Sergej Michajlovič Prokudin-Gorskij: Výběr z cyklu »Krásy Ruska v přírodních barvách« — barevné fotografie z let 1905–1916

Trojbarevná fotografie byla historicky první metoda jak fotograficky zachytit barevný obraz. Pro praktickou fotografii ji poprvé použil Louis Ducos du Hauron (1837–1920), který ji také roku 1868 ve Francii patentoval.

Základní myšlenka, kterou navrhl a poprvé otestoval fyzik James Clark Maxwell, spočívala v exponování tří negativů přes barevné filtry. Výsledkem byly tři černobílé fotografie (barevné separace), které Ducos du Hauron vytvářel zpočátku na tři listy papíru (později se používaly skleněné negativy). Citlivost emulze na červenou část spektra však byla tak nízká, že musel exponovat scénu přes červený (nebo spíše oranžový) filtr několik hodin.

V letech 1902–1904 ruský vědec a fotograf Sergej Prokudin-Gorskij (1863–1944) pracoval v Miethově laboratoři a plně si osvojil techniku Dreifarbenphotographie nach der Natur. Poté zasvětil svůj život zdokonalování této technologie a vytvoření sbírky fotografií Krásy Ruska v přírodních barvách. Z jeho díla se zachovalo množství barevných fotografií z let 1904 až 1916.

Prokudin-Gorskij emigroval z Ruska roku 1918. Později jeho rodina přestěhovala do Francie i negativy. Roku 1948 byla sbírka koupena americkou Kongresovou knihovnou. Od té doby je uloženo všech 1902 skleněných negativů ve výborných podmínkách a tvoří největší existující sbírku trojitých černobílých negativů světa.

Smutnou ironií techniky trojbarevné fotografie je, že Prokudin Gorskij vlastně nikdy celou svou sbírku jako barevné fotografie neviděl. Většina existujících fotografií je zachycena na trojitých černobílých negativech a jenom zřídka existují historické barevné tisky či diapositivy, které se však nemohou vyrovnat dnešní barevné fotografii.

V dobách Prokudina-Gorského existovalo několik metod, jak vytvořit barevný obraz z trojitých černobílých negativů:

Barevný uhlotisk: Na bromostříbrný fotografický papír se vytvořily tři zvětšeniny ze tří separací. Každá zvětšenina prošla chemickým roztokem obsahujícím želatinu a barevný pigment. Bromostříbrný obraz vytvořil odpovídající obraz v želatinovém pigmentu a po odmytí nezafixované želatiny vznikly tři barevné obrazy. Tyto obrázky byly přeneseny na papír přes sebe a opatrně zarovnány. Výsledkem byla fotografie v přírodních barvách. Byla to velmi náročná práce, která vyžadovala naprostou přesnost v každém kroku. Každá kopie trvala Prokudinu-Gorskému dva až tři dny a tak byla velmi drahá. Výsledky však byly barevně stálé.

Prokudin-Gorskij také publikoval barevné fotografie v každém vydání časopisu Fotograf-Ljubitel (Amaterký fotograf) měsíčníku, kterého byl v letech 1906 1909 šéfredaktorem. Tiskové štočky si připravoval sám. Číslo ze září 1908 obsahuje jeho slavnou fotografii Lva Tolstého.

Klasické metody tisku trojbarevné fotografie jsou velmi náročné a potřebují mnoho zkušeností a proto sbírka negativů Prokudina-Gorského zůstala dlouhou dobu veřejnosti nedostupná. Publikace první knihy o sbírce "Fotografie pro Cara: průkopnická barevná fotografie Sergeje Michajloviče Prokudina-Gorského" Roberta Allshouse, (Dial Press, New York, 1980), představovala velký technický problém. Fotografie byly připraveny náročným laboratorním způsobem s použitím násobného osvitu barevného fotografického papíru a sami autoři nebyli plně spokojeni s výsledkem. První výstava po smrti autora proběhla až v roce 1986 v USA a bylo vystaveno jen několik fotografií.

Zpracování negativů výrazně zjednodušila moderní digitální technika. Zdigitalizované negativy lze totiž "složit" do barevné fotografie v počítači a dále zpracovat jako běžnou barevnou digitální fotografii. Problémem však je, že běžné programy na zpracování digitální fotografie neumožňují snadné a přesné zarování jednotlivých složek (RGB), které se mohou částečně rozcházet kvůli časovému posuvu mezi jednotlivými expozicemi i nepřesnému pohybu fotografické desky v kameře. První experimenty směrem k digitálnímu zpracování sbírky provedla počátkem 90. let Knihovna kongresu USA ve spoluprácí s Dr. Viktorem Minachinem z Ruské akademie věd a dalšími odborníky.

