Výstava byla připravena u příležitosti dokončení digitalizace všech přibližně 300 zachovalých kinofilmů Josefa Jindřicha Šechlta a představuje výběr z celé jeho tvorby. Vybrali jsme celkem 30 reportáží a z každé připravili několik zvětčenin. Celé reportáže si pak můžete prohlédnout v našem digitálním archivu.

1928

Výstava fotografů z povolání v Brně

1928, 1929

Vánoce; Autem z Bálkovy do Pejšovy Lhoty

1930–35

Cvičení 11. pěšího pluku

1931

„Pupa poprvé ve škole, pro školu, ze školy, mimo školu“

1931, 1932

Sokolská plovárna

1932

Selská jízda

 

Antonín Čermák, starosta Chicaga v Táboře

1933

„Fotbal z Říma, viz též Ferenc Futurista“

1932–35

Autodílny Škoda, Vančurova ulice

1934

Kardinál Karel Kašpar v Pelhřimově

 

Krásy Miličína

1934–35

Vycpávání slamníků 48. pluku, Pelhřimov

1935–36

Vojenská kapela, Pelhřimov

 

Výlet s Milenou a Cízlerovou

1936

Drážďany

 

Berlín během olympijských her

 

Pohřeb starosty Mladé Vožice Rudolfa Žahoura

1938

Znovuotevření Bechyňské dráhy za účasti Františka Křižíka

 

III. sjezd jawistů

 

X. všesokolský slet v Praze

 

Prezident Edvard Beneš v Táboře

1938–41

Stavba nemocnice na Pražském Předměstí

1938–39, 1944

Stavba Chrámu sboru božích bojovníků; Slavnost českomoravské církve

1939–45

Známky okupace v Táboře

 

Cvičení Kuratoria v Táboře

1945

Osvobození

1947

Siročinec v Kyselce

1948

Sjezd vězňů

 

Výstava plakátů

 

1. máj

 

Pohřeb prezidenta Edvarda Beneše

1948–54

Zemědělci v Grand Hotelu

1950

Táborský byt herce Jaroslava Hurta

 

Přestavba statku Karolín

První praktický fotografický aparát na kinofilm, Leica I ( Leitz Camera, Obr. 2), byl uveden na trh roku 1925. Se svými miniaturními rozměry, výbornou optikou, spolehlivostí a se snadnou dostupností filmových materiálů 35 mm znamenal okamžitý úspěch. „Malé negativy, velké fotografie“, slova jeho konstruktéra Oskara Barnacka tak brzy změnila svět fotografie.

Fotoaparát sice nemohl kvalitou fotografií konkurovat velkým přístrojům s běžnou velikostí negativu 13×18 cm, překonal je však ve své pohotovosti, nenápadnosti i levnosti fotografií. Vyžádal si tak zcela nový styl fotografování, pro které se zaběhl termín „leikaření“. To spočívalo zejména ve fotografování lidí v nestřežených chvílích přímo na ulici.

Josef Jindřich Šechtl (1877 – 1954), na jedné straně vlastník úspěšného portrétního ateliéru Šechtl a Voseček, na druhé straně vášnivý fotoreportér i dokumentarista, si pravděpodobně poprvé vyzkoušel fotoaparát Leica na První celostátní výstavě fotografů z povolání v Brně roku 1928 (ze které se dochoval nejstarší datovaný kinofilm) a koupil jej o Vánocích téhož roku. Stal se tak jedním z průkopníků kinofilmové fotografie v Čechách. Fotoaparát, později nahrazený zlepšenou Leikou II, neodložil až do své smrti 1953 a mírně užasle dokumentoval události nástupu automobilizmu i ekonomické krize, okupace i poválečného Československa. Jen náhodou a díky svým malým rozměrům se archiv zachoval nezcenzurovaný v kredenci.

Na digitalizaci archivu negativů dochovaných z činnosti firmy Šechtl a Voseček pracujeme už od dubna roku 2004. Cílem projektu je zkatalogizovat archiv a zpřístupnit jej veřejnosti na internetu i v prostorách muzea. Chceme také vytvořit kvalitní digitální kopie všech fotografií tak, aby negativy nebylo nutné digitalizovat znova.

Práci jsme začali na archivu skleněných negativů, který obsahuje nejstarší snímky. Za tři roky jsme zpracovali 8,000 skleněných negativů z odhadovaného celkového množství 10,000 – 13,000 negativů.

K probádání kinofilmů Josefa Jindřicha Šechtla jsme ale přistoupili až v roce 2005. Protože v archivu měly být hlavně snímky „starého pána“ z dovolených v Jugoslávii a lázních v Jáchymově, nevěnovali jsme mu dříve větší pozornost. Doufali jsme, že se možná v množství kinofilmu najdou zajímavé fotografie doplňující archiv skleněných negativů na jehož digitalizaci jsme již rok pracovali. Nejpodstatnější motivací byla vlastně odpověď firmy Kodak, která na dotaz o digitalizaci snímků reagovala zasláním dokumentu o bezpečné likvidaci nitrátových filmů; podložka těchto filmů se totiž věkem rozpadá a pravděpodobnost výbuchu se zvyšuje. Díky suchému podnebí Čech je však náš archiv kupodivu zatím v relativně dobrém a bezpečném stavu, a tak jsme přistoupili k digitalizaci. Množství nejrůznějších reportáží, kvalita fotografií i perfektně zdokumentovaná atmosféra doby pro nás byla opravdovým překvapením.

Digitalizace proběhla na kvalitním scanneru Minolta 5400 s vysokým rozlišením 5400 DPI (40 megapixelů) a je tak možné téměř všechny fotografie dnes v reprezentativní kvalitě reprodukovat. Celkem jsme zdigitalizovali asi 300 kinofilmů (8,000 fotografií). Výstava oslavuje tak nejen 130. narozeniny Josefa Jindřicha Šechtla, ale i dokončení úplné digitalizace.

Celý archiv si můžete prohlédnout jak v počítači v muzeu, tak na internetu.