Raná barevná fotografie

“ — 20. výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček on-line.

 
Skládaní barev aditivním způsobem pomocí tříbarevné projekce.
Ilustrace dle návrhu Dr. Viktora Minachina.

Většina historiků se shodne na tom, že historie barevné fotografie začíná 17. května 1861 přednáškou v londýnké Royal Institution. Fyzik James Clerk Maxwell najal fotografa a vynálezce Thomase Suttona, aby pořídil tři černobílé negativy skotské stuhy vyfotografované přes tři tekuté barevné filtry (červený, zelený a modrý). Z těchto negativů vytvořil Sutton diapozitivy, které byly složeny do barevného obrazu projekcí přes tekuté filtry odpovídajících barev. Důvodem tohoto experimentu nebylo vyvinutí praktické metody barevné fotografie, ale demonstrace principu aditivního skládání barev z červené, zelené a modré složky.

Maxwellova fotografie byla k vidění pouze na speciální projekci během jeho přednášky. Ve 30. letech 20. století fotochemik a vynálezce D. A . Spencer zjistil, že vlastní diapozitivy použité Maxwellem stále existují v Cavendish Laboratory v Cambridge. Spencer je zkopíroval na negativy a z nich připravil tisk pomocí procesu Vivex color, který sám vynalezl. Téměř všechny další publikace, které otiskly tuto známou fotografii, reprodukují právě tento tisk. Spencerovy negativy se znovu objevily a v roce 2010 je Mark Jacobs zdigitalizoval. Jan Hubička pak vytvořil první digitální rekonstrukci nejstarší barevné fotografie vůbec.

 
Frederic E. Ives „Japonský vějíř.“ Promítací Kromogram, cca 1898.
Barevná rekonstrkce.

Američan Frederic Eugene Ives roku 1892 patentoval a prodával “Fotochromoskop” (nebo Kromskop). Toto zařízení je první komerční aplikace Maxwellovy metody tříbarevné fotografie. Tři oddělené černobílé diapozitivy se složily dohromady do tzv. Kromogramu a mohly být buď promítány tříbarevnou projekcí a nebo umístěny do speciálního zařízení na jejich prohlížení, do Kromoskopu. Ten existoval i ve stereoskopické verzi pro trojrozměrné fotografie.

Bratři Lumièrové už deset let před tím, než vynalezli Autochrom, byli schopni připravovat skvělé barevné diapozitivy pomoci subtraktivní metody spojením azurové, fialové a žluté složky vytvořené z obarvené želatiny. Lumière označovali svůj proces jménem Trichrome. Variantu tohoto procesu prodával v Anglii také Sanger Shepherd.

V roce 1914 John Capstaff, pracující pro Eastman Kodak Company, vytvořil první film, který nesl slavné jméno Kodachrome. Jeho proces používal dva negativy; jeden fotografovaný přes červený filtr, druhý fotografovaný přes zelený. Po vyvolání bylo stříbro z filmu vymyto a zůstala jen utvrzená želatina v neosvětlených částech obrazu. Ta byla potom nabarvena do doplňkových barev – červeno-oranžové pro zelenou složku a modrozelené pro červenou. Obě složky se pak nanesly na protější strany skla a vytvořily barevný diapozitiv. Tato metoda, i bez zahrnutí modré složky, dosahovala překvapivě svěžích pleťových barev. Byla však komerčně používána pouze jedním fotografem, J. E. Mockem z Rochesteru v New Yorku, USA.

Vzhledem k náročnosti těchto procesů žádný z nich neměl budoucnost u fotografů amatérů a brzy prohrály konkurenční boj s Autochromem a dalšími podobnými procesy, které produkovaly barevnou fotografii přímo bez nutnosti přípravy separovaných snímků, jako jsou Dufay, Paget, Finlay, ale zejména Autochrome Lumière. Autochrom je barevný diapozitiv, který obsahuje před fotografickou emulzí filtr složený s miniaturních zrníček škrobu nabarvených na základní barvy (červenou, zelenou a modrofialovou). Po svém uvedení na trh roku 1907 se rychle stal úspěšným nejůspěšnějším produktem pro pořizování raných barevných fotografií. Odhaduje se, že během první třetiny 20. století bylo vyrobeno 20 milionů autochromových desek.

Autor: , Google +