Příprava albumínových fotografických papírů

Aby byl positivní obraz - konec, ku kterému veškeré práce a výkony při vyrábění negativních obrazů směřují - dokonalý, musí si fotograf i rozmnožování čili kopírování s toutéž péčí hleděti, jakou všem předběžným výkonům přikládal.

Obyčejně považuje se tato práce co věc snadná, která zvláštní zkušenosti nepožaduje a i méně cvičenou rukou vykonána býti může.

Tomu ale není vskutku tak, neb vyrábění odtisků dokonalých podmiňuje tolik zkušeností a vědomostí lučebných, jakých při vyrábění negativu nevyhnutelně zapotřebí.

Kopírování neb odjímání positivních odtisků od negativu zakládá se na známé vlastnosti chloridu stříbrnatého, který se na povrchu papíru obapolným rozkladem následovně utvořiti dá.

Tenký, pevný a dobře klížený papír nechá se několik minut plouti na roztoku kuchyňské soli (chloranu sodnatého), načež se na vzduchu usuší; pak se vloží v temné síni na lázeň z roztoku dusičňanu stříbrnatého, kde se 2 neb 3 minuty ponechá.

Po uplnynutí naznačené doby nechá se v temnu uschnout.

Vloží se takto připravený na negativ a vystaví se v rámci na kopírování účinku světla, zůstanou místa, která na negativu jsou temná (světla), tedy světlnu neproniknutelná - bílá, kdežto stíny zčernají. Takto povstane odtisk představující předmět v přirozeném postupu světla a stínu.

Aby se pak další účinek světla zamezil, rozpustí se chlorid stříbrnatý světlem nezbarvený v roztoku sirnatanu sodnatého.

K vyvedení jasného, jemného a silného odtisku s pěknou bělostí světel, jemnými růžovými přechody a temnými stíny mnoho podmínek třeba.

Za jednu musí míti papír pevný a jemný povrch, aby obraz do něho nevnikl, lázeň má být slabě nakyslá a papír nemá se s ní dlouho stýkat; dále má se voliti světlo kopírování nejpříznivější, sensibilování a bervení má se jen při světle chemicky nečinném vykonávati.

Bílkovina dává papíru positivnímu hladký a jemný povrch, tak, že papír lépe k negativu přilne a k vyvádění jemnějších kresb schopnějším se stává.

Pro lesk její neradi ji mnozí brávají k větším podobiznám, za to si ji však velmi chválí při kopírování rytin, pojímání pohledů na krajiny, obrazů pro stereoskopy, navštívenky, an tyto pro velikou jemnost v provedení přesnou a ostrou kresbu i v kopii vyžadují.

Základní surovina albumínového papíru

Bílkový papír připravuje se takto:

70 dílů bílku (nejlíp ze starších slepičích vajec)
20 dílů destilované vody
2 díly čistého chloridu ammonatého se smíchá a dřevěnou měchačkou v sních utluče,

Náš albumín se skládá z 500ml bílků, 2ml 28% kyseliny octové, 15g chloridu amonného a 15ml destilované vody. Stačí na dvojité potažení 50ti papírů.

Albumín se šlehá 30 minut ve velké skleněné míse v hustý sníh

Sníh se překryje potravinovou folií a přes noc nechá v ledničce spadnout. Potom se zcedí skrz filtr na kávu a doporučuje se nechat alespoň týden odstát.

Aby nechal se papír déle na tekutině není radno, neb by snadno do papíru vsákla, a tím málo lesku poskytovala.

Chlorid ammonatý dává černější podoby, než chlorid sodnatý; smíšeninou
z 2 dílů chloridu ammonatého
a 1 dílu chloridu sodnatého

nabude se však ještě dosti hlubokých stínů. Místo chloridu ammonatého může se též užít chlorid barnatý.

Hlavní obtíž, jaké se při bílkování papíru naskytuje záleží v tom, hladkou, plochou a stejně tlustou vrstvu bílkoviny docíliti a povstání proužků nestejné síle předejíti.

