U Cíle!
ty's naší síly vzor
a ty své mety doletíš
i každé bouři vzdor!
Co k těmto dvěma slovům pojí se vzpomínek! Již přízev jména obce v dějinách přeslavné, sídla pravé české demokracie, tak nějak známě přiléhá k názvu spolku, jemuž napsali na vůdčí prapor: Rovnost, volnost, bratrství! Je pochopitelnou slabostí lidskou, že rádi skvíme se v jasu velikých myšlének a činů, jimiž vyznačili se v dějinách lidstva ti, k nimž nás vztahy příbuznosti pokrevní, krajové, místní a podobné. Je záslužno vzpomínati takové slávy, pokud neoslňujíce se jí a nežijíce pouze z lesku jejího, neupadáme v nečinný klid, ale chceme-li ve vzpomínkách těch najíti příklad a podněty k nové práci. A snad nepřeceňme naši milou jednotu, řekneme-li, že přívlastek táborská nebyl jí v světě sokolském jen hávem, jehož dobrému zvuku vděk těší se své pověsti jen pro místo, v němž byla založena, nýbrž že osvědčený a dobrý zvuk Sokola táborského zasloužen jest pilnou a poctivou prací. Zpívá-li se “Sokolem být tam v tom Táboře je čest,” je to pochvalou naší jednotě, leč zaslouženou. Vy, mladí bratři, kteří snad neznáte dějin své jednoty, jděte a ptejte se pamětníků v župách Žižkově, Husově a Blanické, taže se v naší Slovanské Praze na Sokola táborského a budete hrdi na to, že k ní patříte. Ptejte se těch, jež nám doba času odvála do jiných jednot, jak byli přivítáni, když prohlásili, že jdou ze Sokola táborského, spočtěte si cvičitele a náčelníky, jinde čestně působící, odchované naší jednotou! Pak teprve vstoupí Vám před oči v pravém světle, co že vzpominek při jméně Sokol táborský!
Jedna tato přes dvacet let upřeně pohlížela na světlý zjev, k němuž letěla vzpjatou rychlostí. Zjevem tím byla vlastní tělocvična. Kolikráte již zdála se být u sama cíle, kolikráte končily zprávy jednatelské a náčelnické slibným, že rok bohdá již…, leč vždy ukázala se naděje vidinou marnou, překážky k provedení přesahovaly vždy finanční síly jednoty. Cvičeno v poměrech nepříznivých. Sokol byl opravdový “falco peregrinus,” sokol stěhovavý. Tělocvična v gymnasiu, ohrada Setunských, tělocvična v chlap. škole nyní v býv. hosp. akademíí — vesměs místa malá, těsná, nevhodná.
Ký div že mnohému kdys pilnému borci odpadla chuť choditi do cvičení, neboť sešlo-li se 20–30 lidí v takové prostoře cvičit, bylo to pro zvířený prach a zkažený vzduch spíše ústrkou pro zdraví než osvěžením. Družstva si překážela a čím méně bývalo někdy naděje na změnu poměrů, tím více účinkoval zhoubný vliv únavy a omrzení. By, byly doby, kdy přišli jsme do cvičení — tří. To byly stíny, jež občas temnily dráhu, na níž snažila se jednota o rozvoj. A přece co i za těchto poměrů vykonáno! Na župních sletech našich i jiných osnášejí závodnící táboršstí přední ceny. Jména Fridlandr, Pavelka, Rada, Udržal, Kosík a j. umísťují bezpečně jednotu naši při všech cviřeních v popředí. Br. K. Vlačiha vrací se jako přeborník z výpravy do Francie. Br. V. Tichý získává 8. cenu o sletu všesokolském v Praze. Jednota přímo neb nepřímo zakládá na jihu českém řadu jednot nových, podniká výpravné výlety do Písku (povozy, dráhy ještě nebylo) a do Č. Krumlova, kde vyvolává přímo erruptivní nadšení tamnějších Čechů, navštěvuje všechna památná místa v šírém okolí táborském, povzbuzuje národní nadšení, lásku k domovině, k práci a k zpěvu. A tu zase naši bratři dr. Lang, J. Setunský, MUDr. Jehlička, JUDr. J. Bláha, H. Mejsnar (básník písně “Jen mužně vpřed!” a mnoha proslovů i básní