Fotografie ke 100. výročí sokolovny

Jan Voseček: Druhý všesokolský slet v Praze 1891 o jubilejní výstavě byl mnohým jednotám prvým veřejným vystoupením. Tak bylo i v Pacově, kamž zavítal jsem z táborské jednoty jako předcvičitel sletových prostných, pravě poslední před prvým pořádáním veřejného cvičení tamního Sokola.

Jednatel, br. Linhart ihned mne přivítal již s programem jich veřejného cvičení, na kterém však nejvažnější bod, pořad prostných nebyl uveden. "Jářku, bratře, právě přicházím, abych s Vámi probral pořad sletových prostných, proto zavolej ochotné bratry a navečer procvičíme povinná prostná a bude Váš program doplněn!" Nu a stalo se. Bratři přišli, cvičili a nacvičili všech 5 oddílů za jediný, ovšem, že delší večer.

Jelikož byla dobrá vůle a také nutnost, šlo všechno s chutí a hladce, hbitě až na pátý oddíl, který byl několika bratry těžko proveditelný pro příliš upjaté břišní svaly, a když již hudba nacvičila 5 oddílů, nahradili jsme ten pátý v příští den o veřejném cvičení opakováním prvého, čímž se ulevilo vážným těžkostem a docílilo se tak ladného provedení k všeobecné spokojenosti. Tu a tam bylo i pochopení, co dobrá vůle, ochota, láska a povinnost zmůže.

*

Milevskou jednotu navštívili jsme bratr Chvála a já při cvičení v sále u Vodňanských. Po provedení sletových prostných a předání náležitého návodu, nasedli jsme na svá kola a zkusili krasojízdu na cestě, necestě. Dokud svítili ulice, bylo dobře, ale dál potom venku, bylo již hůře, chyběl nám jen pojem, jedeme-li silnicí, neb škarpou, až když dostihli jsme erární silnice, byli jsme pány situace a slavně dojeli zpět do Tábora.

*

Ještě mimo jiných jednot navštívili jsme také jednotu v Pelhřimově v jejich tělocvičně v Národním domě. Po odbytí svých úkolů, po 12. hod. noční, navštívili jsme bratra Kuklu, odepjali svá kola a připjaly nohy a hajdy k Táboru, kamž jsme se dostali ovšem za různých okolností a zážitků.

— z publikace k 50. výročí Župy žižkovy

Do této vzestupné činnosti [odboru ženského] zasáhla svojí ničivou silou světová válka. Ještě v červnu téhož roku skládaly poprvé nové členky slib na sokolský prapor, koncem června súčasnily jsme se okrsk. sletu v Soběslavi, v červenci cvičily jsme na slavnosti na letním cvičišti a súčasnily se 4 závodnicemi župních závodů, z nichž 2 dosáhly nad 84% bodů, dvě nad 64% - kdyžtě do nejrušnější činnosti zalehl třesk válečný. Sokolovna propůjčena za lazaret, dvojice sester konaly sbírky na Červený kříž, 7 jich konalo služby ošetřovatelské, 11 zaměstnáno v kuchyni. Činnost ztlumena, takže v r. 1915 ani valná schůze se nekonala.

Koncem r. 1914 jsme mohly sice nějaký čas cvičiti v reálce, avšak i tato záhy proměněna byla na lazaret a my byly opět bez přístřeší. Teprve v r. 1915 propůjčen nám byl laskavostí br. K. Vlačihy útulek k cvičení, avšak činnost byla nevalná, válečná. V r. 1917 přestěhoval se Sokol a odbor s ním do improvisované, rovněž zdarma nabídnuté tělocvičny u bra. T. Krcha.

Jako blesk působilo vystoupení Žižkovských 26. září 1917 s jich vůdci bry. Očenáškem a Pospíšilem předvedením rytmických cvičení v městském divadle. Otevřely se nám nové obzory, nové možnosti! Rytmika naráz zaujala ženy a tak již v září dochází k žup. kursu rytmiky v Soběslavi. Pro rytmiku najat sál na Střelnici a taž vedením bra. Rosta a za součinnosti bří. Vaníčka, Štěpánka a L. Tlamky pilně pěstována. Počet členstva, žákyň a dorostenek netušeně vzrůstá, takže troufáme si již v červnu 1918 na vlastní akademii rytmickou, která provedena s plným zdarem.