Proto se má papír bílkovinou jen v teplé prostoře připravovati a z bílkoviny sejmut, tak rychle, co možná usušiti.

Výsledná tekutina se naleje do plochého šálku.

Potahovali jsme papír "hlazená Afrodita" z papíren ve Štětí. Papír má být tenký (60g na metr čtvereční), aby se po namočení nekroutil, hladký, aby fotografie byly ostré, a bezdřevý, aby se později nerozmočil v chemikáliích. Náš papír je silnější, proto bylo nutné potahovat 3 minuty a při potahování opatrně přidržovat rohy papíru na hladině, protože se z počátku na hladině přiliš kroutí. Nakonec se ale povrch hladký a lesklý povrch díky dvojímu potahování povedl. Ve Štětí byli tak ochotní, že nám na další pokusy vyrobili speciální papír přesně dle předpisu, který se méně kroutí při potahování a dosahuje ostřejší kresby.

Zkusili jsme i kvalitnější tiskárenský papír, ale emulzi do sebe vsákl a v lázni se promáčel a vytvořil zelené skvrny.

Rozpouštění se bílkoviny v příštích lázních předejde se tím, když se bílkovina na papíru srazí (koaguluje).

Připravený papír zavře se k tomu konci do ouzké skříňky, a tato se potopí na několik okamžiků do vařící vody.

Ke koagulaci poslouží i žehlení a nebo lázeň isopropyl alkoholu. Podle novějších receptů jsme takto připravený papír ještě jednou potáhli albumínem, aby povrch byl hladší a lesklejší. Koagulace je pak nutná, protože by jinak druhá lázeň vymyla albumín z první lázně.

Tato sestává
z 15 lotů destilované vody
a 3 lotu dusičňanu stříbrnatého.

Dostatečné množství této stříbrné lázně vleje se do dobře vyčištené skleněné neb proculánové misky, načež se papír bílkovinový za dva cípy příční cípy oběma rukama uchopí a tak prohne, aby, když se na lázeň klade, co možná pouze v jedné čáře s povrchem tekutiny se skýtal.

Pak se zvolna na lázeň spouští tak, aby žádné vzduchové bubliny pod papírem utvořiti se nemohly a tento se na všech místech lázně dotýkal.

Doba, kterou se (v temné síni) papír plouti ponechá, obnáší dvě až tři minuty. Dobře jest, když se již dříve některý z cípů papíru ohnul; za tento cíp, který se lázně byl nedotknul, uchopí se a když zbytečný roztok z papíru odkapal, zavěsí se na šňůrku za zahnutý cíp pomocí rozkřípnutého proušku kartonového papíru.

Místo tuhého papíru užívá se dřevěných klapek s perami dosti praktických a laciných.

Po sensibilování každého lístku zamíchá se lázeň, aby svrchní již seslabená vrstva se spodní sehnanější se promíchala, neboť od silnější neb slabší lázně závisí zdar obrazu tak dobře, jak od jiných okolností. Slabá lázeň působí skvrny a obraz se stává nejasným.

Sensibilovaný papír dá se delší čas v konservačním aparátu uchovávati, aniž by se sbarvil. …

Čím dříve se preparovaného papíru užije, tím citlivější jest a tím skvělejší podává výsledky.

…

Rámce na kopírování jsou buď drevěné neb zinkové, v drážkách jejich jest zasazeno zrcadelní sklo ploché, beze skvrn a kazů; na toto vloží se negativ s kolodinovou stranou. Papír vloží se na negativ preparovanou stranou; za papírem přijde dvojité prkénku dobře plstí podložené, kteréž pomocí pera tak se k papíru přitisknouti dá, že tento beze všech skladek, aniž by se pošinouti mohl, k negativu přilne.

Mezi sklem a negativem nemá být ani známky prachu nebo špíny, neboť taková nepozornosť se bílými skvrnami na obrazu tresce. Na větší neb penší prohlednosti záleží, při jakém světle má se kopírovat.

