1902

Není tomu dlouho, co tělocvičná jednota naše vyzvala veřejnost na úhořící do té doby líše — při tělocviku ženském. A Hle! Hlas její nezanikl v prázdném neporozumění a za krátko shromáždilo se pod praporem jejím několik průkopnic, které pomáhaly proti předsudku bojovati — a vítěziti. Jejich vytrvalost, píle a příkladné nadšení tvořilo divy, takže v době nedlouhé vynutil si obor náš čestného uznání sesterského oboru malostranského, s nímž pořádal cvičení a korunoval za nedlouho přičinění své úspěchem, jehož dočinil se o veřejném vystoupením svém na ostrově. Dnes sesílil obor náš ve slušný celek, jemuž v čele stojí s nadšením věci své oddaný ženský sbor cvičitelský! Plaché ptáče vychované pod křídly jednoty pouští se samo směle v let a volá k sobě nové družky. Proto obrací se k paním a dívkám upřímnou výzvou, aby hojně přistupovaly za členy — ne-li činné — alespoň přispívající. Doufáme, že výzva tato najde hojného pochopení v uvědomělém našem světě ženském, čehož se srdce si přejeme, provolajíce dalšímu rozkvětu oboru sokolské „nazdar“!

— Týdeník Tábor, 1902

které tentokráte konati se budou v secessi, stanou se vzhledem k činěným přípravám, důstojnou kokardou na čapce letošního karnevalu. Myšlénka sama dává dosti příležitostí jednotlivým maskám i skupinám k rozvinutí vtipných bizarností a humoru, k čemuž i celková dekorace se ponese. Aspoň skupiny, zajištěné již nyní, jsou bezpečnou zárukou, že o veselí a dobré nápady nouze nebude. Tak ohlášena jest návštěva deputace z říše nespokojenců, skupina žlutofialových arií, dámská chrysantemová gigrlata, aeonská srostlá dvojčata, z nihž jedno r. 1881 v Aleodu a jedno r. 1896 v Zemelou narozeno jest, a některé jiné. Šibřinkový výbor však nešetří také práce, jen aby sobota 1. února stala se opravdovou manifestací secessní a zasedá téměř v permanenci. Dekorační odbor zabývá se právě dřevomalbami na pavučinách ve velké dvoraně, načež přistoupí k fládrování tepla, vedeného z malého sálu uměle montovanými kaskádami. Také redakční odbor má častou sešlost, v níž rokuje jednak o agitaci zahraniční — tak uveřejněno několik zdařilých fotogtrafií z budoucích šibřinek v Kamerounském „Illustrated Heraldu“ a rozeslány stenogramy půlnočních řečí šibřinkových do všech orkánů světových — jednak pracuje na šibřinkovém listě „Duhový hexšús“, jehož bohatý slovesný obsah i nádherné ilustrace by byly vytrvaou ozdobou pro sad i háj každé české domácnosti, kdyby vůbec vyšel. Ze všeho vidno, že pro nazdar šibřinek pracuje se plnou parou, která tak svádí se duchaplnými turbinami do plných kapes ustaraných taktiků, kde odkazuje hromadící se miliony do příslušných mezí. A proto „zdar letošním šibřinkám!“

— Týdeník Tábor, 3/1902

Své štěstí drží v ruce v pravém smyslu slova virtuos Kubelík. Jeho impresario dal pojistit proti úrazu na umělecké cestě v Americe pravou ruku „krále houslí“ na 40.000 K. Šest lidí má stále dozor na vzácnou Kubelíkovu pravici.

— Týdeník Tábor, 3/1902

Se všech stran docházejí zprávy o hospodářské tísni. Jest opravdu zle a bude ještě hůře, nebudou-li v čas učiněna pronikavá a energická opatření. Dělnictvo přichází k bídě, která se na ně sápe, zcela nevinně. Původcové viny jsou v kruzích vrýrobců, podnikatelů, měšťáků, nebo jak to chcete nazvati. Přepadla je šílená touha po penězích. Chtějí vydělávati jen proto, aby mohli ukojovati nesmyslné a nezřízené potřeby. Nebaží po ponězích proto, aby pomocí nich obohacovali svoje vědomosti, aby konali skutky blahovolnosti, aby mohli snáze vykonávati poslání života, kterým pořád zůstává konání dobra a chutnání krásna. To všechno jest jim cizí, šosácké, starosvětské. Za to považují za nezbytný přívlastek moderního člověka, aby v tajných hernách a na zavodištích prohrávali tisíce, aby s grisetami mohli se blaseovaně povalovati po drahých restauracích, aby mohli vynakládati veliké sumy na „representaci“, která jest jen nákladnou maskou licoměrnosti a neupřímnosti. Lidé zámožní považují za svůj úkol, aby plýtvali penězi na věci zhola zbytečné, na věci, které netvoří ani podmínku ani obsah žovota. Toto šílenství stále roste.

