Alexander Seik and Ignác Šechtl — first photographers in Tábor

Fourth exhibition of Šechtl & Voseček Museum of Photography.

Exhibit lasted till Februrary 25 2005

Photographs from the opening day


Alexander Seik (1824–1905)

Alexander Seik was born on 6th Sept, 1824, in Mirotice near Písek, Czech Republic. Like many other early photographers, he started out as a portrait painter. On 1st June, 1855, he opened a studio in Mladá Vožice, thus becoming one of the original Czech photographers.

In 1855, he moved to Tábor. His studio, where the Hotel Palcát now stands, became very popular. Most of his work was making portraits, mostly in Carte de visite format. He also experimented with outdoor photography—at that time, an immensely difficult task. In 1860, he sold to the City of Tábor, a photograph of the town, for 26 gold pieces, which was equivalent to a typical month’s salary for a teacher. Customers flocked to Seik’s studio in Tábor from surrounding towns, even from those which had their own photographic studios. The oldest known preserved photographs are hand-colored salt paper prints, now stored in the Práchenské muzeum in Písek, of the parents of August Sedláček, dated to 1858.

In 1865, Seik opened a new photographic salon, with more modern equipment, in Mr Mrazík’s house (today, opposite the theatre). After two months, however, he found that the studio lacked adequate light, and he decided to totally renovate, and re-open, his original studio.

Seik’s studio achieved international recognition during the Prussian invasion of Bohemia, in 1866. Many Prussian soldiers chose to be photographed, and then sent the portraits home, as Seik’s photographs were said to be superior to those available in Berlin. Some of those portraits are preserved in the collection at the Hussite Museum, in Tábor.

Seik often spoke about his many photographic inventions, but sadly, the details of these have not been preserved. His special interest was chromophotography—a portrait technique with a three-dimensional effect. This technique was mastered by only a few photographers, and was a specialty of Central Europe. An article in the Tábor weekly newspaper, in 1865, mentions that Seik had invented an improvement in the technique of chromophotography. Another article, by Jakub Husník in 1869, said that a Seik invention had improved photography onto porcelain.

Seik was increasingly engaged in the social life of the town, and became a member of the Sharpshooters Company in 1869, later becoming its commander in 1883. He created for the club an album of portraits of its members. This album is the largest known preserved collection of Seik’s work. In 1872, he joined the Photographic Society of Vienna. He became a member of the Town Council of Tábor in 1870, and joined its Executive in 1873, with responsibility for Police.

Ignác Šechtl (1840–1911)

Ignác Schächtl (later changed his name to Ignác Šechtl or Hynek Šechtl) was born in Prague, on 26th May 1840, into the family of a miller. His father intended him to become a trader, and his first job was administrator for the business of Alexander Klier, in Prague. In 1863, he moved to Kladno, to learn the art of photography, and in 1865, he was granted tradesman’s rights. Only a few of his Cartes de visite remain from that time, and these are now stored in the family archive.

In 1864, he moved to Plzeň, and opened his studio, the fourth in the town. Contemporary newspapers mention his photographing of the unveiling of the memorial to sculptor Wiltd, and describe it as being successful, in spite of the inclement weather on the day. This is the first mention of Ignác Šechtl’s outdoor work.

In 1868, he went into partnership with photographer Franz Bergman. The two men later had a falling out, after which, Šechtl and his wife Antonia left Plzeň, and he became an itinerant photographer. He tried his luck in Bucharest in 1871, and in Nepomuk and Prachatice. Several significant photographs remain from this period. One unique work that has survived is a photomontage, achieved by double exposure, depicting Ignác Šechtl both as laboratory worker and retouching a photo, in one picture. Also interesting are photos of towns, for example, shots of Prachatice, Jistebnice, Tábor, Žirovnice and a panoramic photograph of Blatná.

In 1870, Ignác‘s daughter Antonia was born. Four years later, his wife Antonia died. Later, on trips to Tábor, he met Catherine Štastná, housekeeper of Josef Němec, the husband of famous writer, Božena Němcová. Catherine later became his second wife. At age 36, Šechtl finally settled in Tábor, and officially opened his studio in 1876, at house number 333 on Maria Square.

His son, Josef Jindřich, was born in 1877. Family tradition says that the same day, in a pub, Šechtl met the commercial traveller, Jan Voseček, who very soon became a partner in the firm. The 1880 census reveals Jan Voseček as Šechtl’s assistant.

Ignác documented with passion the evolution of the town of Tábor, even though he lost money on this work. From the years 1876-77, several photos remain of Tábor Square shortly after the renovation of the Town Hall, and a photo-essay documenting the unveiling of the Jan Žižka Memorial by sculptor Josef Václav Myslbek.