Negativ při krátkém osvětlování pojatý, mnoho sesílený, jehož světla neprohledná, stíny zcela prohledné neb jen poněkud zahalené jsou, na kterém polostíny schází, dává na slunci lepší odisky, neý na světle rozptýleném. Sluneční paprsky proniknou rychleji světlými částkami, při čemž se přechody a kresba vyvine prvé než stíny, neprohledným místům odpovídající se spálí.

Takové obrazy berou obyčejně při zlacení nejkrásnější tón na se, mají však málo přechodů a mnoho příkrých kontrastů.

Dokonalý negativ, na kterém jsou jen nejvyšší světla a bílé prádlo z části neprohledné, ostati pak částky v krásném přechodu světna v stín, na kterém nejhlubší stíny nemají závoj, nýbrž jemným lámáním světla ječte dopodrobna nejtanější záhyby objeví, takový negativ nesmí na sluncí být kopírován, odtisk byl by mdlý, an by jemné poloviční tóny a světla prudce světlem proniknuty byly a krásu svou pozbyly, kdežto by stiny naopak času neměly pozvolna sesíliti a měkké a neurčité zůstaly.

Dobré negativy mají se jen na rozptýleném světle ve vodorovné poloze kopírovati; za pěkného počasí možná udělati 6 neb 8 odtisků za den.

Dlouho osvětlované, jednotvarné, závojem zahalené negativy, jsouli mdlé a prohledné, kopírují se taktéž na rozptýleném světle; když byly však mnoho sesíleny, címž světla a stíny skoro stejně neprohledné se staly, osvětlují se na slunci.

Při těchto obrazech bývá ten nedostatek, že papír dlouhým působením světla a tepla celý se zbarví.

Na kopírování je nejtěžší odhadnout dobu expozice a umístit papír do rámečku bez bublin. Mezi desku a papír dáváme celofánovou folii, aby se zamezilo poškození historických negativů.

Obrazy negativní mívají ještě jiné nedostatky, které následkem špatného osvětlení neb podobných příčin povstaly; tyto musí se napraviti tak zvaným "krytím."

Ruce, obličej a prádlo jsou ku př. poměrně k šatům příliš neprohledny a zůstávaji buďto zcela bíle, když již ostatní části dostatečně temné jsou, a neb se oděv docela spáli, nežli svrchu jmenované partie světlo propustí.

Tenkráte pomáhá si fotograf tím, že z neustáleného otisku vystřihne chybnější místa, a užíva pak při kopírování buď těchto výstřižků a neb zbyvší obraz ku krytí, a sice:

Kopíruje tak dlouho, až temné partie (zde oděv) dostatečně vystoupí, pak je přikrýje vysstřiženým obrazem, načež negativ opět světlu vystaví, aby i části méně prohledné vystoupily.

Jeli nějaký malý světlý předmět příliš prohledný, pokrývá se zvenčí, když již byl dokonale vystoupil, stejně velkým kouskem papíru.

Prohledné body v negativu buďtež žlutou neb hnědou barvou bedlivě zakryty.

Jak dlouho má být negativ při kopírování světlu vystaven, závisí od jeho hutnosti a od síly paprsků světla.

Z jara neb v letě dostačí již často 15-40 minut, v zimě světlo často i více hodin účinkovati musíí.

Z mnoha pokusů se shledalo, že světlo elektrické jest mnohem učinlivější, než mdlé dvětlo zimního slunce.

Obraz kopíruje se vždy trochu temnější, nežli se její po ustálení přejeme, proto že barvením a ustalováním na síle poněkud tratí.

Kopírovací rámečky naštěstí umožňují kontrolovat průběh expozice. Obraz se však během ustalování značně vymyje, po usušení ale opět ztmavne do podoby o něco světlejší, než po ukončení expozice. Výsledek je celkem težké odhadnout a tak se nám podařilo mnoho snímků podexponovat.

