Marie Šechtlová (1928–2008)

Další fotografie z výstav „Marie Šechtlová: Fotografické příběhy“, „Marie Šechtlová: Život s fotografií
Monografie Antonína Dufka „Marie Šechtlová: fotografie–photography 1960–1970

Šedesátá Marie Šechtlové

Není to tak dávno, co jsme z bytů vyhazovali věci na tenkých nožkách, které navíc zásadně nebyly kolmé. Společně se skořepinovými plastikovými židlemi spočívajícími na chatrných ornamentálních podstavcích z železných prutů, plochami barevných střepin, papírovými cylindry a trojcípými nástropními světly zdobenými geometrickými ornamenty, v nichž se usazoval prach, staly se z nich symboly nepoužitelnosti, nazývané „bruselský sloh“ nebo jednoduše „brusel“. Snad jsme je přímo nenáviděli jako něco, co napřed zaujalo a pak se to ukázalo být jen omezeně použitelné, navíc s nebývale krátkou záruční lhůtou. Čím to tedy je, že dnes tyto předměty vidíme jinak? Že všechny bývalé nostalgie vystřídala nostalgie po šedesátých letech? A co vlastně vidíme jinak?

Možná je to tak, že dnes, když už tyto předměty nepoužíváme, a když se vinou omezené životnosti staly vzácnými, vidíme jinak jejich ustrojení. Místo funkčnosti (ostatně ne vždy nefunkční) vidíme jejich krásu, místo skořepin bez obsahu najednou máme jako na dlani jejich duši. Ve srovnání s dnešním dekorativismem, který se ještě neaklimatizoval po převozu ze západu, může nám skořepina šedesátých let připomenout svou smělostí křivku, opisující první let do vesmíru. Máme od předmětů šedesátých let dostatečný odstup, abychom od nich nevyžadovali služebnost a abychom vnímali jejich snové rozměry, v mnohém blízké třeba meziválečným avantgardám. Tehdy byl tento příbuzenský vztah utajován, dnes se už nedá popřít.

Málokde jinde doznal bruselský styl takového rozvoje, jako u nás. Byl všude, i ve fotografii. Marie Šechtlová patřila k jeho vyznavačkám, i když se pohybovala po daleko širším poli. Tehdy byla snad známější, než fotografky Eva Fuková, Běla Kolářová a Emila Medková, manželky pražských umělců. Fotomontážními metodami měla blízko hlavně k první z nich. Její způsob byl však méně pražský a víc evropský, nebo přímo bruselský. Obě fotografky se setkaly roku 1966 v knížce o New Yorku (Eva Fuková, Miloň Novotný a Marie Šechtlová, New York, Praha 1966). Marie Šechtlová si v ní vyznačila místo průkopnice barevné fotografie v Čechách svými barevnými fériemi vytvářenými liniemi světel nočního města. Bylo to tehdy něco nevídaného. Také mnohé další fotografie tlumočí zážitky z těžce vydobytých cest po světě, především do Paříže, Bruselu, ale také do Moskvy a Petrohradu, tehdejšího Leningradu.

Jádrem díla Marie Šechtlové z šedesátých let jsou však fotografie a fotomontáže, definující styl umělecké fotografie tehdejší doby. Dosavadní historie fotografie není ničím jiným než sledem způsobů, jak dosahovat pomocí mechanického zobrazování, probíhajícího mimo lidskou vůli, uměleckého účinu. Šedesátá léta si zvolila grafický způsob, redukci šedé škály, kontrast černé a bílé. Marie Šechtlová však volila spíše jemnější dialog mezi šedou neostrostí a tmavší obrysovou zřetelností. Právě ona s přehledem proměňovala lidskou postavu v dekor, úžasný svou přirozeností. Vždyť to byla stále fotografie. Vržené stíny a často i tělové linie na jejích fotografiích jsou někdy obdobou architektonických a designových skořepin, které tehdy dobývaly svět.

Dějiny české fotografie zatím do značné míry splývají s dějinami pražské fotografie. V Táboře se však naplňuje imperativ doby: mysli globálně, jednej lokálně. Intenzívní obnova rodinné tradice atelieru Šechtl & Voseček se stává jednou z významných složek celku Tábora a zároveň jedním z drobných ohnisek evropské fotografie, do níž se dnes dobývá kdekdo. V internetovém světě je to možné nesrovnatelně snadněji než kdykoli dřív, vždyť dnes skutečně začínáme žít v „globální vesnici“ o níž kdysi psal Marshall McLuhan. Genius loci se ozývá i v touze Marie Šechtlové experimentovat, vždyť i zde existovala polozapomenutá tradice avantgardní skupiny Linie a její fotografické sekce Fotolinie. Stínohry, fotomontáže a další experimenty Josefa Bartušky nebo Karla Valtera ve třicátých letech minulého století vycházely z názoru na fotografii, který byl aktuální i pro Marii Šechtlovou.