In 1878, the weekly newspaper Český Jih announced the founding of the partnership of Alexander Seik and Ignác Šechtl. Some of the photos from this time bear the logo of both photographers, while others show individual logos. However, Alexander Seik was losing interest in photography, and was turning his attention to politics, so around 1886, the partnership came to an end. However, the separation of the two studios does not appear to have damaged Ignác Šechtl’s business.


Seik became Mayor of Tábor in 1889. In the 10 years he held this position, Tábor grew and developed greatly. For example, the Church of the Transfiguration, and the Bechyňe Gate, were re-built; and the Shooting Gallery Community Centre and the Tobacco factory were built. Tábor also at this time became a significant railway centre.

Alexander Seik died on 2nd October, 1905. The fulsome eulogy in the newspaper of the time thanked him for his services to Tábor, and stated that his untiring efforts had brought Tábor to new glory.

Ignác Šechtl was a founding member of the Fishermen’s Club, and he was also a popular amateur actor. It is said that the audience laughed, as soon as Ignác appeared on stage! His experience as an actor, his wit, and his sense of theatre, are apparent in many of his photos.

Jan Voseček started his work with Šechtl in the former Seik studio in 1888. We have photos signed by Jan Voseček from this time. He became a partner in the firm “Schächtl and Voseček“, later changed to the Czech spelling of “Šechtl and Voseček“.

In 1896, Ignác Šechtl discovered a new passion — cinematography. He held the first licence in Bohemia for showing moving pictures. What would have been the first showing in Bohemia was scheduled for Plzeň, in 1896. However, due to technical difficulties at Plzeň, it appears the first-ever showing was in fact, by Ignác Šechtl, in the Shooting Gallery in Tábor, in 1897. However, Ignác Šechtl was dissatisfied with the technical quality, and he travelled to Vienna to try to solve these problems. He became an itinerant cinematographer, but the business kept losing money, and finally, he sold it to the magician, Viktor Ponrepo.

In 1902, the firm Šechtl and Voseček exhibited at the great Regional Exhibition in Tábor. Ignác, with his son Josef Jindřich, created a large photo-essay of the Exhibition, which survives to this day. He also documented the building of the Bechyně Railway in 1903, and many Sokol meets. In 1904, his son Josef Jindřich became a full partner in the firm. In 1906, the firm opened a branch in Pelhřimov, and also exhibited at the Austrian Exhibition in London. In 1907 they started building a new studio, in the place of the former Seik studio, which became the largest in Southern Bohemia.

Ignác Šechtl died on 6th July, 1911. The firm Šechtl and Voseček survived, until nationalisation by the Communist government in 1953.


Quotes from the contemporary press

Páně Sejkovo fotografický atelier, o němž jsme nedavno zaslouženou chválu pronesli, nabývá den ode dne větší obliby a hojnější návštěvy; objednáváť si tu obrazy nejen obyvatelstvo celého téměř kraje a to i ze stavů nejvyšších, nýbrž dojíždějí sem za touže příčinou velmi mnozí až z míst nejvzdálenějších ano i z oněch samých, kde se již fotografické dílny nacházejí; nejlepší to důkaz, že zjednaly si umělecké výtvory p. Sejka již jména velmi chvalného; a skutečně jsou to naskrze obrazy zcela podařené, což hlavně o jeho tak zvaných chromofotografiích platí, jež on zvláštním ním samým zdokonaleným spůsobem zhotovuje. O těchto podobiznách můžeme směle tvrditi, aniž bychom snad jen dost málo přeháněli, že nesnadno něco tak dokonalého v samých hlavních městech spatřiti, leda u umělců nejprvnějších. K tomu ke všemu jsou ceny nad míru nízké; odporučujeme tudíž v každém ohledu co nejvřeleji nadzmíněnou dílnu.

— Týdeník Tábor, 3. února 1866

Náš výtečný fotograf p. Alex. Seik vynalezl, jak jsme se sami přesvědčili, nový způsob tak řečených chromofotografií a odstranil tím docela onen outlý nádech, který tomuto druhu obrazův vůbec vytýkati se mohl, tak že nyní v plném světle živost barev, původnost originalu a zvláštní plastičnost na jevo vystupuje. Důvtipnému a činnému umělci Táborskému přejeme mnoho štěstí a zdaru k tomuto vynálezu, jenž pracím jeho takořka vtělil znak pravého mistrovství.

