Lejkaření Josefa Jindřicha Šechtla
Devátá výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček on-line.
První fotografický aparát na kinofilm, Leica I (Leitz Camera), byl uveden na trh roku 1925. Pro své miniaturní rozměry i kvalitní optiku znamenal okamžitý úspěch. „Malé negativy, velké fotografie“, slova jeho konstruktéra Oskara Barnaka tak brzy změnily svět fotografie. Pohotovost a nenápadnost fotoaparátu umožnila nový styl fotografování, který spočíval zejména ve fotografování lidí v nestřežených chvílích přímo na ulici a pro který se zaběhl termín „Leikaření“.
Vystavené fotografie
Výstava byla připravena u příležitosti dokončení digitalizace všech přibližně 300 zachovalých kinofilmů Josefa Jindřicha Šechlta a představuje výběr z celé jeho tvorby. Vybrali jsme celkem 30 reportáží a z každé připravili několik zvětčenin. Celé reportáže si pak můžete prohlédnout v našem digitálním archivu.
- 1928
Výstava fotografů z povolání v Brně- 1928, 1929
Vánoce; Autem z Bálkovy do Pejšovy Lhoty- 1930–35
Cvičení 11. pěšího pluku- 1931
„Pupa poprvé ve škole, pro školu, ze školy, mimo školu“- 1931, 1932
Sokolská plovárna- 1932
Selská jízda
Antonín Čermák, starosta Chicaga v Táboře- 1933
„Fotbal z Říma, viz též Ferenc Futurista“- 1932–35
Autodílny Škoda, Vančurova ulice- 1934
Kardinál Karel Kašpar v Pelhřimově
Krásy Miličína- 1934–35
Vycpávání slamníků 48. pluku, Pelhřimov- 1935–36
Vojenská kapela, Pelhřimov
Výlet s Milenou a Cízlerovou- 1936
Drážďany
Berlín během olympijských her
Pohřeb starosty Mladé Vožice Rudolfa Žahoura- 1938
Znovuotevření Bechyňské dráhy za účasti Františka Křižíka
III. sjezd jawistů
X. všesokolský slet v Praze
Prezident Edvard Beneš v Táboře- 1938–41
Stavba nemocnice na Pražském Předměstí- 1938–39, 1944
Stavba Chrámu sboru božích bojovníků; Slavnost českomoravské církve- 1939–45
Známky okupace v Táboře
Cvičení Kuratoria v Táboře- 1945
Osvobození- 1947
Siročinec v Kyselce- 1948
Sjezd vězňů
Výstava plakátů
1. máj
Pohřeb prezidenta Edvarda Beneše- 1948–54
Zemědělci v Grand Hotelu- 1950
Táborský byt herce Jaroslava Hurta
Přestavba statku Karolín
Fotografie z vernisáže
Leica (Leitz Camera)
První praktický fotografický aparát na kinofilm, Leica I ( Leitz Camera, Obr. 2), byl uveden na trh roku 1925. Se svými miniaturními rozměry, výbornou optikou, spolehlivostí a se snadnou dostupností filmových materiálů 35 mm znamenal okamžitý úspěch. „Malé negativy, velké fotografie“, slova jeho konstruktéra Oskara Barnacka tak brzy změnila svět fotografie.
Fotoaparát sice nemohl kvalitou fotografií konkurovat velkým přístrojům s běžnou velikostí negativu 13×18 cm, překonal je však ve své pohotovosti, nenápadnosti i levnosti fotografií. Vyžádal si tak zcela nový styl fotografování, pro které se zaběhl termín „leikaření“. To spočívalo zejména ve fotografování lidí v nestřežených chvílích přímo na ulici.
Leikaření Josefa Jindřicha Šechtla
Josef Jindřich Šechtl (1877 – 1954), na jedné straně vlastník úspěšného portrétního ateliéru Šechtl a Voseček, na druhé straně vášnivý fotoreportér i dokumentarista, si pravděpodobně poprvé vyzkoušel fotoaparát Leica na První celostátní výstavě fotografů z povolání v Brně roku 1928 (ze které se dochoval nejstarší datovaný kinofilm) a koupil jej o Vánocích téhož roku. Stal se tak jedním z průkopníků kinofilmové fotografie v Čechách. Fotoaparát, později nahrazený zlepšenou Leikou II, neodložil až do své smrti 1953 a mírně užasle dokumentoval události nástupu automobilizmu i ekonomické krize, okupace i poválečného Československa. Jen náhodou a díky svým malým rozměrům se archiv zachoval nezcenzurovaný v kredenci.
