Autochrome Lumière a Čechy

“ — Desátá výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček on-line.

 

Odborný tisk v Čechách pravidelně informoval o nových metodách barevné fotografie. Patrně první české významnější pojednání na téma „Fotografie barev“ nalezneme v Živě v roce 1863. Není proto divu že se poprvé referovalo o Autochromu již v červenci 1907, krátce po jeho uvedení na trh. Ve článku „Co ještě nemáme a nač ještě čekáme“ pro časopis Fotografický obzor o něm psal teoretik fotografie Jaroslav Petrák: „Již před třemi lety prosakovaly v odborných kruzích zprávy, že bratří Lumièrové z Lyonu zabývají se řešením problému barevné fotografie“. Psal, že koncem května Lumièrové demonstrovali pořízení snímků i vyvolávání.

Už v letních měsících roku 1907 se v Čechách prokazatelně pracovalo s Autochromy, nakupovanými v cizině. V závěru léta se objevily Autochromové desky i v pražských obchodech. O jejich prodeji uvedl Fotografický věstník v čísle z 15. září: „Ceny jsou arci značné, stojíť balíček 9×12 se 4 kusy K 9.– a balíček 13×18 K 18.–. …“.

Vladimír Jindřich Bufka (1887 – 1916)

Mezi průkopníky českého Autochromu patřili nejen fotografové ale i umělci, nadšení fotoamatéři a vědci. Po teoretické a umělecké stránce se Autochromu v Čechách věnoval Vladimír Jindřich Bufka (1887 – 1916), jeden z nejvýznamnějších českých fotografů piktorialismu. Techniku Autochromu studoval přímo u výrobce v Lyonu. V říjnu roku 1909 uspořádal v Praze přednášku o Autochromech spojenou s jejich projekcí, pravděpodobně první u nás. O rok později shrnul své poznatky v publikaci “O fotografování v barvách pomocí desky Autochromové” v roce 1910. Jeho Autochromy se bohužel až na jednu výjimkou nedochovaly.

Podobný osud potkal řadu Autochromů významných českých autorů. Tyto křehlé, jen těžko reprodukovatelné obrázky na skle se do současnosti dochovay jen výjimečně a originály jsou velmi vzácné. Úspěšně se zabýval reprodukováním Autochromu na Autochrom i na papír Karel Šmirous (1890 – 1981), fotograf a vědec, kterému je na této výstavě věnována samostatná kapitola.

Rudolf Bruner-Dvořák (1864 – 1921)

Jeden z nejvýznamnějších českých fotografů na počátku století byl Rudolf Bruner-Dvořák (1864 – 1921). Proslavil se zejména jako průkopník reportážní fotografe. Jeho práce se vyznačovala tematickou pestrostí a technickou dokonalostí. Zabýval se také Autochromy. Kromě jeho vlastních snímků se zachovala také řada Autochromů, které použil pro reprodukce obrazů svého bratra Františka Brunera-Dvořáka.

Na výstavě si můžete prohlédnout několik Autochromů Josefa Jindřicha Šechtla (1877 – 1954), který se věnoval této technice přibližně od roku 1908 do 20. let. V Táboře se Autochromy zabýval i Jaroslav Husník, syn vynálezce světlotisku, Jakuba Husníka. Měl o barevnou fotografii speciální zájem, neboť při svých výzkumech reprodukčních technik zkoumali s otcem možnosti trojbarevného tisku.

Ferdinand Bučina

Ferdinand Bučina (1909 – 1994, Praha) se na začátku své umělecké dráhy zabýval barevnou fotografií zcela výjimečně. Přesto se dochovalo 18 kusů zajímavých Autochromů. Ponejvíce se na snímcích objevuje téma venkovského folkloru z moravského Slovácka, kam autor zavítal v roce 1937 jako zpravodaj a kameraman Československého týdeníku. Další snímky z cesty v létě 1936 po Podkarpatské Rusi se bohužel nedochovaly, Bučina je odesílal poštou např. do redakce časopisu Ahoj.

Autochrom si získal i řadu dalších českých fotografů profesionálů i amamtérů. Jejich práce se většinou nedochovaly nebo nenalezly. Vývoj českého Autochromu definitivně ukončila druhá světová válka. Vlivem válečných událostí se dovoz Autochromů do Čech prerušil. Jako náhražka se začaly používat rastrové desky Agfa Farbenplatten.

Autor: , Google +