sokolských), Voseček, K. Vlačiha a jiní z pozdějších jsou typickými zjevy při všech podnicích podobých. Mnohý později přišel, působil, po čase roli sokolskou opustil, jiný dechem smrti odvát, zmínění většinou však činni jsou po dnes u našeho praporu. Jednotou založena župa Žižkova, která od založení v r. 1885 poctívá až po dnešní dobu nepřetržitě táborskou jednotu volbou za své sídlo župní a staví si přední její činovníky v čelo. Vedle svých úkolů ujímá se jednota výcviku školní mládeže a později tvoří v městě spolek pro pěstování her. Jest činna při akci vzdělávací, spolupůsobí na založení veř. čítárny a lidové knihovny. První vzala do svých rukou oslavy 6. července, pořádala pouti na Kozí Hrádek a starala se o kult Husův tak dlouho, až mohla starost tuto svěřiti zvláštnímu spolku pro postavení pomníku Husova. Po léta cvičí a vychovává se v jednotě dorost živnostenský. Při tom nezanedbáno ani žen a postaráno o jejich sokolskou výchovu zřízením ženského odboru. Jako na zavolanou přichází posudek čelna tehcnického odboru Č. O. S. bra. Očenáška, který promlouvaje o nedávneém veř. cvičení župy při sletu ve Veselí n. L., praví o našich ženách: “Tuším, že stojíme před župou, mající nejlépe zorganizované žensko odbory.”
Ženy v Župě Žižkově pro svoji početnost, sílu sokolského přesvědčení a nelíčené nadšení a zdravost názorů jednotlivých průkopnic jsou tu mocným činitelem v činnosti spolkové vůbec. Župa hostí ve svém středu několik intelligentních dam, jež pro věc ženského tělocviku a skolskou vůbec horlivě pracují. Jindř. Hradec, Tábor a Soběslav jsou tři ohniska této myšlénky. — Jak nastupujím nelze se neobdivovati skutečně statným a hezkým zjevům, jako by to byla vybraná družstva. Měl jsem stále dojen, že vidím skutečně výkvět ženského světa Jižních Čech, aneb alespoň těch měst, odkud byly.'' — Tak všude snažila se jednota držeti krok se soudobým ruchem sokolským. Pořádala za 22 let trvání četně besed pro členstvo, mnohé večery a akademie přednáškové, výlety na venkov s přednáškami, výklady dějinné u zřícenin, konala sbírky a slavnosti na prospěch českých menšin a při tomo knihami, nářadím a hmotně podporuje svěřenou sobě jendotu na severu Čech, ve Smrčí. Bude to někdy objemná knížka, až sepíše jednota ze zápisů a vzpomínek své dějiny. Vždyť za rok mnoho se vykoná i změní, neřku téměř za čtvrt století! Těžko nepsati potom satiry, ktyž po té práci drobné a pilné, při tom pozvolném vnikání probudilejšího a volnějších názoru konservativného lidu jihočeského přijdou apoštolové, opustivší nedávno lavice školní a “poučují” jednotu o úkolech, jež ta si uvědomila již v dobách, kdy snad je vedl tatínek k zápisu.
Ze všech prací nejmilejší byly jednotě ty, jez byť zvolna, přece blíže unášeli ji k metě toužebné: k vlastnímu stánku. Proto krátce po svém založení počala sbírati a zároveň utvořilo se na popud její z občanstva Družstvo pro vystavění Sokolovny. Snahy obou korporací došly vzájemného porozuměni v občanstvu i v obecní správě a poněvadž kromě značných podpor jednotlivců a spoklů vždy ochotné naše dámy v “Zoře” a bratrský “Hlahol” činně a úspěšně zasáhly do všech akcí na prospěch stavby, vzrustalo jmění utěšeně, konány přednášky v divadle, koncerty, slavnosti na ostrově lužnické, sbírky — zkrátka neopomenuto ničeho, čím by se tužbě napomoci mohlo. Tolikých složek výslednice nemohla byti než dněšní:
Sokol táborský otevírá vlastní tělocvičnu ve dnes 30. září a 1. října.