— Z programy akaedime rytmiky sokola v divadle, 1920

Paním a dívkám táborským! Není tomu dlouho, co tělocvičná jednota naše vyzvala veřejnost na úhořící do té doby líše - při tělocviku ženském. A Hle! Hlas její nezanikl v prázdném neporozumění a za krátko shromáždilo se pod praporem jejím několik průkopnic, které pomáhaly proti předsudku bojovati - a vítěziti. Jejich vytrvalost, píle a příkladné nadšení tvořilo divy, takže v době nedlouhé vynutil si obor náš čestného uznání sesterského oboru malostranského, s nímž pořádal cvičení a korunoval za nedlouho přičinění své úspěchem, jehož dočinil se o veřejném vystoupením svém na ostrově. Dnes sesílil obor náš ve slušný celek, jemuž v čele stojí s nadšením věci své oddaný ženský sbor cvičitelský! Plaché ptáče vychované pod křídly jednoty pouští se samo směle v let a volá k sobě nové družky. Proto obrací se k paním a dívkám upřímnou výzvou, aby hojně přistupovaly za členy - ne-li činné - alespoň přispívající. Doufáme, že výzva tato najde hojného pochopení v uvědomělém našem světě ženském, čehož se srdce si přejeme, provolajíce dalšímu rozkvětu oboru sokolské „na zdar“!

— Z týdeníku Tábor 1902

Žijeme v kraji, kde ještě dnes po velmi vzdálených bouřích a vnějších i vnitřních bojích za volnost ujařmené duše dýcháme zdravý, svěží ozon jedinečné, mohutné historie! Naše župa, okres a přečetné sokolí členstvo putuje rádo na Hrádek Kozí, kde byl drahým hostem největší muž českého plemena za všech věků a kde v klidu lesním a pod zelení lip zrála v něm síla pravdy a odporu proti největší a vše drtící moci, jíž bylo kdy skuto srdce lidstva. Na těchto snivých tajuplných místech jímavě tušíme, jako by nás dosud ovívala přítomnost velebného Mistra a s pocitem obdivu a hrdosti přeletujeme s dojatou myslí v události dob, které nás svým vítězným průběhem a velikostí následků zařadily mezi přední činitele zasloužilé o pokrok lidstva. Tolik tu vzpomínáme!

Když ještě před stopadesáti lety český člověk spočíval na bídném lůžku krise očekávaje v bezcitných mátohách, bez jakéhokoliv odporu osudově smrtelný skon, poslal mu duch velikého Mistra řadu přešlechetných lékařů, kteří nalezše správnou diagnosu, ihned ho začali léčiti léky slavné minulosti. A když ten churavějící český člověk se z choroby probral a otevřel svůj matný duševní zrak, začal se starostlivě ohlížeti po slící stravě a tu mu v hojné míře poskytovali věrní jeho přátelé. Jungmann, Šafařík, Palacký a jiní připravili chorému skutečné hostiny z vlastní veliké minulosti, v níž táborství bylo chutným jádrem. A když dále Havlíček předložil českému lidu své poctivé myšlenky o politickém a občanském životě a lid náš po této živné dávce vypjal svoji hruď, přišel Tyrš se svojí prozřetelnou injekcí, plnou životních vitamínů, kterými chtěl vyvolati pro nové poměry nové boží bojovníky, kteří by lidu mohli zajistiti bezpečnou budoucnost. A již nový, vlastní český stát je také složen z atomů Tyršových ideálů!

Jsme neobyčejně šťastný, bohy hýčkaný lid! S jedné strany transfuse dějinného heroismu, s druhé hojný zdroj ideálního Tyršova ducha - to již by nám mohlo způsobiti trvalou radost a bezpečnost žití. Žijeme v časech, kdy Evropa v jakémsi nepříčetném blouznění vztekle brousí nůž, aby jím spáchala ohavnou sebevraždu a kdy následkem úžasně vyspělé válečné techniky mohlo by jíti o existenci mnohým menších národů. A pro tuto osudovou dobu může sokolství vypěstovati v československém lidu silný charakter, v němž by byla v jednu massu slita vznešená láska k rodným lánům, sociální spravedlnost a touha po kulturní práci a pokroku, odolný charakter, jímž bychom v nastalém zápase vítězili. A kdyby i současná krise Evropy proběhla mírně a lid náš se mohl věnovati mírové práci, je Tyršovým ideám vyhražen rozhodující vliv na další osudy národa: zničiti všechny smrtící jedy a zachovati potomstvu nejcennější dědictví - zdraví těla a ducha! Jako všechno se opotřebuje, tak i život musí se stále zlepšovati, obnovovati a pracovati na jeho dobrém stavu. Musíme stále upevňovati své zdraví, hospodářský a kulturní stav. Ten si získá o československý lid nejvyšších zásluh, kdo ho k těmto výsledkům šťastně dovede. Tyrš, jejž jsme s nadšením pojali mezi své národní božstvo, dal nám pevné zákony a upravil vznešené cesty, abychom mohli dojíti této mety a neklesnout. Také dobrá vůle by byla, ale schází nutná síla, která by tento charakter vypěstila a provedla obrat k dobrému. A touto krásnou, ušlechtilou práci musí na sebe vzíti Sokol.