Digitalizace Archivu
Na digitalizaci archivu negativů dochovaných z činnosti firmy Šechtl a Voseček pracujeme už od dubna roku 2004. Cílem projektu je zkatalogizovat archiv a zpřístupnit jej veřejnosti na internetu i v prostorách muzea. Chceme také vytvořit kvalitní digitální kopie všech fotografií tak, aby negativy nebylo nutné digitalizovat znova.
Práci jsme začali na archivu skleněných negativů, který obsahuje nejstarší snímky. Za tři roky jsme zpracovali 8,000 skleněných negativů z odhadovaného celkového množství 10,000 – 13,000 negativů.
K probádání kinofilmů Josefa Jindřicha Šechtla jsme ale přistoupili až v roce 2005. Protože v archivu měly být hlavně snímky „starého pána“ z dovolených v Jugoslávii a lázních v Jáchymově, nevěnovali jsme mu dříve větší pozornost. Doufali jsme, že se možná v množství kinofilmu najdou zajímavé fotografie doplňující archiv skleněných negativů na jehož digitalizaci jsme již rok pracovali. Nejpodstatnější motivací byla vlastně odpověď firmy Kodak, která na dotaz o digitalizaci snímků reagovala zasláním dokumentu o bezpečné likvidaci nitrátových filmů; podložka těchto filmů se totiž věkem rozpadá a pravděpodobnost výbuchu se zvyšuje. Díky suchému podnebí Čech je však náš archiv kupodivu zatím v relativně dobrém a bezpečném stavu, a tak jsme přistoupili k digitalizaci. Množství nejrůznějších reportáží, kvalita fotografií i perfektně zdokumentovaná atmosféra doby pro nás byla opravdovým překvapením.
Digitalizace proběhla na kvalitním scanneru Minolta 5400 s vysokým rozlišením 5400 DPI (40 megapixelů) a je tak možné téměř všechny fotografie dnes v reprezentativní kvalitě reprodukovat. Celkem jsme zdigitalizovali asi 300 kinofilmů (8,000 fotografií). Výstava oslavuje tak nejen 130. narozeniny Josefa Jindřicha Šechtla, ale i dokončení úplné digitalizace.
Celý archiv si můžete prohlédnout jak v počítači v muzeu, tak na internetu.
Josef Jindřich Šechtl
Josef Jindřich Šechtl (Schächtl) se narodil v Táboře jako druhé ze tří dětí. Jeho otec, Ignác Šechtl, otevřel o rok dříve ve městě fotografický ateliér a tak byl Josef Jindřich ovlivněn fotografií již od dětství.
Po ukončení nižší střední školy v Táboře se jako chlapec zajímal o chemigrafii, metodu tisku fotografií. Ve 14ti letech začal pracovat jako učeň v polygrafické továrně Jana Vilíma v Praze. Později pracoval jako fotograf v ateliéru Františka Krátkého v Kolíně. Výuční list napsaný jeho otcem potvrzuje jeho studia v ateliéru Šechtl a Voseček v letech 1892 – 1895. Roku 1899, ve svých dvacetidvou letech, ukončil předčasně službu v armádě a začal pracovat v pobočce ateliéru Šecthl & Voseček v Černovicích (na Bukovině).
Protože fotografie nejsou signovány autorem, je těžké určit, které fotografie z let 1899 – 1911 pořídil Josef Jindřich a které jeho otec Ignác. Vliv Josefa Jindřicha na chod ateliéru je však zjevný. Brzy ateliér začal vydávat větší fotoreportáže z nejrůznějších událostí i pohlednice signované jako Šechtl a Voseček. Nejstarší z těchto fotoreportáží, například ze Sokolského sletu v Praze či příjezdu Františka Josefa I. do Tábora, obsahovaly kolem dvaceti fotografií. Krajinská výstava v Táboře roku 1902 už byla zdokumentována na více než stu fotografií.