— Týdeník Tábor, 1/1902

Sotva, že hladina rybíka Jordána pokrýla se tenkou ledovou krou, odvažují se na ni dítky, rejdíce tu a sklouzajíce se. Minolou neděli viděti bylo na ledě několik hochů v poblíží sladovny, kteří se od jednoho konce ke druhému proházeli. Počínání to jest nejvýše života nebezpečné a žádáme v první řadě policii, aby Jordánu věnovala nyní větší bedlivost. Také bude dobře, když sami rodičové děti své varovati budou před následky, jaké v zápěti míti může vstoupení na tenký led a doma je zdrží.

— Týdeník Tábor, 1/1902

Na jihočeské výstavě v Táboře letos v srpnu uspořádámé vystaví elektrotechnický závod p. Křižíkův nový vynález „mluvící elektrickou lampu“. O interesantním objektu tomto přednášeti bude p. cís. rada Křižík dne 2. března t. r. v měštanské besedě v Plzni. Neopomeneme své čtenářstvo s obsahem seznámiti.

— Týdeník Tábor, 6-1902

Tolik se musí živnostníkům přiznat: že umějí výborně trpět a — mlčet. Sejdou-li se dva tři živnostenští soudruzi na chvilku pohovoru, postesknou si arciť navzájem velmi trpce. Avšak jen tehdy, jsou-li o samotě, beze svědků. V hostincích okolo deváté a desáté večer, nežli se začnou mazat karty, hubuje kde kdo na svůj stav. Jen živnostnící nikoliv. Ze strachu a z ostychu. Ze strachu proto, že by se nakvap rozneslo, ten a ten že si nějak mizerně stojí, ježto naříká přede všemi. A ostych je už starou krásnou, ale neužitečnou ctností živnostenskou.

Kdo si všímá veřejného života, ví, že pouze důrazným hřmotem, ustavičným voláním, resolucemi, peticemi, návrhy, nesčetnými schůzemi domohli se někteří stavové za posledních dob značných úspěchů. Nikdo jim to nemá a nemůže mít za zlé. Mlčení dávno už není zlatem, nýbrž suchým, nejedlým pískem. Dělnictvo vyburácelo si přečetné pojišťovací instituce, jejihž tíži nesou hlavně živnostníci; a dočkalo se též plodu, třeba nezralého, ve příčině zastoupení šrokých vrstev v parlamentních sborech. — Státní úřadníci, ačkoliv jim jest agitace nesmírně stížena dodělali se roku 1898 pěkného zlepšení hmotných poměrů. — Rekordu však ve svépomocném boji za lepší bydlo dosáhlo české učitelstvo. Neumlčitelné jeho volání přemohlo na konec nejzarputilejšího škarohlída co do zoufalého stavu zemských financí — a zákon o úpravě učitelskách platů, nota bene zákon, jenž uvaluje na ochuzené království české nový roční výdaj přes deset milionů korun, prošel loni v letě v zemském sněmu takořka jednomyslně, i hlasy rolnickými.

Takořka nevysvětlitelný úkaz ztrnulosti ve kruzích živnostenských objevil se onehdy v Praze. V „klubu voličů novoměstských“ je dojista osmdesát procent živnostníků. Když však výbor hodlal uspořádat přednášku a debatu o tom „co naše živnostnictvo hněte“, nebylo v řadách interessentu muže, jenž by o otázce promluvil. Snad zase z ostychu nebo ze strachu, o němž jsme prve se zmínili? Či pro malou sebedůvěru, že by ve veřejném shromáždění pojednání prostého živnostníka neobstálo před kritikou? — T e n t o zřetel je naprosto nemístný. Nejde v takové debatní schůzi o nějaký vybroušený řečnický výkon! Upřímná, neheledaná, pravdou však a praktickým poznáním dýšící slova působí v takovém případě mohutněji a přesvědčivěji, nežli sebe vzletnější a urovnanější přednes pouhého theoretika.

— Týdeník Tábor, 4/1902

— Týdeník Rábor, 6/1902