Další dobově příznačnou dimenzí tvorby této autorky bylo sepětí s literaturou, především s poezií. Básníka Jana Nohu inspirovaly fotografie Marie Šechtlové k pozoruhodným veršům, ona na oplátku ilustrovala jeho ódu na Jižní Čechy.

Tehdejší rozpětí tvorby Marie Šechtlové sahalo od fotomontáží až k pouličním momentkám a v obou oborech dokázala autorka mnoho. Překvapivě však jak fotomontáže, tak momentky mohly koexistovat vedle sebe, nijak si vzájemně nevadily a mohly se uplatnit i jako ilustrace. Momentky, vycházející jako u všech našich fotografů z obdivu k dílu Henriho Cartier-Bressona, jehož monografie zahájila v roce 1958 edici Umělecká fotografie, se mohou směle postavit vedle prací Dagmar Hochové nebo Miloně Novotného.

Neméně obdivuhodné jsou však i portréty a akty této autorky. Akty si teprve probojovávaly cestu v socialistické prudérii, mezi portréty zase najdeme emigranty Josefa Šímu a Jiřího Voskovce. Aktivita Marie Šechtlové byla v šedesátých letech obdivuhodná a má své místo v historii české fotografie zajištěno.

21/11/06 Antonín Dufek

Josef Šechtl (1925–1992) a Marie Šechtlová (1928–2008)

Josef Šechtl
Marie Šechtlová
Josef Šechtl (1925–1992)Marie Šechtlová (1928–2008) vedli ateliér Šechtl a Voseček od 40. let až do jeho zrdužstevnění v roce 1953. I poté se věnovali fotografii, vydali desítky publikací (2× Tábor, Jižní čechy, Jihočeská klenotnice, Hradec Králové, Loutky), realizovali velkoplošné fotografie do interiérů a desítky výstav. Vstoupili spolu na dráhu uměleckých fotografů realizujících se především v barevné fotografii, kterou prosazovali od 50. let. Marie obohatila fotografování třetí generace o ženský emotivní prvek a v 60. letech patřila k nejúspěšnějším fotografům „poezie všedního dne“.

Marie Šechtlová – rozená Kokešová

1928
(25. 3.) Narodila se v rodině úředníka Jana Kokeše a Františky Kokešové.
1938
Rodina se přestěhovala do Tábora.
1947
Maturitou ukončeno studium na táborském gymnáziu.
1948
(15. 3.) Sňatek s Josefem Šechtlem.
1950
Vyučena v oboru fotografie, pracuje v ateiéru Šechtl a Voseček v Táboře, který byl založen roku 1876.
1952
(17. 3.) Narození dcery Marie Michaely.
1953
Združstevnění rodinného ateliéru Šechtl a Voseček.
1957
M. a J. Šechtlovi získali druhou cenu v kategorii filmová poezie v celostátní soutěži amatérského filmu za film „Měsíček“.
1958
Film „Měsíček“ na mezinárodním festivalu UNICA v Emsu.
1960
První cena v oboru výtvarná fotografie za cyklus „Poběhni, maličká, do máminy náruče“ v celostátní soutěži družstev Fotografia.
1961
Cyklus fotografií ve čtvrtletníku „Revue Fotografie“ s básní Jana Nohy.
 
První výstava v ZK Jiskra v Táboře.
 
Souborná výstava v Halle Německo.
 
První a druhá cena v soutěži družstev Fotografia za seriál „Ročenka 1960“ a „Kluci z naší ulice“.
 
Ilustrace ke knize J. Štych, „Děti kapitána Kohla“.
 
Přijata jako kandidát do Svazu československých výtvarných umělců.
1962
První cena na výstavě Československá a umělecká fotografie v Sevastopolu.
 
První cena v kategorii reportáž za cyklus „Jeden druhému“ v soutěži družstev Fotografia.
 
Ilustrace v knize A. Kusák, „Jak zpívá Racek“.
1963
Zájezd s profesionálními výtvarníky do Moskvy, Leningradu a Kyjeva.
 