Pořad slavností se rozlétl po měste i po jenotách, poslední připravy konají se v horečném chvatu a za nedlouho slétne se Sokolstvo ze župy i hosté z dáli pozdravit náš bílý milý stan. Co říci v té chvíli významné, kdy hlavou rojí vzpominky na doby veselé i smutné, kdy radost nad dosaženým cílem dává zapomenouti hořkosti překážek, zklamání a žahavým mnohdy ušknutím drsného nepochopení a závistivého výsměchu? Těžko hledati slova, kdy všechnu bytost prochvívá cit, kdy pouze radost jásá z vědomí: Jsme u cíle! u cíle!
Než ty chvíle krásné přes nás se přenesou a vrítáme se k práci, pak řekněme si: Jsme u cíle viditelného! Dosáhli jsme ho ho dvěma důležitými činiteli v životě lidském: pevnou vůlí a prací! Ty zvolme devisou v novém domově při pílení o cíl další, neviditelný a vyšší, o tělesnou, mravní a duševní výchovu národní! V tom měste, v němž český charakter vyhranil v dobách vlasti nejslavnější v krystal nejčistší, nechť v nynější rozkladné a prospěchářské době v jednotě táborské rozhoří se ohněm nadšení, víry v sebe, lásky k národu a práci pro něj, nechť září ji na cestu za pravdou, poctivostí a rovností a hárá jasem svým daleko do kraje, v němž českého člověka naučiž milovati své Sokoly, splynouti s nimi, dáti prolnouti život svůj zásadami jejich a ctíti s nimi vznečený odkaz Tyršův: vychovávat charaktery! Těm úkolům buť nová Sokolovno táborská posvěcena, těch cností školou buť a zastáncům jich proti vlažnosti veškeré, pohodlnosti rozmařilé a nečinnosti sebevražedné pavezou pevnou!
NA ZDAR
Otevření tělocvičné budovy Sokola Táborského
Radostný svátek oslavilo minulou neděli dne 1. října bujaré Sokolstvo naše, vstupujíc po prvé na práh svého půvabného stánku, k němuž po léta nesly se vřelé tužby jeho.
Idee Fungerovy a Tyršovy na Táboře mají nyní svou pevnou tvrz, skvostný útulek, pod kterým bohdá utěšeně rozvíjeti se budou ku cti celé mohutné organisace sokolské, z níž národ náš čerpá své nejsvěžejší síly pro neustávající zápas na poli národním a kulturním.
Sokol Táborský za dvaadvacet let trvání svého vykonal tolik zdatné, viditelné práce národní, ve svém okolí i na celém jihu českém, že s uspokojením vejíti může pod svůj vlastní krov, k němuž po tak dlouhou dobu pílil, na které střádal a jehož vybudování bylo nejkrásnějším snem každého poctivého srdce sokolského.
Meta sokolské tužby dosažena — dosažena však k naší zdvojené úsilovné činnosti, ku zmohutnění i vzrůstu té veliké myšlénky sokolské, která zakladetelům Sokolstva plála v srdci i v duši.
Sokol táborský má svou tělocvičnu, má místo pro ušlechtilou snahu svou a nejsme proto v pochybnostech, že blízké doby zaznamenají mohutný rozmach v jeho další činnosti, v jeho vnitřním vývoji, v jeho účinku na veškeren náš život společenský a národní.
Referujíce o nedělní slavnosti, ve všech částech tak zdařilé a imponující, s potěšením zaznamenáváme, že súčasnily se jí veškeré vrzvy bez rozdílu, projevujíce svou sympatii k vykonanému dílu.
Akademi v městském divadle
Důstojnou introdukcí k nedělnímu dnu byla v sobotu dne 30. září večer pořádaná pěvecká a hudebí akademie v městském divadle. Provedení programu bohatého i vébného, podjaly se vzácné síly osvědčeé naše korporace domácí.Slavnostně osvětlené hlediště skýtalo roztomilý pohled. Naše dámy ve skvostných úborech zaujalyy téměř všecka místa v přízemí, na balkonech a v ložích. Nedostávalo se míst a takž musela se dáti i do parteru, kde jindy veselé studenstvo se soustřeďuje, sedadla, aby návalu obecenstva se čelilo. Gallerie, i poslední místo k pro scenu, vše hustě bylo obsazeno. V parketu mezi salonními úbory plánů mihaly se červené košile sokolské.
