkali

Přejeme si ze srdce, aby letošní dílo výstavní stalo se mocným zdrojem pro hospodářské povznesení a posílení krajů jihočeských a aby — jak zvěčnělý starosta dr. Kotrbelec při zahájení poslední jihočeský výstavy v Táboře propověděl — zemědělec i průmyslník, učenec i umělec, kapitálem vládnoucí továrník, malý živnostník a dělník nečiníce žádných rozdílu mezi sebou dle činů, jeden nad durhého se nenadnášejíce, spojili se navzájem se doplnili ku společnému výkonu, každý ve svém odboru samostatný, avšak jeden harmonický celek tvoříce, ku zdaru krásné společné naší české dmonoviny.

President Masaryk v Táboře

Veliké a slavné chvíle zažil Tábor v neděli 30. dne měsíce června 1929, připraven jsa k uvítání presidenta — Osvoboditele T. G. Masaryka. Slavnostní výzdoba a úprava města, u příležitosti výstavy zcela mimořádná, byly chvatně ještě doplňovány, takže celé město tonulo ve skvělém hávu. V petrý rámec sladěný vkusem duše lidu, zapadal nepopsatelný ruch před tím nikdy neviděný. Od časných dohin ranních plnily se ulice svátečně naladěným a nastrojeným občanstvem, přicházejícím a přijíždějícícm ze všech stran. Na sta nejrůznějších povozů, hlavně ozdobených nákladních a osobních automobilů rozpačitě hledalo vhodná stanoviště, neboť všecha příhodná místa byla obsazena lidmi trpělivě čekajícíma na příjezd svého Osvoboditele. V neděli objevil se nám Tábor jako Mekka! Přichvátali lidé z krajin šumavských hvozdů, řeky Čechů, řeky síly Vltavy, zlatonosné Otavy, Sázavy, tajemného Podblanicka, z Moravy a pohraničního cípu Vitorazska. Spolehlivě pracující pořadatelstvo, k jehož pomoci přiděleny byly bezpečnostní orgnány, obratně zaváděly a udržovaly pořádek, takže hodinu před toužebně očekávaným příjezdem pana presidenta poskytovaly ulice a náměstí krásný obraz dobrovolné ikázněnosti. Husté hradby lidu olemovány školní mládeží a krojovanými spolky poskytovaly uchvacující podívanou, připomínající barvy rozkvetlých lučin. Barevné kroje legionářů, rudé košile sokolské, líbezné kroje národní, úběl drůžiček; zrak přechází. Čím blíže okamžiku příjezdu presidenta, tím zřetelněji mírní se ruch i hluk, zraky planou nedočkavostí, přibývá jemného šumu, prapory šeptně naslouchají tiché slavnostní symfonii dětských srdéček i srdcí dospělých. Požehnaná budiž svatost chvíle, kdy lidé ve svornosti pozvedají srdce a mysle výše k nebesům.

Tak připraveno bylo občanstvo uvítati prvního presidenta republiky, svého Osboboditele, jenž potřetí přijíždí na Tábor.

Zavítal k nám na pozvání výkonného výboru výstavního a městské rady, aby prohlédl krásnou výstavu a pozdravil se též s legionáři. Spolu s ním přijel ministerský předseda, ministr Národní Obrany Udržal, zemský president Kubát, náčelník hlavního štábu generál Syrový, vojenský velistel hradu plukovník Seidl, osobní tajemník presidentův dr. Šenk, šéfredaktor čsl. tiskové kanceláře Aug. Novák a min. komisař Šrámek.

Cesta vedla přes Benešov, Votice a Miličín. První zastávka byla v Miličíně, kde pana presidenta pozdravil starosta Šabatka a poslanec Křemen, v jejichž průvodu pan president prošel obcí pěšky. O zastávce v Miličíně zmíníme se zvláště v čísle budoucím. Též v Sudoměřicích průvod na chvíli stanul a pan president vystoupil z auta, jsa pozdraven náměstkem starosty obce Křemenem.

Na hraniciích obce táborské ujala se vedení průvodu četa legionářské jízdy, která jej vedla až k prvním domům města, kde začínaly špalíry občanstva. Po 10. hodině stanul průvod před branou výstaviště. Prostranství lemováno bylo řadami různých spolků na jedné straně, na straně druhé pak řadami žen, dívek v nádherných krojích národních.