Pro první výstavu sbírky připravenou digitálně vyvinul pro Kongresovou knihovnu USA fotograf Walter Frankhauser metodu tzv. digichromatografie, kterou zpracoval 122 fotografií. Metoda digichromatografie je proveditelná v běžných programech na zpracování rastrové grafiky (Photoshop* či Gimp). Původní černobílý negativ vyfotografovaný přes modrý, zelený a řervený filtr (vlevo) se nejprve rozloží na jednotlivé vrstvy. Po zprůhlednění vrstev a jejich obarvení na správné barvy (od spodu červenou, zelenou a modrou) vznikne barevný obraz.

Po oříznutí obrazové části a vyvážení barev a kontrastu (fotografie mívají barevný nádech způsobený nerovnoměrnou expozicí jednotlivých složek) vznikne barevná fotografie v kvalitě srovnatelné s kvalitou které mohl dosáhnout Prokudin-Gorskij při trojbarevné projekci. Pro výstavu jsou fotografie ještě dodatečně upravené jsou vyretušované poškozené části negativu a upravené možné lokální barevné vady vzniklé například špatnou expozicí či stárnutím emulze od krajů desky.

Výstava Kongresové knihovny Impérium, kterým bylo Rusko z roku 2001 byla převratná nejenom kvalitou vystavených tisků, ale i tím, že celý zdigitalizovaný archiv 1 902 černobílých trojitých negativů byl zpřístupněn na internetu ve vysokém rozlišení. Do té doby nepříliš známá sbírka nabyla popularity a vzniklo mnoho projektů, které ručně či automaticky vytvářely další barevné kompozity. Díky tomu mohla vzniknout i naše výstava.

Roku 2003 proběhla velká výstava v Moskvě, kde bylo vystaveno všech 1902 fotografií v automaticky složených kompozitech pomocí programu vyvinutého na Ruské akademii věd a byla historicky první výstavou celé sbírky. Roku 2004 Kongresová knihovna rozšířila svůj archiv o automaticky generované barevné kompozity, které připravil Blaise Agüera y Arcas.

* Photoshop je orchanná známka firmy Adobe Systems, Inc.

Výjimku tvoří metoda vynalezená roku 1891 fyzikem Gabrielem Lippmannem, která je příkladem tzv. přímé barevné fotografie. Skleněná deska je potažená ultrajemnozrnou průhlednou fotografickou emulzí a je odexponována z nepotažené strany ve fotoaparátu, kde je fotografická emuzle v přímém kontaktu s rtuťovým zrcátkem. Světelné paprsky se odráží zpět proti sobě a tvoří interference, které vytvoří stabilní vlnu s poloviční vlnovou délkou (podobně jako vlnící se provaz, z jedné strany upevněný, ze známého školního pokusu). Tato vlna reaguje s emulzí v místech s největší amplitudou (kmitnách).

Po vyvolání pak stříbro odráží zejména světlo jehož vlnová délka je násobkem vlnové délky zaznamenané v emulzi a vytváří jasné barvy na podobném principu, jako vznikají barevné skvrny na povrchu mýdlové bubliny. Lippmannova fotografie podává výrazně přesnější výsledky, než ostatní metody barevné fotografie (ne všechny viditelné barvy lze složit ze základních barev), je však příliš obtížná na praktické použití. Gabriel Lippmann za ni dostal roku 1908 Nobelovu cenu a jeho metoda je základem holografie.

První opravdu komerčně úspěšnou metodu barevné fotografie uvedli na trh bratři Lumierové. Autochrom, patentovaný roku 1903, vyráběný od roku 1907, dominoval trhu 30 let. Základní princip Autochromu je identický Jolyho procesu, používá však mikroskopický barevný filtr z obarvených škrobových zrnek nalepených přímo na fotografickou desku do vrstvy včelího vosku. Rozšířilo se i několik dalších materiálů založených na stejném principu souborně označovaných jako rastrové barevné materiály (Omnicolore, Dufaycolor, Agfa-Farbenplatten). V roce 1926 se objevily i první barevné rastrové filmy (Lignosefilm).