K 8. hodině vyzdvižena opona a na scenu vstoupil br. Václav Setusnký, aby recitoval básnický pozdrav našeho milého slavíka pootaveského a starého přítele jednoty táborské, Adolfa Heyduka, který městu Táboru při každé příležitosti osvědčuje svou neochabující přízeň.
Krásný proslov zněl takto:
Prost různých útrap vyvolaných prací,
prost různých strastí v těžkých času dnech,
rád, v nebesích když slunce vykrvací
v kruch družný s touhou spěchá Sokol Čech,
by, dalek žití nástrahy a sporu
zas duchem okřál s bratry v pohovoru
a zapoměl, když na vždy ne, tož chvíli,
jak v dobývání chleba hlavu chýlí
a teskliv k nebi pohlíží pln přání
by jeho snaze Bůh dal požehnání.
Tak jsme i my! Vždy útrap bylo dost,
a družných prátel málo, vždycky málo,
a uklohněným hlavám již se zdálo,
že člověk nezrozen je pro radost,
lež pro pláč stálý, pro mozolné ruce,
a pro slz proud, jež teče při rozluce,
když život nenadále dospěl hrobu.
Však jako kytka dívce pro ozdobu,
jest radost srdci více druhy třeba,
vždyť radost, ana zášť a sváry plaší
jest perutí jež srdce k Bohu vznáší,
kam jako k otci usmívavě letí,
jenž blažen jest, že radují se děti.
A jako děti v jásání a hluku
ruch radostný v kout rodné síně nese,
i my při české písně jasném zvuku
v sín slavnostně dnes hlučně družíme se,
kde sokolský jsme zbudovali stánek,
v němž sídlet bude Láska družkou všem
by věncem ušlechtilých radovánek
nám srdce ozdobila navzájem;
vždyť jenom Láska buduje a staví
a v Tobě město, zaplaň lásky žár.
Žár lásky k lidu zmozolených rukou,
žár lasky k srdcím všem, jež kráse tlukou,
žár lásky k otcův odkazům a řeči,
žár lásky k právům časném v nebezpečí,
žár lasky k slunci Svobody a Síly, —
a těm, kdo lidstvo krví vykoupili. —
Nuž, ladný stánku náš, té lásky květem
plňíce otcům našim, nám i dětem,
ať ti, kdo vlasti lepší chvíle tuší,
jsou jedním srdce zde a jednou duší,
a věčný Bůh ať bratrům všem v tom plání,
i Tobě stánku žehná smilování.
Po proslovu přednesl hudeb. spolek za zřízení p. kanc. Práška slavnostní pochod dr. Ant. Dvořáka, který svou krásnou a mohutností i vzornou interpretací všech v orkestru účinkujícím, vyvolal mohutný dojem, jenž nadšeným potleskem hlediště byl dokumentován. poprvé na nšem koncerním podiu vustoupila slč. Herma Hanušova, dceř rady zem. soudu, žačka výborné umělkyně a býv. člena opery Národního divadla pí. Petzoldové-Sittové a osvědčila se jako vysoce nadaná adeptka umění pěveckého. Orgán slečny jest lahodný, silný, ve všech polohách vyrovnaný, přednes vkusný, o dobrém i pilném studiu svědčící. Lze předpověděti slečně Hanuěové pěkné úspěchy na dráze koncerní i divadelní. Slečna zapěla skřivánčí arii ze Smetanovy “Hubičky,” se znamenitým úspěchem. Rovněž se vyznamenala v duettu z “Prodané nevěsty” i v přidaných číslech, které si obecenstvo hlučným potleskem vyžádalo. Slečně podán byl na scéně krásný květinový dar. Blahopřejeme slečně Hanušové k táborskému debutu a přejeme si, abychom zase záhy se s ní na koncerním podiu setkali. Nevšedního lesku dodal sobotní akademii mistr Hoffmann, primarius “Českého kvartetta,” jenž tu na letní dovolené dlel. O vyspělém umění jeho které kouzelou silou na vnímavé posluchačstvo působí, netřeba