Po státních hymnách hlásil se panu presidentovi okresní hejtman, vrch. rada dr. L. Vojta a uvítal pak pana presidenta jménem okresu táborského, který sdružuje 166 obcí a jménem veškerého obyvatelstva těchto obcí. Služebně hlásil se velitel 5. divise generál Čeček, zástupce velitele četnického kapitán Doležal a velitel strážního oddílu výstavního rotmistr Kopita. Předseda táborské župy čsl. Obce legionářské Vosátka pronesl několik slov na uvítanou jménem legionářů. Pak promluvil starosta města Soumar: »Obyvatelstvo Vás, pane presidente, přijíma dnes tak, jako byl přijat roku 1420 zakladatel jeho Jan Žižka z Trocnova, slavně, s velkou ctí a radostí, jak o tom starý kronikář praví. Při svém návratu do osvobozené vlasti řekl jste na těchto místech »Tábor jest náš program«, při pobytu svém v Plané pronesl jste »ruka, která pracuje, není nikdy zamazaná«. Dnes svornou a usilovnou prací svého občanstva a přízní vládních kruhů« — pravil starosta dále — »jest Tábor na stálém postupu. Vytrváme v této práce a prosíme o další přízeň městu našemu a jeho potřebám.«

Pan president odpověděl:

»Pane starosto, děkuji Vám i všemu občanstvu za milé uvítání. Mluvil jste o historickém Táboru. Vzpoměl jste — a právem — mách slov, když jsem, vraceje se z ciziny navšívil Tábor. Ministerský předseda Vám nedávno k mým slovům dal pěkný výklad. Je to neobyčejně významná epocha našich dějin, k níž chtějíce i nechtějíce stále se musíme vraceti. Zahájili jsme tenkráte jako národ novou dobu a přirozeně nedovedli jsme hned ve všem nalézti správnou cestu. To nám Otec národa, Palacký, správně vyložil, že naše doba je uskutečňováním, zdokonalováním ideí a směru tehdy koncipivaných a započatých. Mez Táborem prvotním a Táborem dnešním leží veliká zkušenost. Svorná a usilovná práce, o níž jste mluvil, je bezpečným prostředkem k tomu, aby dosaženo bylo ideálu a cílu Tábora prvotního a dnešního

Přeji Táboru dnešnímu i celému kraji, aby se Vám úkol zdařil. Jsem si toho vědom, že tu běží o úkoly nejen Tábora, nýbrž celého národa a že zejména náš obnovený stát má povinnost podporovat celý náš jih, zejména po stránce hospodářské a sociální.«

Předseda výstavního výboru prof. dr. Kroupa přijal potom panu přesidentovi čestný výstavní odznak a pan president s panem předsedou vlády a ostatním průvodem, k němuž se připojili také oficielní osobnosti místní, prošel výstavní branou. Za branou zastavil pana presidenta poručík francouzských legii Šrámek: »Pane presidente, hlásím 1.500 shromážděných legionářů našeho kraje, kteří Vás přišli pozdravit«. Špalírem legionářů a potom dále špalírem obecenstva ubíral se průvod za zvuku fanfár, zaznívajících s věže výstavní na prostranství před vchodem do hlavního pavilonu. Cestou pan president i pan předseda vlády pozdravili legionářskou vlajku.

Na prostranství před pavilonem byla připravena křesla. Pan president však neusedl.

Mužský sbor »Hlaholu« zazpíval nejprve Smetanův sbor »Sláva Tobě« a po něm ženský sbor skadbu »Trikolora«.

Předseda výstavního výboru prof. dr. Kroupa uvítal pana presidenta jménem jihořeské výstavy, která má ukázati výsledek práce jihočeského občasntva, zvláště za posledních 10 roků. Výstava má opozorniti dále na historii kraje toho a jsouc doplněna výstavou československého válečnictví, má ukázati minulost města Tábora i českého národa a brannou vyspělost našeho státu, který, třeba veden jedině tohou po míru, jest odhodlán i zbraní hájiti státní své nezávisloti.

