Fotografické techniky Josefa Šechtla – Výstava k nedožitým osmdesátinám

Druhá výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček on-line.

Josef Šechtl

Josef Šechtl (1925-1992) byl již třetí generací fotografů. Po dědovi zdědil zájem o experiment a u otce se vyučil perfektní práci v ateliéru a v labolatoři. Už za studentských let pomáhal v ateliéru svého otce.V osmnácti letech se zamiloval do Marie Kokešové, v roce 1948 se vzali a od té doby fotografovali společně. Jen těžko se dá najít fotografie na které by nespolupracovali. U snímků na velký formát měl Josef na starosti aparát a osvětlení, Marie komposici a aranžování. Pupa, jak mu přátelé říkali, vyzkoušel snad všechny fotografické techniky a experimenty, mistrně zvládal laboratorní procesy. Společně s Marií vytvořili desítky publikací na př. Svět loutek, Jihočeská klenotnice, Jižní Čechy, Tábor nebo velkoplošné kompozice do interiérů. Ján Šmok o jejich tvorbě napsal:"Pro jejich tvorbu je příznačná výrazná výtvarná transformace reálné předlohy prostředky fotografického laboratorního procesu nebo cestou kombinování několika obrazových struktur".

Muzeum je otevřeno od 23.srpna 2004 a má za sebou první výstavu. Byla věnována firmě Šechtl & Voseček a městu Tábor z doby Rakousko-Uherska a z první republiky. Protože je o snímky velký zájem, pokračujeme tímto tématem v přízemí a o poschodí níž jsme pro Vás připravili výstavu fotografií z 50. - 90. let dvacátého století od Josefa Šechtla. Uvidíte především zvětšeniny z barevných diapositivů 9x12 na materiálu Cibachrome a fotografické techniky (agfa countour, Sabattierův efekt, montáže, dvojexposice a další), reklamní fotografie, snímky z cyklů Loutky, Jihočeská klenotnice, Jižní Čechy, náročné interiéry a návrhy na velkoplošné fotografie do interiérů.

Malou ukázku z materiálu výstavy naleznete ve virtuální galerii.

Fotografie modlitebny
Josef Šechtl jako laborant, 1955

Časová osa

26. dubna 1925
V Praze Anně a Josefu Jindřichovi Šechtlovým syn Josef Ferdinand Ignác (Pupa).
1. listopadu 1926
Zemřela Anna Šechtlová (matka).
12. května 1927 (2 roky)
Otec Josef Jindřich se podruhé oženil s Boženou Bulínovou.
16. ledna 1936 (10 let)
V Táboře zemřel v kruhu rodiny Šechtlů Jan Voseček, přítel rodiny.
1836-1944 (11-19 let)
Studium na reálném gymnáziu v Táboře a seznámení s Marií Kokešovou.
1944 (19 let)
Nasazen u TN (Technische Nothilfe) na práce při opravách letiště Ruzyně.
1945 (20 let)
Maturita na reálném gymnáziu v Táboře.
1947 (22 let)
Absolvoval mistrovské zkoušky ve fotografii.
15. května 1948 (23 let)
Svatba s Marií Kokešovou v Táboře.
1950
Marie Šechtlová vyučena v oboru fotografie.
1951 (26 let)
Vážný úraz při motocyklové havárii.
17. března 1952 (26 let)
Narození dcery Marie Michaely.
1953 (28 let)
Združstevnění rodinného podniku "Šechtl a Voseček".
24. února 1954 (28 let)
Zemřel otec Josef Jindřich.
prosinec 1957 (30 let)
Zatčení Josefa Šechtla, zrušení pozice Josefa Šechtla jako vedoucího provozovny. zabavení většiny rodiného archivu.
prosinec 1958 (31 let)
Propuštěn z výkonu trestu.
14. prosince 1961
Marie Šechtlová vystoupila z družstva a stala se kandidátem (a později členkou) Svazu čsl. výtvarných umělců.
2. září 1965 (40 let)
Josef Šechtl se stal kandidátem (a později členem) Svazu čsl. výtvarných umělců.
1967
Úraz Marie Šechtlové (popálení rukou Roentgenem způsobené chybou lékaře).
7. října 1992 (67 let)
Natáčení rozhlasového pořadu o významu rodiny Šechtlů pro českou fotografii a město Tábor.
8. října 1992 (67 let)
Josef Šechtl zemřel v Táboře.
Hory, Agfacontour