Hlavním zdrojem příjmu ateliéru však zůstala portrétní fotografie, ve které Josef Jindřich vynikal. Portréty z ateliéru Šechtl a Voseček jsou srovnatelné s pracemi nejlepších pražských portrétních studií. Práce Josefa Jindřicha je ovlivněna piktorializmem, hnutím za uměleckou fotografii, a na fotografii dokázal dovedně vyjádřit osobnost fotografovaného často s jemným smyslem pro humor.
Josef Jindřich se stal partnerem ateliéru roku 1904 a plně převzal jeho vedení roku 1911 po otcově smrti. Pod jeho vedením firma velmi rychle vzkvétala. Roku 1906 byla otevřena pobočka v Pelhřimově a firma se účastnila Rakouské výstavy v Londýně. Roku 1907 byl postaven nový moderní ateliér na táborské hlavní třídě.
Velký vliv na tvorbu Josefa Jindřicha měla i jeho choť Anna, rozená Stocká, kterou si vzal roku 1911. Anna milovala umění a díky jejímu šarmu rodina navázala přátelství s umělci žijícími v okolí, zejména pak se sochařem Janem Vítězslavem Duškem. Roku 1912 se Josefu a Anně narodila dcera Ludmila a rodině se velmi dařilo. Josef Jindřich nenarukoval do první světové války a měl tak možnost zaznamenat život v Táboře v tomoto období. Nafotografoval i požár obecního dvora roku 1917, při kterém shořela i velká část ateliéru. Jeho vášeň pro fotoreportáž ukazuje i dvojice fotografií zachycující hasiče na střeše ateliéru. První byla pořízena během požáru na nekvalitní materiál a druhá zinscenována později přesně podle první a vyfotografována na skleněný negativ 13×18 cm.
Velkou ránu však znamenala smrt Anny roku 1925, jen šest měsíců po narození jejich syna Josefa Ferdinanda Ignáce. Druhé manželství s učitelkou Boženou Bulínovou už nebylo tak šťastné a Josef Jindřich se více upnul k práci a méně se věnoval rodinnému životu.
Až ve svých jednapadesáti letech, roku 1928, si Josef Jindřich zakoupil fotoaparát Leica a začal zaznamenávat každodenní život. Jelikož byl fotoaparát uveden na trh roku 1925, stal se Josef Jindřich jedním z českých průkopníků „leikaření“, jak se brzy po fenomenálním úspěchu tohoto fotoaparátu začalo novému stylu fotografování říkat.
Josef Jindřich zažil všechny významné právní změny ve svém oboru. Fotografie se změnila ze svobodné živnosti na řemeslo – nejprve došlo k zřemeslnění portrétní fotografie roku 1911 a roku 1926 byl po několikaletých odkladech schválen zákon o zřemeslnění fotografie v celém rozsahu. Konec pro jeho podnik znamenal zákon o socializaci služeb z roku 1948. Ateliér Šechtl a Voseček byl na jeho základě združstevněn roku 1951 a Josef Jindřich, jako bývalý živnostník, dostal jen malý důchod 200 Kčs měsíčně.
Josef Jindřich zemřel v Táboře, ve věku 76ti let.
Výstavu připravili
Na výstavě najdete 178 digitálních zvětšenin z původních kinofilmů Josefa Jindřicha Šechtla z let 1928 – 1954 zdigitalizovaných na scanneru Minolta 5400. Výstava je rozdělena do dvou pater.
Na výstavě spolupracovali:
- Petr Chuchvalec, Martin Salay, Zbyněk Suchomel, Filip Zelený
- odbornými radami přispěli k upřesnění popisek.
- Milan Fara
- připravil prezentaci o historii fotoaparátů Leica.
- Jan Hubička, Marie Šechtlová a Eva Hubičková
- spolupracovali na digitalizaci fotografií, přípravě fotografií, popisek a tabulí.
- Josef Kratochvíl, Eleanor Schlee a John Titchener
- přeložili texty do angličtiny a výrazně přispěli ke zlepšení kvality popisek a tabulí.
- Rodina Škrlova
- připravila pohoštění a výstavní místnosti.
- Jakub Troják
- navrhl typografii tabulí, popisek a pozvánky.
Fotografie byly vytištěny na pigmentové tiskérně Epson Stylus Pro 4800 ve firmě MS Microsun a Epson Stylus Pro 9800 u Petra Šálka, kterým děkujeme za ochotu i velmi příznivé ceny.
Děkujeme také za podporu Městu Táboru a Jihočeskému kraji.