šířiti slov. Mistr Hoffmann rozloučil se s Táborem Koncertem pro houle op. 31 od Vieuxtempa, která po stránce technické přístupen jest jen silám prvého řádu. Přednesl jej bravurně, skvěle s celým procítěním své umělecké duše. Byli sjme nadšeni a s námi všecko auditorium, tkeré umělci jásalo vtříc. Hlediště našeho divadla nebylo již dávno svědkem tak spontanní ovace a bouře potlesku, jež po přednesu umělcově se rozpoutala. Znamenitého doprovodce klavírního nalezl Hoffmann v soudruhu svém Oskaru Nedbalovi. O zdar akademi zasloužil se i jiný host náš pan Karel Slivka z Prahy, který zapěl zdařile zpěv Vojtěchův z Bodkovy operní aktovky “V studni” a ve spolku se slečnou Hanušovou duetto “Jako matka požehnáním” z “Prodané nevěsty.” Obecenstvo ocenilo výkony ct. hostě hojným potleskem. Dámy ze spolku “Zora” (za řízení p. Mathy-ho) přednesly velmi pěkně Malátův sbor “Našim Ženám” a náš osvědčený “Hlahol” (dirigentem byl pan sbormistr Št. Doubek) doplnil slavnosti večer mužským sborem “Pod praporem Sokolským” od Picky a smíšeným sborem Malátovým “Vlastní silou,” který svou harmonickou svěžestí velmi se líbil a k žádosti obecenstva byl opakován. “Hlahol” opětně svými výkoni osvědčil, jak zdárně úloze vytknuté dovede vyhovětí.
Po akademii shromáždili se Sokolové, jejich přátelé a širší obecensto ve dvoraně hotelu pana Nového, kdež v milém besedování strvali do noční hodiny.
Nedělní průvod
Již od časné hodiny ranní byli členové naěí domácí jednoty pohotově. Deputace z jich středu očekávaly na nádraží milé hosty z obce sokolské, z jednot bližších i vzdálenějších, kteří přispěchali, aby svou účastí zvýšili úňavného dne, jaký Sokolu táborskému nastával. Vlaký pživezly členy jednoty Pražské, Vinohradké, Žižkovské, PlzeňŠ, Č. Budějovické, Telčské a j. v., kteří byli na nádraží srdečně vítání a doprovoděni do bydovy staré hospodářské akademie, kdež zaranžován byl dopolední průvod. Po 10. hodiny bylo před prostrastív živo a rušno. Spěly sem domácí spolky a korporaci i obecenstvo.Průvod tento byl sestaven:
Družstvo pro postavení Sokolovny, »Zora«, akad. spolek »Štítný«, spolek div. ochotníků, »Hlahol«, »Berla«, spolek děl. mládeže »Pochodeň«, »Nár. jednota Dělnická«, sbor. dobor hasičů, spolek vj. vysloužilců, žensky odpbor »Sokola«. Za domácími spolky následovaly jednoty sokolské: z Prahy (starosta dr. Scheiner, Klecanda, Urban), Žižkova, (br. A. Očenášek), důvěrník župy Telče, Č. Budějovic, Jičína, Motyčína, Sedlce, Votic, Písku, Protivína a Strakonic. Župa Žizkova zastoupena byla těmito jednotami: Bechyně (10 čl.), Černovice (3 čl.), Jindř. Hradec (4 čl), Pacov (4 čl), Pehřimov (2 čl), Počátky (2 čl), Kard. Řečice (4 čl), Soběslav (13 čl.), Tábor (62 čl.), Veselí n. Luž. (21 čl), Ml Vožice (2 čl).
Ze za zvuků hudební kapely p. Gausovy, která hrála oblábené a časové pochody Kmachovy a národní písně, dal se průvod, jenž svou řetností a malebnosti poutal obecnou pozornost, třídou Nádražní, Palackého Pražskou ulicí ku staroslavné naší radnici, aby vzdal hold presentaci král. města Tábora. Po cestě byli účastnící průvodu obecenstvem pozdraveni a v Nádražní tříde i v Pražské ulici sesypal se na bujare Sokolníku déšť květinový.