— Týdeník Tábor, 14. října 1865

Nový fotografický salon zařídil s nemalým nákladem dle nejnovějších vzorů a zkušeností p. Alex. Seik, chvalně známý fotograf a dovedný malíř podobizen, v novém domě u p. Mrazíka, na předměstí naproti kupeckému obchodu pana Živny. Viděli jsme sklenný tento salon a musíme v pravdě vyznati, že nejen svou elegantností podobným salonům velkoměstským ve všem se vyrovná, nýbrž zvlášť svou polohou a vhodným světlem k tomu se hodí, že fotografie, jež p. Seik zde zhotovuje, věru překvapujícím potkávají se výsledkem. Netřeba zajisté práce p. Seikovy chváliti, chváliť samy sebe, avšak nemůžeme mlčením pominouti a nezmíniti se o chromofotografiích, jež jsme v salonu byli viděli, a které zvláštní pílí a osobně p. Seikem vynalezenou methodou tak jsou provedeny, že jsme cos podobného málo kde byli nalezli.

Těší nás, že p. Seik nešetře výloh a tak značného nákladu a nedbaje nepříznivých takým podnikům poměrů venkovských, přec v našem městě v oboru fotografie také opatřil zařízení, že jemu i městu slouží ke cti. A protož příjemnou konáme povinnost, tento nový fotografický salon p. Seikův ctěnému obecenstvu co nejvřeleji doporučovati.

— Týdeník Tábor, 24. června 1865

Velezdařilé fotografie slavného Reményiho lze dostati u p. Sejka. - Též již předběžně oznamujeme, že následkem stavby protějšího domu páně Mrazíkova, kteráž s převelikými oběťmi zařízeného fotografického salonu vhodnost p. Sejka výškou a stíny svými ruší, hodlá p. Sejk, nešetře žádných nových obětí v bývalém obydlí svém nový salon zaříditi, by nevhodným světlem ujmu nevzaly zdařilé a vůbec již za vskutku umělecké uznané výrobky jeho fotografické.

— Týdeník Tábor, 8. července 1865

Zdejší chvalně známá fotografická dílna p. Seika, hojně navštěvována jest v poslední době od Prušáků v Táboře a v okolních městech ležících. - Dověděvše se totiž nejspíše o zdařilých uměleckých výrobcích p. Sejka přišli k němu jak důstojníci nejvyšší, tak sprostlí i z míst vzdálených jako z Chýnova, Černovic a Kamenice, by si zde objednali dílem malé podobizny, dílem velké chromofotografie, kteréž obrazy za nimi zaslány býti mají do Kolína nad Mohanem, Berlína a jiných čelných míst Pruských. Že se jim práce p. Seika velmi líbí, nejednou jsme od nich slyšeli, ano mnozí se vyjádřili že obrazy tak zdařilé ani v Berlíně spatřiti nelze - pochvala to, jež ovšem především ku cti slouží p. Seikovi zvlášť, mimo to ale také našemu domácímu městu.

— - Týdeník Tábor, 1. září 1866

Domácí umění. Zdejší fotograf, pan Alexander Seik vynalezl nový a mnohem jednodušší spůsob fotografování na porculanu, nežli dosud známý byl, a zároveň velmi krásný, že přestihne vše, co v oboru fotografickém známo jest. Obrazy ty, ve formátě malého medailonu se hodí co vzácný dar dílem na broche, náramek neb sponku. Nejen že jeho práce vůbec zdařilé jsou, a pěkným tonem vynikají, vyznáť on se i v malbě dobře, co u fotografů zřídka nacházíme. Poukazují hlavně na jeho chromofotografie, které by v každém velkém městě konkurenci snesli a proto jest se co diviti, že v tak malém městě, jako Tábor, kde neobyčejně málo k fotografování jest, nám tak dobře poslouženo bývá.

Pan Seik spěchá s duchem času ku před a použije každé příležitosti k pokroku. Jeho apparaty jsou dokonalé, jeho dílna úplně dobře a pohodlně s velkým nákladem zařízená. Jest to po třetí, že on sobě celou dílnu znovu přestavěl, a nelituje ničeho, když se jedná o dokonalost svých výrobků; neb jak mnoho působí dobré a silné osvětlení v dílně na dobrý výsledek práce, jest povědomo.

Ku rosáhlým předmětům používá zahrady, kde právě nyní umělecké pozadí se maluje. Štěstí, že pan Seik je dosti oblíben a že i venkovské panstvo často u něko zavítá. *)

— J. Husník

*) Podoknouti též za povinnost si klademe, že fotografie p. Seika zdařile vyvedené jsou, a s každými ve hlavním městě zhotovenými konkurovati mohou, ba na mnoze je svou čistotou a dokonalostí předčí, a vzdor tomu jest ceně fotografií u p. Seika zhotovených k podivu levná. Red.

