Digital archive of Šechtl & Voseček Studios

Czech description: Tábor

Díky členům městské rady a především městského rady JUDr. Karla Hermanna šl. z Herrnrittu se rovněž v Táboře podařila prosadit výstavbu tabákové továrny. Žádost o zřízení továrny byla podána 1.1.1872. Po schválení byl od Františka Forstera koupen dům, který býval přádelnou při řece Lužnici a po stavebních úpravách byla 10. srpna 1872 zahájena výroba. První doutníky ale byl vyrobeny již 25.4.1872 v prozatímních prostorách staré školy za kostelem dvěma pracovnicemi (Kateřina Kubíčková a Marie Zavadilová). Během několika dní se k nim připojily další dělnice. Zaučení prováděly dělnice z tabákové továrny v Hodoníně. Prvním správcem byl František Kučera, oficiál z továrny v Sedlci (Kutná Hora). Koncem roku již v adaptovaném objektu pracovalo 405 dělnic a 10 dělníků. Zvolený objekt neumožňoval další rozšíření výroby, proto město nabídlo vládě laciný a výhodný pozemek u nádraží pro výstavbu nové továrny. Díky podpoře říšských poslanců Josefa Schera za Budějovice a poslance za Tábor St. Kletečky se podařilo u říšské rady prosadit a zajistit potřebný finanční obnos na výstavbu a v roce 1880 byla podpisem Jeho Císařského Veličenstva výstavba definitivně potvrzena.
Základní kámen byl položen 14.8.1881 a doněj byly vloženy pamětní spisy týkající se stavby a podobizny Císařského Veličenstva, ministra Dunajevského a dalších potentátů a čísla listů „Prager Zeitung“, „Národních listů“, „Českého jihu“ a „Tábora“. První etapa výstavby byla dokončena v roce 1884, ale již za rok po zahájení, ve dnech 31.10 - 1.11.1882 byla původní továrna přestěhována do nové výrobní haly. Úplná dostavba byla ukončena v roce 1888. Celkové náklady na vybudování továrenského areálu dosáhly 176 000 zlatých.
Prvním ředitelem byl Antonín Žižka. V továrně bylo zaměstnáno 1333 pracovníků, z toho 4 úředníci, 30 dělníků a 1300 dělnic. Největší počet zaměstnanců byl v továrně v roce 1896, kdy bylo zaměstnáno 1458 osob. Po tomto roce se zavedením strojové výroby a výroby cigaret v roce 1888 počet pracovníků klesal a ustálil se na počtu 900 - 1000 osob. Továrna ukončila výrobu doutníků a cigaret v roce 1943, kdy byla přejmenována na „Omnipol“ a začala se zde štípat slída pro potřeby Wehrmachtu. Část dělnic byla nasazena na totální práci jinde, jiné byly totálně nasazeny do „Omnipolu“.
Po skončení války byla obnovena výroba tabákových výrobků. Od roku 1950 do 1953 probíhalo obtížné jednání místních a státních orgánů o uzavření továrny a předání objektů armádě.
V roce 1953 byla továrna zrušena a byla přeměněna na kasárna. Ministerstvo obrany objekt v roce 1995 předalo státu.