Zajímavým vývojem prošel i barevný pohyblivý film. Při promítání lze dosáhnout složení barevných separací pomocí barevného filtru rotujícího před objektivem promítačky. Tento princip (ve dvoubarevném zeleno-červeném provedení) byl používaný od roku 1908 jako Kinemacolor. Experimenty Prokudina-Gorského v oblasti barevného filmu (1912) používaly s největší pravděpodobností stejný princip. Přelomu však dosáhla firma Technicolor, která roku 1922 uvedla proces, kde barevný obraz byl snímán na dva, později tři oddělené černobílé negativy. Barevný pozitivní film se pak tiskl fotomechanickým procesem připomínajícím barevný uhlotisk. Výsledný barevný film bylo možné promítat v běžném promítacím přístroji a zjednodušila se tím distribuce do kin. Tento proces se stal v Hollywoodu dominantním až do 50. let.

Roku 1936 Agfa uvedla na trh materiál s názvem AgfacolorNeu nahrazující její rastrové filmy. Na rozdíl od Kodachrome obsahuje barevné pigmenty přímo v emulzi. Nevýhodou této metody je ale menší životnost materiálů. Metoda vyvolávání se zjednodušila také „znovuobjevením“ negativu (1938 Agfacolor, 1942 Kodacolor) a umožnila výrobu dodnes populárních minilabů.

1863

Sergej Michajlovič Prokudin-Gorskij se narodil v Muromu, Vladimírská oblast.

1868

Narodil se car Mikuláš II.

70. léta

Dobytí střední Asie (Buchara a Turkmenstán).

80. léta

Prokudin-Gorskij studoval na Imperiální Akademii Umění. Studoval chemii s D. I. Mendelejevem.

1889–1891

Prokudin-Gorskij pokračoval ve studiích další dva roky v Berlíně a Paříži.

1890

Prokudin-Gorskij se oženil s Anou Alexandrovnou Lavrovou. Jako učedník ve fotochemických laboratořích si osvojil techniku trojbarevné fotografie Adolfa Mietha a Edme Julesa Mauemena.

1891

Započala stavba transsibiřské magistrály.

počátek 90. let

Prokudin-Gorskij se vrátil do Ruska

1894–1917

Vláda cara Mikuláše II.

1897

Prokudin-Gorskij začal prezentovat výsledky svého výzkumu na poli fotografie na pátém oddělení Imperiální Ruské Technické Společnosti (IRTS) a tyto prezentace předváděl až do roku 1918.

1898

Prokudin-Gorskij publikoval první práce o technice fotografie.

1898

Prokudin-Gorskij prezentoval článek: O fotografování padájících hvězd na IRTS.

1900

Prokudin-Gorskij vystavoval černobílou fotografii v Paříži pod záštitou IRTS.

1903

Prokudin-Gorskij publikoval příručku o fotografii s příručními fotoaparáty.

1904

Prokudin-Gorskij prezentoval rozsáhlý materiál pro publikaci o Mandžurském válečném poli.

1906

Prokudin-Gorskij se stal šéfredaktorem Petrohradského časopisu Fotograf-ljubitel (Fotograf-Amatér) a zůstal v této pozici do roku 1909. V tomto období napsal množství článků o barevných reprodukcích.

1906

Prokudin-Gorskij dostal zlatou medaili na mezinárodní výstavy v Antverpách a medaili za nejlepší práci ve fotoklubu v Nice za barevnou fotografii.

asi 1907

Prokudin-Gorskij formuloval plán na fotografickou dokumentaci Ruské říše s použitím barevné fotografie.

1908

Prokudin-Gorskij promítl barevné fotografie na IRTS, Petrohradské fotografické společnosti a na dalších místech.

květen 1908

Prokudin-Gorskij fotografoval Lva Tolstého v Jasné Poljaně.

1908

Prokudin-Gorskij provedl několik projekcí barevných fotografií, které zaujaly velkovévodu Michala Alexandroviče, který jej později uvedl k carovi Mikuláší II.

počátek 1909

Car Mikuláš II pozval Prokudina-Gorského, aby udělal prezentaci barevných fotografií, při které Prokudin-Gorskij získal oficiální podporu pro fotografickou dokumentaci Ruska.

léto 1909

Prokudin-Gorskij provedl fotografickou expedici na Mariínský kanál a do průmyslových částí Uralu.

březen 1910

První formální promítání barevných fotografií z expedice caru Mikuláši II.