Tvorba Josefa Šechtla

1957
Uveřejnění první barevné fotografie v měsíčníku čsl. Fotografie.
1957
2. místo v kategorii "filmá poezie" za film Měsiček v celostátní soutěži amatérského filmu v Uherském Hradišti, čestné uznání za filmy Vitamíny a Měsiček v soutěži lidové umělecké tvořivosti ROH.
1958
Filmem Měsíček obeslán mezinárodní festival UNICA 1958 v Emzu.
50. léta a počátek 60. let
Josef Šechtl nemohl publikovat, protože pocházel ze živnostenské rodiny.
1965
Bylo poprvé uvedeno spoluautorství Marie a Josefa Šechtlových pro katalog AJG.
1967
První společná výstava Marie a Josefů Šechtlových. 30 černobílých a 20 barevných jako putovní výstava.
1967
Katalog Marie a Josefa Šechtlových s fotografiemi "Jihočeská gotika" pro AJG.
1970
Vydány četné pohlednice a soubory (včetně Nizkých a Vysokých Tater), Pressfoto Bratislava a Orbis.
1971
Spolupráce na propagačních tiskovinách. (Vodní Stavby, Adamovské Strojirny, Interér Praha, Teps, Jablonex)
1972
Publikace "Praha", Pressfoto Praha. Realizace metrových zvětšenin pro výstavu Karla Mrázka (sochaře).
1973
Fotografická stěna "Tvůrce a dílo" pro interát keramické školy v Bechyni. Výstava v Pelhřimove, výstava "Manželé s kamerou" (Interkamera Praha) výstava "Tvář našeho kraje" v rámci výstavy "Země živitelka".
1973
Ilustrace do knihy F. Kožíka "Bretaň, dcera oceánů".
1974
Publikace J. Kutan "Jižní Čechy".
1975
Soubor fotografií "Země živitelka" (33 barevných fotografií).
1976
Účast na výstavě jihočeských výtvarníků "Užité umění" v Brně. Publikace "Hradec Králové".
1977
Nástěný kalendář "Květiny", Pressfoto Bratislava, "Za krásami Jižních Čech", OT Kolín. Účast na výstavě "Soudobá výtvarná fotografie" v Praze.
1978
Kalendáře "Horská květena", Pressfoto Bratislava. Kalendář "Hudba - plamen života", Pressfoto Praha. Publikace "Svět loutek", kruh, Hradec Králové.
1979
Výstava fotografií ve výstavní síni divadla Ivana Olbrachta v Táboře. Publikace "Dítě a svět", Pressfoto Praha. Publikace P. Korčák "Tábor, národní kulturní památka", Panorama. Kalendář "Lidické růže".
1980
Výstava "Táborské proměny, fotografie z archivu tří generací". Výstava v domě kultury v Českých Budějovicích. Pamětní publikace k 30. výročí závodu Jitex Písek.
1981
Kalendář "Život v míru". Publikace "Jihočeská klenotnice".
1982
Výstava Barevné fotografie v okresním muzeu v Písku. Realizace metrových zvětšenin a výzdoba interieru hotelu Gomel.
1983
Nástěné kalendáře "Cirkus" a "Loutky", Pressfoto Bratislava, "Fotografie", OT Kolín.
1984
Publikace F. Šmejkal "Zdeněk Sklenář", Odeon.
1985
Soubor plakátů, merkur, plakát k Pražskému jaru.
1986
Plakáty s námětem Jižních Čech, Pressfoto Bratislava. Publikace M. Krajný "Karel Stehlík", Odeon.
1987
Výstava "Barevná fotografie", galerie Dačice. Realizace fotografické stěny na téme "hudba lesa" v kavárně v Sezimově Ústí. Realizace barevných metrových fotografií pro hotel Palcát, Tábor. Série reportáží pro časopis "La vie Thecoslovaque".
1989
Publikace P. Schefuler "Jižní Čechy objektivem tří generací".
1989
Výstava k 150. výročí fotografie, Praha.
Marie Šechtlová, 60. léta