Před radnicí
Kolem sochy slavného válečníka českého Žižky spěl průvod k radnici, před jejíž vchodem očekával Sokoly starosta města pan JUDr. Alois Kotrbelec, se členy městské rady a obecního zastupitelstva.
Sokolstvo a spolky táborské utvořily šik před průčelím radnice. Starosta sokolské župy Žižkovy, říšský poslanec p. JUDr. H. Lang proslovil pak vlastenecky procítěnou řeč, jež svou vřelostí jádrem a důrazností vyvolala mocný dojem.
Pan Dr. H. Lang pravil v podstatě asi toto:
Velevážený pane starosto, velectění pánové z rady i obecního zastupitelstva, jakožto representatni tohoto staroslavného města Tábora a velevážené shromážědí, vás všecky jménem župy co nejsrdečnění zdravím a vám hold zde skládám. Sokol Táborský, ne poslední v župě naší, slaví dnes významnou slavnost, slavnost otevření svého, po více jak 22 let postrádaného vlastního stánku, v němž hodlá rozvinouti další svoji úspěšnou činnost, dočkav se splnění dlouholetých tužeb svých.
Jest tudíž mojí povinností, abych všem kdož k dílu tomu ruky své pomocné poskytli, kdož váží a milují a tím oceňůjí šlechetné cíle naších sokolských jednot, a tím i naší nejstarší jednoty bratrské, vzdal zasloužený, nelíčený dík.
Není zajisté sporno, mezi námi, že sokolské jednoty založené šlechetnými a velice obětavými muži, v letech šedesátých povstaly v uvažování, že národ náš, početně malý a po staletí pronásledovaný a odstrkovaný, dodělati se může mezi ostatními národy mocnějšími postavení, jež jemu dle dějin a dle práva náleží, jen tenkráte, bude-li národem silným, sebevědomým, hrdým a nepoddajným, což se státi může jen tím, když synové jeho všickni sejnými vlastnostmi honositi se budou moci.
Snaha našich zakladatelů skvělé paměti nesla se k tomu, aby muži i jinoši, všickni majíce dle známého sokolského hesla: v pážích sílu a v srdci smělosť, nezapomínali na ubohou svoji odstrkovanou, mnohými nepřáteli nenáviděnou vlast svou a vstoupili vesměs do řady jejich ochránců a obránců tvoříce takto dobrovolné silné vojsko národní.
Z té příčiny oblíbilo si veškeré naše občanstvo jaré sokoláky naše a nadšeně vítalo je jak při výletech, tak při slavnostech, zejména při posledních třech imposantních sjezdech v Čském Brodě a matičce Praze.
Sokolstvo české nepřestale ale pouze na tom, abu budilo lásku k vlasti v našem národu a vnášelo do širokých vrstev jeho nová hesla a zásady volnosti, rovnosti a bratrství, nýbrž oceňujíce veliký význam sbratření slovanských, bohužel i částečně rozváděných bratří, konalo vycházky do zemí slovanských, do Haliče, Krajiny, Chorvatska, dávajíc podnět k založení tamnějších jednot, ona seznamovala národ náš i s národem francouzským, švédským a vlašským na známých prvých sletech gymnastů francouzských, jsouc takto apoštolem nejen myšlénky sokolské a myšlénky všeslovanské, nýbrž i průkopníkem seznámení se a ocenění národa našeho s národy ostatnímy, zejména s národem francouzským. Bohužel nalezli se v poslední době četní mužové, ba i celé strany a stranečky, které tvrdí, že i otázka národnostní jest stanovisko překonané, že národnost česká jest zabezpečena, oni hlásají hlučná hesla o umravňění národů, o výšších, cznešenějších cílech lidstva, hlásají indifferentnost národní a p. Zdaž mají tito hlasatelé pravdu? Zajisté nikoli! Oni jsou falešnými proroky. Či nevidíme den co den, že naši četní mocní nepřátele považují nás stále ještě za národ inferiorní, že národ náš musí sobě každý kus svého dobrého, přirozeného i historického práva těžce vydobývati, že Němci, kteří opojeni jsouce slávou zbraní německých v r. 1870 a jinými úspěchy a popudivše širší i nižší dřívě lhostejné vrstvy národa německého proti nám, snaží se nás přímo o národnost naši připraviti a spojili se všichni bez rozdílu stran proti snahám naším ano i hospodáčským a kulturním? To vše se přehlíží, to vše se nevidí, neb nechce viděti!? Kdož ale je dobrým přitelem, dobrým rádcem svého uhněteného, pronásledovaného, strádajícího lidu? Není to právě Sokol český ve své nadšenosti a se svojí láskou ku vlasti, s vůli a snahou dobrou jí býti nápomocen prací a životem. Ano! Sokol to jest, ten pravý obájce vlasti, ten upřímný její dobrovolný vojín. A proto národ náš zamiloval sobě právem Sokola svého a též Tábor svoji jednotu a podporoval ji dle sil svých v těžkém jejím úkolu, začež budiž řest a sláva veřejně vzdána!