Bílé splývané pozadí při podobiznách, za nynější doby tak oblíbené, docíli se tím, že se negativ pokryje sklem a u prostřed prohledným, bezbarvým, od středu ku krajům včak vždy intensivněji červeně zbarveným.

Takový skla prodávají se pod jménem "vignetových desk."

Odtisk nemá se před krášlením ani v temnu dlouho uschovávat, proto že papír i vlivem tepla hnědne.

…

Alkalická lázeň zasluhuje před každou jinou přednosť, nedá se však dlouho schovávat a proto se vždy jen tolik roztoku připravuje, mnoholi právě na vyvedení tónu určitého množství odtisků potřebí jest.

Známo jest, že 1 grán čistého chloridu zlatnatého aneb 2 grány soli zlatnaté (stejné množství chloridu zlatnatého a chloridu draselnatého neb sodnatého) na arch bílkovaného papíru vystačí, a proto se také snadno potřebné množství zlata ke každému počtu odtisků napřed určiti dá. Alkalické zlato užívá se v tomto poměru " v 5-6 lotech destilované vody rozpustí se:

1 grán sole zlata (chlorid zlatnatý s chloridem draselnatým neb sodnatým)

a 3 grány dvojuhličitanu sodnatého.

Nejprvé se rozpustí dvojuhličitan sodnatý, načež se teprv sůl zlata přidá.

Nejlíp účinkuje roztok tento za půl hodiny po připravení.

Krášlení (tónu) obrazu jest na škodu. jeli v lázni větší množství žíravin volných, proto jest nám připravování lázně podle Suttona schváliti. 1 grán prodajného chloridu zlatnatého rozpustí se v 6 letech destilované vody a do roztoku se kus lakmusového papíru vloží.

K tomuto přidává se po kapkách slabého roztoku uhličitanu sodnatého tak dlouho, při čemž se čas od času nádobou třepá, až veškerá kyselina zobojetní (zneutralisuje), alkalické reakce se objeví a červený lakmusový papír opět úplně zmodrá.

Skleněným proutkem zamíchaný roztok ztratí pak v několika minutách žlutou barvu svou, načež se hned upotřebiti může.

Zvláště za nejnovějších dob hojně se užívá roztok 1 lotu na prášek rozbitého boraxu v 44 letech vodz destilované a roztok 30 gránů chloridu zlatnatého v 15 letech destilované vody.

Před upotřebením zahřeje se dlé množství odtisků 2 neb více lotů roztoku boraxu, a k němu se přidá 30 neb více kapek rozroku zlata. Zvláštní výhodu však tento způsob neposkytuje. Výkony při zlacení jsou následující: Dosti kopírovaný odtisk se důkladně v častě vyměněné vodě vykoupá, aby se volný dusičnan stříbrnatý smyl, načež se na čistou porculánovou misku zlatá lázeň naleje.

Do této se rychle odtisk zmočí. Tón obrazu, mezi koupáním červenohnědý, za několik minut zmodrá; neníli účinek lázně v desíti minutách úplný, obsahuje pak již buď velmi málo neb žádné zlato, má být tedy zavržena.

Když se více odtisků najednou do lázně vloží, musí se, aby tón byl všude stejný lázní stále pohybovati.

Máli odtisk žádaný tón (buď černý neb purpurově fialový) buď z lázně vyndán, několik minut v čisté vodě myt a pak ustálen.

Fotografický obraz ustáliti znamená , učiniti ho, co do podoby i vlastností nezměnitelným; k tomu konci vloží se po krášlení dobře vodou vymytý obraz do roztoku

5 lotů sirnatanu sodnatého
v 30 letech lody, kdež se 15-20 minnut ponechá

Rozok ten nasycuje se při delším ustalování dvojnou solí (AgO. S₂O₂) (NaO. S₂O₂) a musí proto již tenkrát, když tolik odtisků, V něm ustalováno bylo, kolik by se ploše 1 archu papíru bílkovaného rovnalo jiným nahraditi, ač by ještě k ustálení mnohých odtisků dostačil.