Marie Šechtlová vzpomíná:

Josef Šechtl se narodil 26. dubna 1925 v rodině, kde fotografie byla alfou i omegou dvou předešlých generací. Jeho děd Ignác Šechtl byl jedním z průkopníků fotografie a již v roce 1865 měl „opovězenou živnost“ na Kladně. Od roku 1876 působil v Táboře, kde pokračoval v úspěšném fotografování později také jeho syn a oba společně zmapovali dění Tábora až do poválečných dob.

Malý Josef se narodil v době, kdy firma Šechtl a Voseček měla již moderně zařízený ateliér na hlavní třídě v Táboře, který se stal střediskem jeho her a pozorování. Vzpomínal, jak byl udiven, když se na jedné fotografii objevil jako tři králové. To jeho otec si zahrál s tím, aby montáží provedl tuto zdařilou fotografii. Seznámila jsem se s ním v táborském reálném gymnasiu, kde jsem oba studovali. On o tři třídy výš než já. K mým nejhezčím vzpomínkám patří nedělní procházky, kdy jsme se vzájemně fotografovali a často mi zvědavost nedala spát, protože již druhý den mi Pupa (tak se mu všude říkalo) přinesl již hotové snímky upravené na listech alba vždy s jinou grafickou úpravou, jednou s fotografiemi sestříhanými do tvarů listů, jindy do šachovnice, nebo zajímavě tónované selénem či sirníkem neb zvětšené na velur papíru. Také z totálního nasazení, které ročník 1925 musel za německé okupace podstoupi t, mi posílal graficky upravené či kresbou doplněné dopisy. Nebylo možné se do něj nezamilovat. V květnu 1948 jsme se vzali.

V prvé řadě jsme se pustili do úprav ateliéru, zrušili skleněnou střechu, předělali elektrické osvětlení. To jsme ještě netušili, že za pár let budeme v družstvu Fotografia. Ale i při náročné práci pro podnik si manžel našel čas věnovat se barevné fotografii, která byla tehdy v samém počátku. Práce to byla úmorná, materiál byl nestandardní, sám si dělal korekční filtry a tak se často s jedinou fotografií mořil po několik večerů. Obdivovala jsem jeho trpělivost. První uveřejněnou fotografii měl na obálce v prosincovém čísle Československé fotografie v roce 1957 – snímek naší pětileté dcery jak pohybuje kašpárkem v malém loutkovém divadýlku. Současně jsme se začali zajímat o amatérské filmování. Stali jsme se členy Pražského filmového klubu, který pravidelně vyhlašoval tématické úkoly, jejichž plnění mělo velký význam pro naši další tvůrčí práci ve fotografii. Manžel obstarával kameru a osvětlení, já psala scénáře a při vlastním filmování režii. Získali jsme několik (i zahraničních) ocenění.

Bohužel do tohoto našeho tvůrčího období zasáhl nemilý zájem Domu osvěty o archiv našich předků. Netušili jsme jak velice a z jakých důvodů o něj stojí a tak jsme jim vydali přes 500 snímků z příjezdu Rudé armády v r. 1945. Ale odevzdat celý archiv, který rodina shromažďovala již od r. 1865 jsme odmítali. Dle způsobu totalitního režimu to bylo vyřešeno jednoduše. Manžela zatkli a pod záminkou, že se bude malovat, velkou část skleněných desek odvezli. Ještě před tím se mi podařilo cca 6 tisíc nejdůležitějších snímků Tábora přemístit.