První cena za soubor fotografií „Tvář země“ a první cena za soubor fotografie „Píseň deště“ na výstavě „Velké přátelství“.
 
Výstava v Domě pánů z Kunštátu v Brně, v Chrudimi, v Uherském Hradišti, v Luhačovicích a v Gottwaldově.
1964
Výstava s katalogem v Domě umění v Českých Budějovicích, v Táboře, v Soběslavi, v Písku.
 
Zájezd do pobaltských republik a USA.
1965
Výstava v galerii Mladé fronty v Praze.
 
„Wystawa Fotografiky Marii Šechtlovej“ ve Waršavě.
 
Třetí a čtvrtá cena v soutěži „Za fotografické umění“ v NDR.
 
Zvláštní prémie v soutěži „Neznámé krásy Československa“ časopisu „Mladý svět“, čtrnáctidenní zájezd do NDR a Dánska.
 
Přijata jako člen do Svazu československých výtvarníků.
1966
Výstava v Bruselu.
 
Kniha „New York“ s fotografiemi M. Šechtlové, E. Fukové a M. Novotného.
 
Publikace „Praha na listu růže“ s verši Jana Nohy.
 
Publikace „Jižní Čechy“ s verši Jana Nohy.
 
Putovní výstava v Káhiře, Berlíně a Alexandrii.
 
Výstava v Paříži a v Českých Budějovicích.
 
Výstava „Jižní Čechy“ v Moskvě, Leningradě, Kyjevě, Táboře.
1967
úraz rukou, popálení RTG paprsky.
 
První společná výstava Marie a Josefa Šechtlových v Praze a dalších městech.
 
Výstava Marie Šechtlové a A. Robinsonové v Alexandrii a Káhiře.
 
Výstava v Chebu a ve Vimperku.
1972
Publikace M. a J. Šechtlovi „Praha“.
1973
Publikace M. a J. Šechtlovi „Jindřichohradecko“.
 
Ilustrace M. a J. Šechtlových ke knize F. Kožíka „Bretaň dcera oceánů“.
1974
Publikace „Jižní Čechy“, M. a J. Šechtlovi, J. Kuthan.
1975
Účast v soutěži „Žena s kamerou“ (také v roce 1976 a 1977).
1976
Publikace M. a J. Šechtlovi „Hradec Králové“.
1977
Publikace s fotografiemi M. Šechtlové, B. Stehlíková „Leningrad“.
1978
Publikace s fotografiemi M. a J. Šechtlových „Svět Loutek“, J. Malík, J. V. Dvořák.
1979
Výstava M. a J. Šechtlovi v táborském divadle.
 
Publikace M. a J. Šechtlovi „Dítě a svět“.
 
Publikace M. a J. Šechtlovi, „Tábor národní kulturní památka“, P. Korčák.
1980
Výstava „Táborské proměny z archivu tří generací“ v Kulturním středisku v Táboře.
1981
Publikace M. a J. Šechtlovi „Jihočeská klenotnice“.
1982
Výstava „Barevná fotografie“ M. a J. Šechtlových v Okresním muzeu v Písku.
1984
Publikace s fotografiemi M. a J. Šechtlových „Zdeněk Sklenář“, M. Šmejkal.
1987
Výstava „Barevná fotografie“ v Dačicích.
1989
K tisku připravené knihy s fotografiemi M. Šechtlové „Paříž“ s textem Jiřího Muchy, nakladateství Osveta v Martině, a „Historické palné zbraně a zbroj“. Kvůli zrušení knižního velkoobchodu a pozdějšímu rozdělení Československa knihy nikdy nebyly vydány.
 
Výstava M. Šechtlové „Výbor z díla“.
1997
Publikace „Tábor, jak jej fotografovali Šechtlovi v letech 1876–1996“.
2003
Výstava M. Šechtlové „Bilance a snové návraty, včetně počítačových fotografií“ v Sezimově Ústí.
2005
Výstava „Pět generací rodiny Šechtlů, fotografie, grafika“ v Muzeu v Písku.
2006
Výstava „Pět generací rodiny Šechtlů“ v Prostějově.
2007
Výstava „Marie Šechtlova: Fotografické příběhy“ v muzeu Šechtl a Voseček v Táboře a v Dole ve Francii.
2008
Výstava „Marie Šechtlova: Život s fotografií“ v muzeu Šechtl a Voseček v Táboře.
2008
(5. 7.) Zemřela v Praze.