European Autochrom

O tomto fotografovi se ví jen málo, kromě toho, že začal Autochromy úspěšně používat již krátce po jejich uvedení na trh (v červnu 1907). Z dvaceti jeho známých Autochromů je polovina stereoskopických. Raymond Bouldoyre je pečlivě popisoval, uváděl datum, umístění a často i dobu expozice. Podrobnost popisků ukazuje na pečlivého fotoamatéra. Na fotografiích jsou krajiny z okolí Paříže, Bretaně, Normandie a regionu Île-de-France. Podobnou Impresionistickou atmosféru mají i další Autochromy z té doby, například od Charlese Adriana, Antonina Personnaze a Léona Gimpela.

Steele byl členem fotografického klubu v Portsmouth a britské Královské fotografické společnosti. Jako vášnivý fotoamatér fotografoval italské i anglické ulice. Kromě Autochromů používal i Dufay color. Práce se stínem v kompozici je charakteristickým znakem až fotografie 20. a 30. let.

Historik Autochromů John Wood ve své knížce Umění Autochromu možná psal právě o takovém obrázku:

„Je to, jako by měly schopnost v nás vzbudit kolektivní paměť, kolektivní mytologii, vzpomínku na jemnější minulost, na svět před Sarajevem a Somme, a dlouho, dlouho před Dachau a Osvětimí, zničením Drážďan a Hirošimy, než přišly všechny hrůzy světa méně zalitého idylickým světlem ... Autochromy mají barvy snů a reálný svět byl vždy tvrdší, než nám ho ukazují. Nostalgická touha po včerejšku je sladší než dnešek ... Autochrome je naše vizuální Madeleine, a umožňuje proklouznout tam a zpět, tam kde jsme nikdy nebyli, k tomu co nikdy nebylo.“

Jeden z nejabsurdnějších Autochromů ve sbírce. Všimněte si cigarety v ústech panenky. Panenka nepůsobí jako dětská hračka, ale má zvláštní až sexuální podtext. Její póza s ležérně přehozenýma nohama vyjadřuje emancipaci od každodenního rodinného života. Je osvětlená pouze barevnou lampou, která vypadá osamoceně, jako by stála na rohu bezejmenné berlínské ulice.

Van Besten byl belgický malíř a autochromista, který dokázal plně využít možnosti tohoto nového barevného procesu. Neobvyklé zátiší evokuje estetiku surrealismu, což je u Autochromu a tohoto žánru výjimečné. Středem Van Bestenových prací jsou alegorické postavy žen v propracovaných kostýmech. Během první světové války byl nucen uprchnout z Honaldska. Před tím pravidelně přednášel v holandských fotografických společnostech.

Krejčí vypadá obyčejně. Sedí u pracovního stolu, jediné rekvizity jsou láhev a měděný hrnec. Není obklopen svým pracovním náčiním. Je jednobarevný až na červenobíle pruhovanou košili. Má obyčejné tmavé kalhoty a vestu, tmavé vousy a oči a vedle něj září nádherné látky, zářivé, pružné určené pro pohádkově krásné šaty. Jeho jméno je zapomenuté, stejně jako jméno fotografa. Ví se jen to, že jsou dvě varianty tohoto francouzského Autochromu; jeden, kde se krejčí dívá dolů na látku, a druhý, kde se dívá do objektivu.

Dasché byl v letech 1941 – 1963 prezidentem fotografického klubu v Rouen. Tento klub od roku 1908 podporoval soutěže mezi fotografickými kluby, které se věnovaly Autochromu. Je pravděpodobné, že se Dasché naučil používat Autochrom od někoho z rodiny, možná od otce, protože asi 30 desek podepsaných Dasché je z roku 1910. Tento Autochrom je asi autoportrét, což je neobvyklé. Výjimečné je i to, že vznikl v ateliéru. Obraz je téměř jednobarevný, kromě výrazného fotografického pozadí, které je nezvykle hlavním motivem obrazu.

Karel Šmirous byl zdatný fotograf a vědec. Jeho fotografie jsou proto nejen technicky zvládnuté, ale také pozoruhodné svou kompozicí a barevností. Pečlivě volil barevnost a často si vystačil jen s odstíny jedné barvy. Jeho práce je tematicky bohatá. Fotografoval zátiší, portréty, akty, krajiny, reportáže, reklamní fotografii i vědecké studie. Z jeho práce se zachovalo několik set Autochromů, což je nejvíce v Čechách. Část sbírky byla vystavena v Národním technickém muzeu v Praze k 90. výročí Autochromu (v roce 1997).