Sergej Michajlovič Prokudin-Gorskij: Výběr z cyklu »Krásy Ruska v přírodních barvách« — barevné fotografie z let 1905–1916

Pátá výstava Muzea fotografie Šechtl a Voseček on-line.

 

Samarkand

Samarkand umístěný ve výhodné pozici v údolí řeky Zaravšan u pramenů vody „obi rahmat“ („milosrdná voda“) je jedno z nejstarších měst světa. Bylo založeno 700 př. n. l., 329 př. n. l. bylo dobyto Alexandrem Velikým. Rozkvětem prošlo v 6. až 13. století, kdy bylo ovládáno například Turky, Araby i Peršany. Roku 1220 Mongolové město značně zničili a jenom malá část obyvatelstva přežila. Roku 1330 Timur učinil Samarkand hlavním městem své plánované světové říše. Za 35 let přebudoval město. Roku 1868 připadlo Ruské říši.
 

Samarkand

Вид с Тилля-Кари на Самарканд.

Pohled na Samarkand z Tillja-Kari.


Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-prokc-21763. Digital color rendering by Jan Hubička based on color composite by Blaise Agüera y Arcas.

На Регистане.

V Registánu. Samarkand.


Registán je centrum starého Samarkandu a řadí se k nejkrásnějším památkám světa. Jsou to vlastně tři madrassy (muslimské školy) obklopující velké náměstí. Madrassa Tillja-Kari, kterou Prokudin-Gorskij fotografoval je nejmladší a byla dostavěna roku 1636.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-prokc-21726. Digital color rendering by Jan Hubička based on color composite by Blaise Agüera y Arcas.

Часть минарета и купола Шир-Дор с Тилля-Кари.

Část minaretu a kupole Šír-Doru v Tillja-Kari.


Kachlíkové mozaiky na sloupech, zdech a kopulích Šír-Doru (Lvího domu) v Samarkandu obsahují komplikované obrazce a kaligrafii typickou pro islámskou architekturu ve střední Asii. Tato madrasa (muslimská teologická akademie a škola) postavená v letech 1619 – 1636, je částí komplexu mešit a madras v Registánu, nejsvatější části starého Samarkandu.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-ppmsc-04440. Digital color rendering by Walter Frankhauser.


Группа еврейских мальчиков с учителем.

Skupina židovských chlapců s učitelem.


Samarkand (1), starobylé obchodní, intelektuální a duchovní středisko na Hedvábné cestě (2) z Číny do Evropy, mělo překvapivě národnostně pestrou populaci, včetně Tádžiků, Peršanů, Uzbeků, Arabů, Židů a Rusů. Samarkand a celý západní Turkestán (dnes oblast Uzbekistánu, Kazachstánu a Turkmenistánu) byl začleněn do Ruské říše v polovině 19. století. Přesto si však uchoval etnickou rozmanitost.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-ppmsc-04442. Digital color rendering by Walter Frankhauser.


Старик Сарт (бабайка).

Sartský stařec (babajka). Samarkand.


Na fotografii pořízené blízko Samarkandu je zachycen starý muž, pravděpodobně Tádžik. Drží ptáky, které právě chytil. Samarkand i jeho oblast jsou známy velkou etnickou různorodostí zahrnující Uzbeky, Tádžiky, Peršany, Araby i Rusy. „Babajka“ neb „babaj“ je tatarsky, novorossijsky, orenburgsky děda, dědeček (dědoušek), stařík (stařeček). Jindy používáno ve smyslu dětského strašidla — dědek. (V Astrachani název pro velkou příďovou kotvu.) Děti jsou strašeny i babajkou, staruchou (babou stařenou), zde se spojuje původ od baby i babaja.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-ppmsc-04441. Digital color rendering by Walter Frankhauser.


Сартянка.

Sarťanka. Samarkand.


„Sartové“ bylo do roku 1917 vlastní jméno Uzbeků usazených v oázách jižního Kazachstánu. Žena je v tradičním rouše „purdah“. Nejedná se však pouze o oblek. Dodržování „purdah“ nařizuje ženě strávit celý život mezi zdmi dvou domů – domu otce a domu svého manžela, kam je slavnostně převezena. V Indii, v 96 milionovém etniku Urdů, žije dodnes v „purdah“ (též označení ženské komnaty a způsobu života v ústraní) více než 46 miliónů žen.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-ppmsc-03957. Digital color rendering by Walter Frankhauser.


Доктора.

Lékaři. Samarkand.


Lékaři nabízejí kolemjdoucím své léky z bylin. Samarkand.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-prokc-21771. Digital color rendering by Jan Hubička based on color composite by Blaise Agüera y Arcas.

Торговец лепешками.

Prodavač domácích placek (lepešek). Samarkand.


