1900/1901

Ukazka z tydeniku Tabor

 

Uvítání císaře a krále

na nádraží táborském minulou středu 12. t. m. bylo okázalé. Nádražní budova byla odekorována zelení, látkami barev zemských i říšských a praporci. Uprostřed perronu upravena byla tribuna, koberci pokrytá, v jejímž průčelí postaveno poprsí císařovo v hájku květinovém. Nad poprsím upevněny znaky říšské, zemské a městské. Kolem tribuny této rozestavila se šlechta v okresu táborském sídlící, místní duchovenstvo, představení státních úřadů, zástupcové samosprávy, ředitelové státních ústavů vyučovacích, sbory professorské atd. Na peronu stály korporace, spolky a žákovstvo. Vjezd dvorního vlaku oznámen střelbou a hymnou rakouskou. Z vlaku vystupivší císař a král osloven byl starostou města Tábora p. dr. Kotrbelcem. Po řeči jeho podána J. V. císaři a králi kytice chotí starostovou paní Marií Kotrbelcovou ve jménu paní a dívek táborských. Císař za projevy vlídně děkoval. Nastalo obvyklé představování čelnějších osobností a různých hodnostářů, z nihž někteří císařem byli osloveni. Císař prošel i před řadou spolků a korporací. Po čtvrt hodině odjel z nádraží. Dvorní vlak provázen voláním „slávy“ a zvuky národní hymny. Podrobnosti a seznam osob vítání se súčastnivších přinesly úřední orgány české a německé, denní listy pražské i vídeňské.

— Týdeník Tábor, 12.6. 1901

Pohádečka malúčká

když jsme byli dětmi, poslouchali jsme s utajeným dechem o skrytých pokladech. Představsi jen, milý čtenáři, že na Tvé denní procházce po táborských ulicích by se před Tebou otevřela stěna a že bys videl haldy rubínů, démantu apod., a že by Ti třpytem a jasem až přecházel zrak. Nikdo by Ti to nevěřil. Vždyť se známe. Náš všední život už je takový, že závistí, pomluvami a láskou bychom se snědli. Kde pak poklad! —

A vidíte, je! Já ho náhodou našel. V stmělé uličce. Z rozjařených oklen vtékala do tmy hudba plné svěží mladosti a ptačích trilků. Neodolal jsem. Vešel jsem.

Ve dvorance hudební školy sedělo na desítky ptáčků, kteří jásali, zpívali, zurčeli. Safíry, smaragdy, opály doužkovaly nad těmi dětmi, které rozezpívávaly kolem sebe rozkošnou poesii. V jiném světle se octl najednou člověk, prost všedního rmutu a do oči se drala vlahá vlna. Tolik krásna a štěstí proudilo z nadšení těch mladých, že člověk věří, že bude jednou lépe. Když takhle mladá srdéčka dovedou klečet před branou Umění, snad jednou uteče před dobrem a krásou lidské sobectví. — —

Cvičili Haydonovu dětskou symfonii. Bude se dávat v městském divadle 21. listopadu t. r. Rodiče, kteří své děti máte rádi, vezměte je tam. Je to překrásné. Vzdáte poklonu a úctu trpělivosti a oddanosti k umění řediteli Feifrovi, který té Vaší mládeži tolik rozumí.

— Týdeník Tábor, 1901

Zpráva časopisu „Čas“, jako bych byl králi svému představil se německy, jest bídná lež, vědomá neb nevědomá, neboť jak všemi členy sl. okresního zastupitelstva, mezi nimiž jsem stál, pak pp. členy obecního zastupitelstva a pp. rady zemského soudu v Táboře dokázati mohu,

1. nepředstavil jsem se mocnáři vůbec, nýbrž byl jsem p. c. k. místodržitelským radou Hulou představen; již z té příčiny nemohl jsem se tedy představiti německy.

2. Císař oslovil mne sám a sice česky, následkem toho celý hovor mezi mnou a jím veden byl jedině v jazyku českem a ani jediného slova německého pronešeno nebylo.

3. Také mocnář s cís. radou a okres. starostou p. Drem. Zeisem, vedle něhož jsem stál, mluvil jen česky a také česky oslovil předsedy spolků a korporací.

Neznám osobu dopisovatele, jehož přec hledati možno jedině v Táboře a nestojí mi též za to, abych dále po něm pátral, leč prohlašuji, že člověk ten je ničema, jenž nezkalenou moji čest ve veřejnosti pokáleti hleděl, ale veřejnost táborská jej již po zásluze odsoudila. Časopis pak, jenž přináší podobné patrné lži, nechť nevychloubá se, že jest orgánem strany, kteráž má za účel v národě českém vychovávati charaktery.

V Táboře, dne 25. června 1901.

Dr. Hynek Lang,

— Týdeník Tábor, 30.7.1902

České hospodyňky

důtklivě upozorňujeme na svatou jejich povinnost, aby za peníze, které v hospodářství jim svěřeny jsou, kupovaly vždy výrobky české. Nechť nevezmou u kupce to, co jim strčí. Ať žádají ku př. výslovně Kolínskou kávu, české mýdlo, české sirky a p. a nedají se přemluviti. Miliony zlatých ročně projde rukama českých žen. Úplný obrat v průmyslu českém by vykonaly, kdyby ve všem žádaly české výrobky. V různých městech byly by stavěny nové české továrny a národ český by bohatl. Zatím však vidíme, že české hospodyňky stále si libují v cizáckých výrobcích, myslíce, že jsou „lepší“. V tom třeba je nápravy.

— Týdeník Tábor, 2.3.1900