Jeť pouze přáním mým, aby tato láska a oddanost k jednotě naší a celému sokolstvu zachována byla i do budoucnosti a aby sdílena byla od všech i nejširších vrstvách našeho národa, tak abychom i my, jako Němci jsou proti nám sjednoceni, každý bez rodílu stavu, stáří a jmění byly za jedno ve snažení prospěti a přispěti všemi silami ku štěstí a blahu našeho milovaného národa a drahé vlasti, jíž volám z hloubi srdce upřímné »Na zdar!«
Starosta města a zemský poslanec pan JUDR. A. Kotrbelec vzdal dík Sokolstvu za hold české samosprávě a v řeči své poukázal na dalekosáhlý význam této samosprávy v úkolech obrození a samobytnosti národní i ve vytváření formace politické. Připadně promluvil o Sokolstvu, jeho úkolech a o významě nového stánku tělocvičného, který bude ozdobou král. městu Táboru, ohniskem jeho společenského i národního života, střediskem jaré práce sokolské a výchovnou českých charakterů, srdcí a duší. Provolal pak »na zdar« sokolstvu a hostem dnes zde shromážděným. Bylo hlučně opětováno a hudba zahlaholila naší náčodní hymnu, jejíž tklivé krásné akkordy nesly se ovzduším.
Po tomto slavnostím aktu seřadil se opět průvod k pochodu, pojav ve svůj střed pana starostu města a členy obecní representace.
Před tělocvičnou
Po čtvrt hodině stanul průvod před hrdým průčelím nové sokolovny na Budějovické silnici, kdež očekáván byl již četným obecenstvem. Táborsky »Hlahol« zapěl Raušův »Chorál Čechů.« Starosta Družstva pro postavení Sokolovny pan cís. rada JUDr. Em. Zeis, obklopen sokolskými činovníky, proslovil vřelou řeč, v níž akcentoval v prvé řadě působnost družstva, které úkolu svého po všechnu dobu bylo pamětlivo a staralo se všemi silami, aby záhy bylo dosaženo toho, čeho Sokol táborský nutně ku svému vývoji potřebuje, totiž důstojné tělocvičny. Vujmenoval pak ty osobnosti, které hřivnou svou přispěly k dokonání díla, na které dnes město Tábor s chloubou může pohlížeti a jež nemá jen lokálního významu, nýbrž ku celkové organisaci sokolstva a jeho práci vydatně přispívá.