Jak jsme se později dozvěděli, negativy týkající se okupace byly vhozeny do Jordánu, část nabídnuta muzeu a Okresnímu archivu, kteří si odvezli, jak hlásí archivář Karel Poustka Krajské správě ministerstva vnitra: „čtyři vozíky negativů, muzeum převzalo 18 krabic a Zemědělská technická škola také něco“. Co se stalo s ostatním jsme se nedozvěděli.

Naše tvůrčí činnost po propuštění manžela přesto pokračovala i když jsme se omezili jen na fotografii. V roce 1961 jsem byla přijata do Svazu čsl. výtvarných umělců o čtyři roky později také můj muž. Prezentoval se zajímavými experimenty a během dalších let vyzkoušel snad všechny možné techniky – Sabattiérův jev, simultánní fotografie, rastry, reliéfové techniky, high-key, světelná kyvadla a další. Kromě toho mistrně ovládal velkou kameru – Sinar 9×12cm Při výstavách Interkamery si vyžádala firma Agfa, abychom jim vyzdobili jejich expozici a nabídla manželovi nový druh materiálu Agfacontour filmy 9×12cm včetně chemikálií k vyvolání. Stal se tak první v Čechách, ne-li jediný, který s touto zajímavou technikou pracoval. Kromě řady knih, kalendářů, velkoplošných obrazů jsme připravili i nespočet výstav.

Z jejich recenzí :

Pro jejich tvorbu je příznačná výtvarná transformace reálné předlohy prostředky fotografického laboratorního procesu nebo cestou kombinování několika obrazových struktur. Myšlenkově se jejich volná tvorba pohybuje od ornamentálních kompozic sledujících především dekorativní účinek, až po řešení ideově závažných cílů u cyklů Lidické růže, Hudba, Oko velkoměsta a jinde.

— Ján Šmok

Lyričnost – charakteristický rys fotografií Marie Šechtlové se nyní snoubí se zaujetím Josefa Šechtla pro fotografickou chemii, možnost experimentovat s barevným výrazem. Z jejich autorské spolupráce, z níž snad už jen skalpelem by dnes bylo možno vypreparovat individuální podíl každého z nich – vznikají barevné kreace, technicky náročné stylizované obrazové konstrukce, jejichž hlavním smyslem je estetický účin, často však spjatý s humanistickou myšlenkou.

— Daniela Mrázková, Vladimír Remeš

Zájem manželů Šechtlových o experiment v barevné fotografii je v českých podmínkách mimořádný. Mimořádný je ovšem i fakt, že při jejich profesionální práci, spočívající v řešení nejrůznějších zakázek, jim zbývá ještě čas i energie pro tvůrčí seberealizaci v oblasti volné fotografie, pro realizaci časově velmi náročnou. Oběma je tato volná fotografická tvorba tvůrčí i lidskou nutností, neboť fotografie se jim stala vyjadřovacím prostředkem, s jehož pomocí sdělují své pocity i svá poselství druhým lidem.

— Pavel Scheufler

Autor:

Fotografické techniky

Barevná fotografie (1936)

S různými postupy pro vytvoření barevné fotografie se experimentovalo už od půlky 19. století. První barevnou fotografii pořídil roku 1861 fyzik James Maxwell. První barevný materiál Autochrom (patentovaný bratry Lumierovými roku 1907) použil otec Josefa Šechtla už v roce 1909. Za počátek barevné fotografie lze však označit až vydání filmu Kodachrom roku 1936, který jako první umožnil barevnou fotografii pořizovat i reprodukovat v přiměřených cenových relacích. V čechách byly počátky barevné fotografie stížené nedostatkem zahraničního materiálu i zkušeností. Počátkem 50. let se začal používat barevný materiál Agfacolor se systémem pozitiv-negativ, který byl později nahrazen českým materiálem Foma. Pořízení každého snímku bylo velmi náročné. Barevné posuny každé fotografie se korigovaly barevnými filtry a bylo nutné dělat množství zkoušek. Každá zdařilá zvětšeniva tak znamenala i několik dní strávených v laboratoři.