Nadýchaný samarkandský chléb se zlatou kůrkou se peče ve velkých hliněných pecích „tandyr“ a je dodnes vyhlášený. Protože zůstane dlouho dobrý, je oblíbeným turistickým „suvenýrem“. Každý host v uzbecké rodině jako první dostane tento chléb se šálkem zeleného čaje.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-prokc-21765. Digital color rendering by Jan Hubička based on color composite by Blaise Agüera y Arcas.

Шашлычная.

Stánek se šašlikem. Samarkand.


Šašlik (kebab) je rožněné maso, převážně skopové, doplněné zeleninou. Je tradičním pokrmem ve střední Asii a na Kavkaze. Setkáme se s ním však i na Balkáně a přes Ukrajinu a celé Rusko až na Kamčatce.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-prokc-21742. Digital color rendering by Jan Hubička based on color composite by Blaise Agüera y Arcas.

Водонос.

Nosič vody. Samarkand.


Samarkand má kontinentální podnebí. V létě teploty stoupají nad 40°C. V zimě jsou průměrné teploty kolem −23°C, klesají ale až pod −40°C. Minulý rok bylo v Samarkandu naměřeno 33 deštivých dnů, celkový úhrn srážek je kolem 100 – 200 milimetrů. Mezi červencem a zářím neprší téměř vůbec a veškerá vegetace se zastaví. (Pro srovnání, v Táboře bylo 104 deštivých dnů a roční úhrn srážek je v Čechách kolem 410 mm.)

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-prokc-21730. Digital color rendering by Jan Hubička based on color composite by Blaise Agüera y Arcas.

Торговец материями.

Obchodník.


Obchodník na samarkandském trhu nabízí barevné hedvábí, bavlnu, vlněné výrobky, stejně jako několik tradičních koberců. Ve střeše stánku je zavěšena zarámovaná stránka Koránu.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-ppmsc-03948. Digital color rendering by Walter Frankhauser.


Торговец дынями.

Prodavač dýní.


Prodavač je oblečen v tradičním středoasijském rouchu na tržišti v Samarkandu (dnes Uzbekistán).

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-ppmsc-03949. Digital color rendering by Walter Frankhauser.


Сартские поля.

Sartská políčka. Samarkand.


Město Samarkand bylo obklopeno oázami a zemědělskými oblastmi, které živily městskou populaci. Tradiční zemědělské plodiny (například dýně, pšenice, fazole, rýže a ječmen) rostly právě na takovýchto políčkách.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-ppmsc-04439. Digital color rendering by Walter Frankhauser.


Байга.

Bajga. Samarkand.


„Bajga“ je už od středověku označení pro koňské dostihy.  Dodnes patří k národním hrám například v Kazachstánu, kde se konají dostihy na různé vzdálenosti od 25 do 100 km. Na obrázku je velká skupina domorodců připravena na tradiční utkání v jezdeckém umění.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-ppmsc-04845. Digital color rendering by Walter Frankhauser.


Общий вид мечети Шах-Зинде. (вечерний снимок).

Celkový pohled na pohřebiště Šah-i Zinda (večerní snímek).


Pohřebiště Šah-i Zinda („Živý vládce“ či „Žijící panovník“) v Samarkandu je komplex hrobů a márničních kaplí. Pohřebiště bylo stavěno několik století pro ženy dynastie potomků Timúra (Temerlane, 1336 – 18. 2. 1405), dobyvatele z mongolského kmene a velkého středověkého vládce ve střední Asii. Pamír na obzoru a večerní osvětlení jen zvyšuje dramatický nádech celé večerní scenerie.   

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-ppmsc-03978. Digital color rendering by Walter Frankhauser.


Главный вход в мечеть [ошибка в авторском описании, на самом деле некрополь ] Шах-Зинде.

Hlavní vchod do pohřebiště Šah-i Zinda. Samarkand.


Hlavní vchod do nekropole Šah-i Zinda („Živý vládce“) je také nazýván „Brána mrtvých“.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-prokc-21817. Digital color rendering by Jan Hubička based on color composite by Blaise Agüera y Arcas.

Часовня на горе Чапан-Ата в 5 верст. от Самарканда.

Kaple na hoře Čapan-Ata, pět verst od Samarkandu.


Versta je stará ruská míra, dlouhá 500 sachenů, asi 1066.8 metrů. Mešita a mauzoleum na Čapan-Ata pochází ze 16. století.

Library of Congress, Prints and Photographs Division, , LC-DIG-prokc-21894. Digital color rendering by Jan Hubička based on color composite by Blaise Agüera y Arcas.

Všechny fotografie ze Samarkandu
Prohledávání archívu Prokudina-Gorského v Kongresové knihovně USA