Za Sokoly promluvil mistostarosta táborské jednoty br. dr. Bláha, jenž tlumočil díky jednoty družstvu, jeho funkcionářům a všem těm, kdož ku vybudování stánku sokolského rukou svou přiložili. Vzpomněl památky prvého starosty dryžstva p. Jakuba Zeise, stavitele Frant. Kliera, a zásluh nynějšícho předsedy p. dr. Zeise a celého výboru družstva. Pžipomenul bratrům sokolům, jako povinnosti je nyní v nové tělocvičně očekávají, řeho nutno podniknouti, aby Sokolstvy v nové budov dobře se dařilo, naznačiv také, jaké přispěvky celému národu zdárná organisace sokolská přináší. Po sokolském pozdravu otevřen vchod tělocvičny a hosté, členové jednot a spolky spěly po pohodlném schodišti k tělocvičnému sálu, který svou jednoduchou elegancí, úlností a vzdušnou prostorou učinil nejlepší dojem. Budeme míti příležitost promuviti ještě o nové tělocvičně, popsati její prostory a upozorniti na zajímavé její stránky. Dnes jen připomeneme, že stavba celá vydařila se k úplné spokojenosti. V tělocvičně promluvil o úkolech sokolstvna českého br. místostarosta Sokola Blatenského zem. poslanec A. Kalina. Řeč jeho, réměř plnou hodinu trvající, upoutala nejen skělou řečnickou formou, plynnosti a uhlazeností svou, nýbrž i obsažností svých myšlének a ideí, kterými práce, cíl a poslání řad sokolských znamenitě charakterisovány. Br Kalina zmínil se i o všeobecných nedostatcích a vadách národního života, k jichž léčení jest sokolstvo povoláno a které vedle své stránky tělocviřné, naníž on v prvá řadě důraz klade, má býti pamětlivo svých úkolů duševních, výchovy charakterové, mravní, pěstění ideálu pravého bratrství, povznešení malých utlačovaných lidí, i těch pokleslých, ubohých, životem těžkým zotročených. Žaloval na blaseovanost a lhostejnost k myšlénce sokolské mládeře akademické, jež všemu možnému sportu holduje, ale k sokolstvu jeví až na sporé výjimky nechuť. Na konec přál novému stánku zdar. Krásná slova řečníkova spěla k srdím, kéž by je také náležitě zúrodnila pro ony ideály, jichž representantem jest dnes organisace sokolská.
Veřejné cvičení a koncert
O 3. hod. odpolední sestaven opět průvod na Klášterním náměstí, jehož hlavní oddíly tvožilo opětně sokolstvo a účastnící dopoledního průvodu. Za veselých svuků hudebního sboru Gausova dospěl záhy k nové tělocvičně, jejíž prostory toho odpoledne přestály první obtěžkaci zkoušku. Nával obecenstva byl tu ohromný, takže chvílemi nebylo možno projíti. Jediného koutku nenašli jsme prázdného. Hudba p. Gausova zahájila tu hned svou produkci. Přesvědčili jsme se, že tělocvična jest pro hudební prožitky velmi způsobilou, jsou akustickou — i sebe jemnější nuance lze ze vzdálenější prostory postřehnouti. Pan Gause držel se se svým mužstvem statečně a byl hojnou pochvalou odměňován. Výkony hudební byly výborné. Přednášely se oblíbené pochody, směsi z národních písní atd. Po 4. hodině zahájeno veřejné cvičení, které sledováno obecenstvem s neutuchajícím zájmem a odměňováno bouřlivým potleskem.
Naši borci se činili — Všecka čest.
Elegantní, úměrné výkony jejich zasluhují zmínky nejchvalnější. Vidno z nich bylo, jak náležitě nejvlastnější práci sokolské v jednotě naší jest porozuměno. Předvedena cvičení a nářadí, prostná, hry ženského dorostu. Výkony ženského odboru zvláště byly bouřlivě aklamovány a to zaslouženě. Ženský odbor se vyznamenal — zvláště cvičení ženského sboru cvičitelského s tyčemi bylo dokonalé. — Po cvičeni usídlila se na všech stranách roztomilá zábava, kterou jistě nerad každý opouštěl. Nebyli bychom úplnými a spravedlivými, kdybychom opoměli zmíniti se o našich obětavých a vzorných damách se »Zory,« které opatřily sokolský buffet nejhojnějšími zásobami vybraných lahůdek, pečiva, jmného cukroví a tortů, které i jazýčku nejmlsnějšímu poskytly dokonalého ukojení. A s jakou roztomilostí každého obsloužily! Dík jim za to. Jmen jejich neopomene zajisté Sokol náš příslušně zaznamenati. Také hostinský pan M. Padovec postaral se o náležité uspokojení četných svých konzumentů. Vládl vůbec všude soulad, radost a veselí, jako jen družina sokolská při svých podnicích dovede vyvolati.
Slavnost nedělní skončena věnečkem, jehož průběh spanilé účastnice v plné míře uspokojil. A hezkých půvabných tanečnic byla tu celá řada. Tersychoře holdovalo se až do hodin raních.
K otevření tělocvičny Sokola táborského zasláno bylo více telegrafických a písemných projevů.