Pan president odpověděl:

»Pane předsedo výstavního výboru, děkuji Vám za vaše slova. Je významné, že jste k výstavě hospodářské připojili výstavu památek československého válečnictví. Přítomnost — minulost — minulost základem přítomnosti. Vidím ve Vaší výstavě v prvé řadě práci pro mír. Chceme mír, chceme mír v Evropě a zejména s našimi sousedy. Tento náš pacifismus neznamená podlamovat bojového ducha, jak se to stranicky říká. To znamena, vychovávat občana uvědomělého, který chce mír, ale když je donucen, je dobým vojákem. To, co si prací národ vydobyl, národ bude chránit ze všech sil, bude-li potřeba. Humanitní program — i ten bzl radikálně formulován na vašem jihu — neznamená slabost, znamená, jak řečeno, uvědomělost, volící velmi energicky i obranný boj, když je toho potřeba. Obrana vždycky je nejen nutná, nýbrž také mravě dovolená. Není lidské znásilňovati druhého — jednotivce nebo národy — ale bylo by nelidské nehájiti se. A v tom smyslu přijímám tedy tuto kombinaci vaší výstavy: práci, a když třeba — železo. Přeji Vám, Vašim spolupracovníkům a celému jihu, abyste v úspěchu výstavy našli odměnu své záslužné práce.«

Mužský sbor »Hlaholu« zazpíval píseň »Tam tichou nad Lužnicí«.

Za školní mládež přišel Jiříček Kroupa a za děti legionářské dceruška odb. učitele M. Veselá. »Víme o Vás mnoho, pravilo děvčátku, z vypravování našich tatínků«. — »Pozdravujte, děti, ty tatínky, se kterými jsem byl a se kterými budeme«, pravil pan president.

Zástupce legionářů dr. Vlasák z Pelhřimova tlumočil panu presidentovi hold legionáů z jižních Čech. Připomenul význam české minulosti, tradice husitské i legionářské a zdůraznil, že legionáři zůstanou strážci demokratických řádů, svobod občanských a vymožeností sociálních. Velmi podrobně potom se rozhovořil o kulturní, sociální, zdravotní a hospodářské situaci jihočes. krajů. Posteskl si, že prozatím pro kraje tyto ještě mnoho vykonáno nebylo a že kraje vyvážejí lidi na místo zboží. Připomenul naléhavost otázek komunikačních, zvláště železničního projektu Praha—Benešov—Vlašim—Pelhřimov—Znojmo—Bratislava a upozornil na četné otázky průmyslové, školské a na různé tužby jihočeských měst a obcí.

Pan president odpovědel:

»Bratře legionáři, děkiji Ti a všem bratrům za pozdrav a program. Byl jsem poslancem jižního pošumavského kraje a od té doby znám Vaše potřeby. Je pravda, že se v centru státu někdy zapomíná na jeho periferii. Je se mnou předseda vlády a všimne si vyslovených přání stejně jako já. Vaše výstava je také pěkným programem a poučným. Nezapomeneme českého jihu! Jako legionáře ujišťuji Tě bratrským přátelstvím. Přeji vám bratři nejlepšího a prosím, abyste toto mé přání vyřídili bratřím, kteří se sem nemohli dostavit, Na zdar!«

Ve dvoraně hlavního pavilonu představeni potom byli panu presidentovi členové výstavního výboru, městské rady a obecního zastupitelstva táborského, starostové okolních měst a obcí, zástupcové úřadů, škol, duchovenstva a různých korporací. Spolek »Hlahol« zazpíval ještě píseň »Nětaj děvča. nětaj«. Písnička tato má v Táboře svoji historii: její text a partituru pan president před lety táborskému »Hlaholu« věnoval. Všechny tyto prostory i čísla hudební byla zachycena mikrofony a po celém výstavištli rozhlačována »rozhlasovým vozem« sestaveným firmou Telefunkem.

Po tomto oficielním aktu doprovodili výstavní a legionářští činitelé pana presidenta na tribunu stadionu, ve kterém defilovali legionáři, kteří měli právě župní sjezd. Čety legionářské byly v uniformách i v krojích občanských.

Před defilé poslanec Křemen panu presidentovi podal krátkou zprávu o sjezdu republikánské strany, který se konal na táborské výstave 29. června, tlumočil panu presidentovi dodatečně ještě srdečný pozdrav sjezdových účastníků, třebaže přímo ze sjezdu byl panu presidentovi zaslán projev telegrafický.

Následovala potom prohlídka některých výstavních exposic, která šla tempem velmi rychlým. Pan president si prohlédl hlavní pavilon, pavilon ministerstva národní obrany a ostaní exposice vojenské, pavilon zemědělský a výstavu plemených koní, z nichž některé byly také předvedeny. V odělení vojenských laboratoři prodlel delší dobu. Ve školském oddělení hlavního pavilonu odevzdala panu presidentovi ředitelna školy pro ženská povolání, pí Marie Prunerová-Roudná, dar města T8bora, okrouhlou pokrývku nádherně vyšívanou po blatském způsobu.