Z roztoku onou dvojnou solí ( sírnatanem stříbrnato sodnatým) nasyceného usazuje se jak na odtisku, tak i na dnu nádoby z počátku sírnatan sodnatostříbrný, pak sírnatna stříbrnatý a konečně sírník stříbrnatý a síra. Této lázně může se tedy k ustalování jen tak dlouho používat, pokud onou dvojnou solí není nasycena, an by pak takto ustálený obraz dříve neb později se změnil a z části neb zcela zmizel.

Mezi ustalováním nsí se nádoba s tekutinou ustalovací stále pohybovati.

Pohybováním tekutiny jsou obrazy udržovány ve větší neb menší vzdálenosti od sebe, nemohou k sobě přilnouti a lázeň se kolem nich stále obnovuje.

Fotograf musí též k tomu hledět, aby se pod obrazy neusazovaly bublinky, an by sírnatan draselný na místech bublinkám odpovídajícím do papíru vniknul, kdež by se v nerozpustný sírnatan stříbrnatý změnil, jehož proměnou fotografu velmi povědomé žluté skvrny povstávají. Jsouli odtisky ustáleny, přikročí se k jich oplakování, aby se vzdálil sírnatan sodnatý.

Ustalování fotografií se ve své podstatě nezměnilo. U albumínových fotografií ale vyžaduje větší pozornost, než ustalování dnešních fotografických papírů. Díky většimu množství stříbra se ustalovač rychleji vyčerpá, navíc síra ve vejcích váže ustalovač který může způsobit pozdější zežloutnutí fotografie.

Na rozdíl od dnešních fotografických papírů je nutné fotografii před ustalováním prát v tekoucí vodě alespoň o 30 sekund déle, než se přestane barvit do bíla. Odstraní se tím zbytečné stříbro a sůl z povrchu fotografie. Poté se ustaluje minimálně dvakrát 5 minut ve dvou lázních běžného ustalovače bez složky na tvrzení želatiny, která by prý albumín rozpustila. Během ustalování je opravdu nutné s nádobou stále pohybovat a odstraňovat bubliny ze zadní strany fotografie, aby nevznikly žluté skvrny.

Sůl tato jest ve vodě velmi snadno rozpustná, proto není třeba, jak mnozí autorové udávají 6-8 hodin oplakování prodlužovati.

Úplné odstranění sole nezávisí od délky času, na vymývání obrácené, nýbrž pouze od množství vody, s kterou se odtisk v určitém čase stýká.

Mnoho odtisků jest lépe v pánvi s olrouhlým dnem a držadlem koupati, an se tato nádoba lehčeji pohybovati dá, a tím se dotýkání vody s odtisky, tedy i úplné odstranění na papíru lpějícího sírnatanu sodnatého urychlí.

Obnovíli se voda každých 5 minut, a pohybujeli se nádoba neustále, jest nejdéle za hodinu sírnatan sodnatý úplně spláknut.

Ponořením ustálené fotografie na 30 sekund do 2% lázně siřičitanu sodného se rozpustí soli thiosíranu a urychlí vypírání. Fotografie by se měla prát nejméně jednu hodinu, aby se zamezilo žloutnutí světel. Bez použití siřičitanu sodného se ale žloutnutí projevilo i u některých fotografií vypraných podle předpisu.

Dobře smyté odtisky vyndají se z vody, a osuší se mezi papírem na cedítka, aneb se nechají na provázcích ve vzduchu usušit.

Rychlost sušení ovlivňuje lesk fotografie. Při sušení fotografie značně ztmavne a změní barvu do červena.

Usušený odtisk přilepí se buď gummou neb škrobem na bílou lepenku a nechá stroje mhladícím (satinirkou)projíti, aby většího lesku a jemnosti nabyl.

Ve srovnání s dnešními papíry dávájí albumínové tisky překvapivě precizní kresbu a hloubku odstínů. I když se nám podařilo odzkoušet asi všechny možné chyby při použití tohoto postupu, podařilo se nám připravit několik velmi pěkných fotografií.