To jsou myšlenky z tajuplných zákoutí Kozího Hrádku! Nejen Tábor, ale i Sokol je náš - Program!

— Fr. Šubrt, 1935

Tajemství Marsu rozřešeno! S jakým očekáváním sledovalo lidstvo přibližující se Mars a naděje učenců, že navázány budou styky s obyvatelstvem této hvězdy! Ale Mars - nahlédnuv opatrně do oken stárnoucí krasavice Země obrátil se a zmizel honem opět v Nekonečnu. Přece však podařilo se čackým táborským Sokolům (starou četu nevyjímaje) smělým přemetem vniknout na Mars, kdež uzavřeli dohodu s Marťany i Marťankami tak srdečnou, že přátelé Sokola táborského byli pozvání k návštěvě této planety 7. února. Bližší včas oznámíme. Zatím: těšme se!

— Týdeník Tábor, 3/1925

Táborský šibřinkový výlet na Mars bude velikou manifestací přátelství meziplanetního. - Možno očekávati, že dcery i synové Tábora nezadají si před výbojnými Marťankami a Marťany - a dojde-li snad i k některým zápletkám či pletkám, skončí vesměs srdečnou dohodou. Kdo z táborských přál by si nějaké informace, nechť si zajde večer v 7 hod. do malého sálu Sokolovny, kde úřaduje vyslanec republiky Martské.

— Týdeník Tábor, 4/1925

Záhady Marsu objasněny? Právě se vrátil náš vyslanec-ubytovatel z cesty na Mars, kde prodlel několik dnů, aby vše k našemu výletu potřebné projednal. Je prožitými dojmy tak uchvácen, že posud nemohl slova promluviti. Jen na otázky kývá hlavou. Z toho soudíme, že
na Marsu není květeny
na Marsu není zvířeny
na Marsu není moře
na Marsu není hoře.
Co tam vlastně tedy je, uvidí každý, kdo se účastní našeho výletu 7. února. Sraz v Sokolovně táborské.

— Týdeník Tábor, 5/1925

Šibřinkový výlet na Mars z táborské sokolovny - již zítra v sobotu zve k účasti na tomto fenomenálním dobrodružství, o jakém se nesnilo ani nejučenějším hvězdářům. Co všechno se na Marsu uvidí a zažije, nesmíme prozraditi, přece však napovíme: na Marsu bude veselo! V neděli 8. února ve 2 hod. dopol. prohlídka dekorace s hudbou.

— Týdeník Tábor, 6/1925

Po šibřinkách. Vždy jednou v roce sní Sokolovna pohádku. Zmizí nářadí, ba i sloupoví a stěny a čaroděj Karneval vykouzlí v ní prostředí dekorační krásy. Letos zavedlo nás pořadatelstvo na Mars a tím poskytnuto obraznosti pole co nejširší. Tato volnost vytvořila fantastickou výzdobu tvarů, kreseb a maleb, ale drženou tak v jednotném slohu, jak vytváří příroda své mrazové květy a bizarnosti. V čele sálu byla tajemná říše Marsu s umělým vodotryskem a ohněm, nad kopulí mapa zeměkoule, z níž rděl se na zem žhavě na Mars Tábor. Všechna čest zábavnímu oboru a jeho předsedovi! Tak kde Hejna Pokorných a Širokých bratří pilně pracovala, nemohl býti výsledkem než úspěch. Masek bylo hojně, mnohé poutající původností nápadu. Pěkné skupiny oživovaly veselí. Hudba železničářů neúnavná a pěkná. Působivě zasáhli cvičenci, kteří přinesli "pozdrav z Marsu!", sešplhavše se stropní ventilace po 12 m laně mezi tančící. Půlnoční skupina vyznačila setkání obou světů. Zmíniti se sluší o vzorné kuchyni a ochotné účinnosti p. hôteliera Teršla. A tak bylo vše plně spokojeno až do ranních hodin, kdy Jitřenka kývla na Marsa: "Jdou spát!" V neděli byla prohlídka dekorací a opakování sceny. V pondělí zdařilé dozvuky. Následkem těchto planetárních otřesů nastalo částečné zatmění měsíce, u nás dobře viditelné. Na zdar!

— Týdeník Tábor, 7/1925