Josef Šechtl experimentoval s barevnou fotografií od jejích českých počátků. Neměl k dispozici profesionální laboratoř pro barevnou fotografii. Temnou komoru vytopil na vysokou teplotu a zkoužky nosil ven na denní světlo. I přes tyto komplikace vytvořil mnoho zvětšenin, které však dnes kvůli barevné nestálosti materiálu vypadají vyrudle, i když byly ustáleny v roztoku formalínu. Později začal používat diapositivy Agfa a papír Cibachrome a zvětšeniny pořízené tímto postupem i dnes překvapí vysokou kvalitou a krásnou barevností.

Sabattierův efekt (1862)

Sabattierův efekt

Sabattierův efekt je částečné převrácení tonálních hodnot obrazu, které nastane, když se přeruší vyvoválavací proces a citlivá vrstva se osvětlí. Částečně vyvolaný obraz kryje spodní části vrstvy a proto místa, kde původní obraz byl tmavý jsou osvětlena nejméně, naopak světlá místa nejvíce.

Sabattierův efekt lze dnes snadno napodobit na počítači pomocí programů pro editaci obrazu, které umožňují nastavení křivek jednotlivých barevných složek přibližně takto:

Sabattier effect in GIMP

Při barevné fotografii lze použít barevných filtrů jak při expozici z negativu, tak při pozdějším osvětlení. Pro většinu fotografií používal Josef Šechtl různých barevných filtrů, násobného osvětlení a často prováděl osvětlení z diapositivu na negativní materiál. Proto pozitivní část obrazu už není vůbec patrná.

Agfacontour (1971)

Agfacontour

Agfacontour je ojedinělý materiál umožňující obarvit černobílou fotografii tak, aby vynikly jemné rozdíly v odstínu šedé neznatelné v původním snímku. Tento materiál byl vyvinut firmou Agfa v roce 1971 zejména pro zpracování vědeckých fotografií (byl použit například k obarvení fotografíí v infračervené m spektru pořízených při misích Apollo). Josef Šechtl byl jedním z mála fotografů (zejména v dřívějším východním bloku), který jej použil k uměleckým účelům.

Film Agfacontour obsahoval jak pozitivní tak i negativní emulzi a po expozici z původního negativu bylo možné vyvolat film tak, že zachytil pouze určitý rozsah odstínů šedé z původního snímku:

original
Originál
original
Kontrastní snímek
original
Negativní snímek
original
Spojení obou snímků

Výsledné separace se poté spojily do jednoho barevného snímku násobnou expozicí přes barevné filtry. Aby bylo možné umístit jednotlivé separace přesně na sebe, filmy obsahovaly otvory v horní části a používalo se i speciálního bervného filmu se stejným formátem. Nepřesné umístění jednotlivých kontur je však patrné na velké zvětšenině železničního mostu v Praze, kde v pravé části obrazu vytváří efekt podobný pseudoreliéfu.

Pomocí materálů Agfacontour lze dosáhnout podobných výsledků jako Sabattierovým efektem, celý postup je však mnohem lépe kontrolovatelný a místo dvou barev lze namíchat celé spektrum. Josef Šechtl byl pozván na konferenci o tomto materiálu, ale nebyl mu povolen výjezd do NSR a proto celý postup prováděl v naprosté izolaci s výsledky částečně odlišnými od běžného využití tohoto materiálu. Ojedinělé jsou i černobílé zvětšeniny z jednotlivých kontur, které se podobají fotografiím vyvolaným se Sabattierovým efektem.

Pseudoreliéf (Bas-reliéf)

Pseudoreliéf vznikne spojením kontrastního pozitivního a negativního obrazu s částečným posuvem. Výsledný obraz je témeř šedý, ale na okrajích přechodů mezi tmavou a světlou oblastí vzniknou obrysy, který působí plastickým dojmem.

original negativ pseudorelief
Původní snímek Posunutý negativ Pseudoreliéf vzniklý spojením obou snímků
Autor: , Google +