V pavilonu města Písku očekával pana presidenta starosta města dr. Brandejs s náměstskem Pravdou a čelny městské rady. Pan president zastavil se tu zvláště u exposice, jež dává obraz činnosti zvěčnělého básníka Adolfa Heyduka, mistra Ševčika a Augusta Sedláčka a pozdravil se s pí. Heydukovou, paní Sedláčkovoua mistrem Ševčíkem, kteří v pavilonu byli přítomni.

Po prohlídce zahradincké výstavy odejel celý průvod presidentův na Žižkovo náměstí. Jásot nebral konce. V ulicích rozestavené špalíry a davy lidz, změnily se v příboj jarních bystřin. Pod schody střelnickými utvořili skupinu členové společenstva řezníků, v rohu u reálky kováři a dále v ulicích, hasiči, ozbrojená jednota, skauti a spotovci všech odvětví. Úchvatný obraz poskytovalo památné Žižkovo náměstí, v jehož středu, na kašně stála malebná skupina drůžiček.

Průvod stanul před radnicí. Zazněly zvuky chorálu »Kdož jste Boží bojovníci«, který vyslechli pan president a všichni přítomní s obnaženou hlavou. Pan president byl uveden na radniční palác a vyslechl výklad ředitele musea dr. Fr. Kroupy. Zastavil se také u urny s prstí z francouzského bojiště. Jarmilka Kroupová odevzdala panu presidentovi dar města Tábora, album pohledu na památnosti města a musea.

V budově dívčích škol prohlédl si pak pan president ještě z výstavy školské exposici staré školy a školství živnostenského; průvodcem byl inspektor Erhart.

Odtud odjel průvod do Sokolovny, kde je sokolská výstava. Zde byl průvodcem starosta župy E. Rost. Před Sokolovnou představili p. presidentovi 93letého Jana Friedla, okresího cestáře na odpočinku z Podolí u Ratiboř. Hor, jenž příšel do Tábora pěšky, aby spatřil pana presidenta. »Já to udelám pro vás, abych se té devadesátky také dočkal«, loučil se s ním pan president.

Pak zajel průvod k Bílkovu pomníku Mistra Jan Husa, kde opět byly seskupeny četné ženy a dívky v jihořeských krojích kozáckých a blatských. Mezi nimi byl malý klučina ve stejnokroji italského legionáře.

Pan president odjel potom do budovy okresního úřadu a pan předseda vlády navštívil v budově reálky exposici kulturní a sociálně-zdravotní.

Ve dvoraně výstavního restaurantu byl o 14. hod. společný oběd, kterého se súčasnilo na 100 osob z celého kraje. Před obědem, spatřiv skromně stranou stujícího říd. učitele Švehlu, přistoupil k němu, stiskl mu ruku a chvíli s ním pohovořil. Obrázek nezapomenutelný. Po obědě předseda výstavního výboru prof. dr. Kroupa ve formě přípitku poděkoval panu presidentovi za návštěvu.

Špalírem legionářů a členů jiných organisací ubíral se po obědě pan president se svým průvodem z výstaviště nazpět do budovy okresního úřadu. Legionářská jízda tu opět průvod vedla.

Krátce po 16. hod. dal se pan president na zpáteční cestu do Prahy. Až na hranice okresu táborského jej vyprovodil okresní hejtman vrchní rada dr. Vojta a zástupcové legionářů, kteří na rozloučenou panu presidentovi i panu předsedovi vládi odevzdali župní odznak.

Na zpáteční cestě zastavil se pan presiddent na chvíli v Hostišove u dr. J. Herbena a jeho rodiny.

— Český jih, 6. července

O Jihočeské výstave v Táboře spojené s výstavou čsl válečnictví vyjádřil se pan president repuboliky při své návštěvě dne 30. června takto:

»Výstavu měl by spatřiti každý Čech«

(rozuměl, aby poznal rozvoj a pokrok převratem odstrkovaných chudobných jižních Čech).

Také účastnící sjezdu architektů a stavitelů konaného dne 1. července, vyslovili se o výstavě pokud jde o stránku architektonickou a dekorační velice pochvalně. Vydvidhli pak útulnost výstavy a osvěžení, které pobyt v ní přináší. Poloha výstavy na břehu rybníka Jordána se jim obzvláště zamlouvala

Koncem tohoto týdne očekává se 100.000 návštěvník, který bude obdarován