1910

Prokudin-Gorskij fotografoval okolí Volhy.

leden 1911

Prokudin-Gorskij přednášel na Akademii Umění v Petrohradě přednášku Monumenty a starobylosti kolem Mariínského kanálu a horní Volhy a několik slov o důležitosti barevné fotografie.

1911–1912

Prokudin-Gorskij dokumentoval bojiště Napoleonské války, ke 100. výročí bitev.

1912

Prokudin-Gorskij dokumentoval Kamsko-Toboľskou vodní cestu a řeku Oka.

1912

Ukončení oficiální podpory projektu.

1912

Prokudin-Gorskij založil firmu Biochrome, která tiskla jak barevné tak černobílé fotografie.

1914–1918

První světová válka

1915

Oficiální podpora projektu Prokudina-Gorského byla krátce obnovena a fotograf dokumentuje Murmanskou železnici.

březen 1917

Abdikace Mikuláše II.

listopad 1917

Říjnová revoluce.

červenec 1918

Poprava Mikuláše II. i jeho rodiny v Jekatěrinburku.

léto 1918

Prokudin-Gorskij emigroval do Norska a Anglie.

1920–1922

Prokudin-Gorskij publikoval sérii článků v Britském žurnálu fotografie a patentoval kameru pro barevnou kinematografii.

1922

Prokudin-Gorskij se odstěhoval do Francie.

1939–1945

Druhá světová válka.

1944

Prokudin-Gorskij umírá v Paříži.

Lynn E. Brooks pomohl zodpovědět mnoho otázek o  sbírce, napsat informační tabule a  motivoval k  další práci a  rozšíření výstavy. Verna Curtis zkontaktovala další autory výstavy Prokudina-Gorského v  Kongresové Knihovně USA. Walter Frankhauser připravil 122 barevných reprodukcí pro výstavu Kongresové Knihovny (62 z  nich je použito na naši výstavě) a  pomohl napsat tabuli o  moderních reprodukích. Eva Hubičková připravila pasparty a  rámovala fotografie, spolupracovala na výběru fotografii, psaní popisek i  dokončování tabulí. Jan Hubička připravil 45 barevných reprodukcí, přeložil a  rozšířil anglické popisky, nakreslil mapičky, napsal tabule o  historii barevné fotografie a  moderních reprodukcích a  spolupracoval na výběru fotografií. Jiří Kohout přeložil ruské texty, korigoval české přepisy ruských jmen a  provedl obsáhlý výzkum vedoucí k  doplnění množství zajímavých informací do popisek. Harold Leich napsal popisky 60ti fotografií pro výstavu Kongresové Knihovny USA, které jsou základem popisek na naší výstavě i  upřesnil některé detaily a  vysvětlil množství záhad. Dr. Victor Minachin napsal tabule o  trojbarevné fotografií, vytvořil ilustraci trojbarevné projekce použité i  na pozvánce a  pomohl vyjasnit mnoho záhlad v  původních popiskách Prokudina-Gorského. Pavel Scheufler poskytl materiál a  zkorigoval tabule o  historii barevné fotografie a  umožnil vystavení barevné fotografie Svatováclavské koruny. Marie Šechtlová a  Marie Michaela Šechtlová spolupracovaly na výběru fotografií, psaní pozvánky, popisek i  tabulí a  organizaci a  propagaci celé výstavy. Jean Swetchine poslal množství informací o  svém dědovi (Prokudinu-Gorském). Rodina Škrlova připravila pohoštění a  výstavní místnosti. John Titchener a Eleanor Schlee přeložili velkou část materálů do angličtiny a  značně přispěli k  jejich srozumitelnosti. Jakub Troják navrhl typografii pozvánky, popisek a  tabulí.

Při práci jsme také použili texty publikované prof. Svetlanou Garaninou, která se od roku 1968 věnuje výzkumu života a práce Prokudina-Gorského a našla a publikovala množství dokumentů a článků, které jsou jedinečným zdrojem informací o Prokudinu-Gorském.

Děkujeme všem, kteří pomohli výstavu uskutečnit bez jakéhokoliv nároku na honorář.

Realizaci výstavy umožnila Kongresová knihovna USA uchováním, digitalizací i  zpřístupněním celé nádherné sbírky Prokudina-Gorského ve vysokém rozlišení a  ve veřejném vlastnictví. Děkujeme také za podporu starostovi Františku Dědičovi a Městu Táboru.