— Týdeník Český jih, 1866

Pohledy na Tábor. Zdejší fotograf p. Ignác Schächtl zhotovil během léta řadu fotografických obrázků města Tábora, ukazujících nám celé město, jeho romantické položení a mnohé vznikající budovy, v nejpůvabnějším názoru. Obrázky tyto ve visitkovém formátě tvoří celé album, sbírku rozkošných pohledů, v které každý občan táborský s potěchou vždy přebírati se bude. Poukazujíce tímto na sbírku tu se stanoviska čisté krasochuti a práce umělecké, musíme upozornit i na to, že obrázky ty, které i jednotlivé lze lacino koupiti (viz dnešní oznámení v tomto listu) hodí se výborně nyní každému táborskému, který své známé a příbuzné vhodným dárkem Mikulášským neb vánočním mile překvapiti zamýšlí.

— Český jih, 30 listopadu 1877

Odhalení pomníku zakladateli města Janu Žižkovi - 26. srpna 1877 kdy "nebylo ani okénka v příbytku chudé vdovy, jež by po čas pochodňového průvodu městem nebylo osvětleno". Pomník Žižkův, jejž v neděli dne 26. t. m. město naše odhalí, fotografovali velmi zdařile zdejší fotografové pp. Seik a Schächtl ve formě visitkové. Účastníkům slavnosti bude podobizna ta, jejíž cena jest velmi levná, nejlepší památkou.

— Týdeník pro zábavu a poučení, 18. srpna 1877

Pomník Žižkův na náměstí Táborském, fotografovali společně zdejší pp. Seik a Schächtl a jsou odtisky (stříbrotisku) v prostředním formátě ve fotografickém závodu p. A. Seika na předměstí vedle hostince "U slunce" kus za 25 kr. , větší partie levněji k dostání.

— Týdeník pro zábavu a poučení, 25. srpna 1877

Úžasný pokrok v světlopísectví. Nová výkladní skříň pánů fotografů zdejších Seika a Schächtela vábí stále množství k sobě lidí vyloženými svými krásnými fotografickými obrazy, velikostí neobyčejných a příkladné kresby světelné a koloritu. Úžasný pokrok v světlopísectví od časů nedávných Daguerra ukazuje se zde na venkově v takové dokonalosti, jako u nejlepších toho umění mistrů v Praze a ve Vídni.

— Týdeník Tábor, 19. července 1878

Chvalně známý fotografický závod Schächtl a Voseček v Táboře bude dne 28. dubna nejen v Táboře ale také i ve Votici a Hořepníku fotografické snímky s obvyklou péčí vykonávati nač tímto upozorňujeme a připomínáme, že jest v zájmu pohodlí p. t. ct. obecenstva tu i v okolí aby své přihlášky v čas laskavě činilo, aby tím co možná všem vyhověno být mohlo.

— Týdeník Tábor, 24. dubna 1895

V Táboře na střelnici Edisonovy živé fotografie - příští týden! Dovoluji si velectěnému obecenstvu v Táboře a okolí uctivě oznámiti, že příští týden na Střelnici demonstrovány budou živé fotografie. K tomuto zajímavému úkazu moderního umění zvu co nejzdvořileji. S veškerou úctou Ignác Schächtl, fotograf.

— Týdeník Tábor, 3. března 1897

S předváděním živých fotografií tohoto senzačního vynálezu naší doby, který tolik rozruch v celém kulturním světě způsobil, započal v pondělí dne 1. t. m. v malém sále Střelnice fotograf p. Schächtl. Účast obecenstva se jeví velmi živá. V příštích dnech se s demonstracemi pokračuje.

Fotografické dopisnice města Tábora a okolí z ateliéru pp. Šechtla a Vosečka vystaveny jsou v půvabné kolekci v závodu p. A. V. Vojty v Pražské ulici. Zobrazeny jsou tu nejkrásnější pohledy na město. památky, romantické partie z údolí Lužnického, Klokoty, jednotlivé budovy, sady v hávu zimním, rybník Jordán se zálivy atd. Z pohlednic těch poznáváme, jak malebná a krásná místa tu máme a bylo by záhodno, abychom z interressu turistického tyto pohlednice hojně rozšiřovali. Jednotlivé fotografické dopisnice prodávají se jen po 20 h.

— Týdeník Tábor, 23 ledna 1900